na další stranu
Radka Kozáková
****
Kam chodíte
osamělé ženy
prát svoje propocené dny
kam chodíte
povězte mi
vylévat vědra
látat potrhané sny
kam chodíte
osamělé ženy
topit Uranovy děti
kam chodíte kam
poprvé
podruhé
napotřetí
kam nosíte
osamělé ženy
stébla z chladných hnízd
kam chodíte
ohně zapalovat
do jakých míst
kam chodíte
osamělé ženy
své zvony rozeznívat
nechoďte beze mne
tajného medu jíst
sediment času rozednívat
****
Aortou a horní dutou
žilou objímám tě
tavím tě do sebe
a v sladké bronzové době
vytepávám slunce
na trámu sbitém
z našich křížů
veliký zvon
je mé srdce
když utloukám tě
do bezdechu
dřív
než úplně
odejdeš
****
Tolik ses zakusoval
do její blízkosti
až ti zuby praskaly
strachem ze ztráty
****
A nechci už
abychom se potkávali
jako dvě tvrdá ega
tloukli se
jako dvě hrušky
co by se rády prolnuly
až na jádřinec
ale mají pitomě
nadutá oplodí
a tak se setkávají
na nepatrné plošce
zato plnou vahou
plnou tíhou
plnou samotou
…kéž bychom shnili až k semenům!
****
Ze snědé tváře
se ti promodrávaly oči
dva rostoucí horký ledovce
růžová košile svítila
na tvé bezbřehé melancholii
jak prvomájový mávátko
Nemajíc hráze proti
tvému smutku
tekl do mě
jak bahnitá vleklá
řeka na dolním toku
ve zvodnělé nížině
kde se tíha hrotí
v černých slatinách
a jen stěží odtéká
****
Závějí všednosti
šel celý zástup
nás v masitých tělech
štěstí jsme hledali
peříčka vypelichaná
z křídel
po andělech
Hladová sousta
vykousaná z tebe
potáceli jsme se
v touze po návratu
lásku jsme hledali
za žebry poskakující
klubko z drátů
Málo jsme tomu rozuměli
zakleti ve vadnoucích tělech
a přece
každý hodinu po hodině
den po dni zlézal
Závějí strachu šel
celý zástup nás
a člověka
by se v nikom
nedořezal
|
