na další stranu
Jan Musil
Do ráje
Pojďme spolu do ráje.
Vždyť tady někde musí být.
Za obzorem, za mořem,
snad v oblacích.
Vítr si o něm píská na hubu.
Vítr o něm ví,
že všechno tady převrací.
Kdy se i my
začnem stavět
na hlavy?
Kolem
Všechno kolem na mne hledí,
sedím pořád někde uprostřed.
I čtyři strany kolem svorně stojí
a já nevím,
ke které se dát.
Z každé se dojde vždycky k moři
a z každé vždycky od moře.
A je-li to pro mne
někde psané,
pořád to není k přečtení.
Padlý
Jak ve válce padlý
leží tady kmen.
Jeho koruna už dávno
vyletěla komínem.
To se už ale nedíval.
Vždyť si tu hnije na výsosti
a červy a brouci
mu k tomu vržou rekviem.
A nevidí už,
jak se tu šlape
po jeho vznešenosti,
když ve výšce vládl,
s nadhledem.
Přání
Jak na dlani
jsou opět naše přání.
Vykoupat se v mlze,
letět někam bez přistání.
Obtočit se kolem svého osudu.
A pak jen čekat,
až z muzeí vytáhnou se děla
a daleko odtud
nás oba
vystřelí.
|