Ondra Dominik Horník

Texty nebyly redakčně upravovány.

Dobrý den

Do posledního DV jsem Vám posílal nějaké své básničky a prosil Vás o názor, slíbil jste mi ho, čekal jsem, ovšem úvodní stránku překryla důležitější informace, to chápu. A tak to zkouším znova, s novou dávkou básniček, drobným výběrem z tvorby za poslední dva měsíce. Třeba se teď již nějakého osobního slova dočkám... (Tedy ne že bych si ho chtěl vynucovat, to ani omylem!)

Přeji pěkný den

Ondra Dominik Horník

PS Mohl byste, prosím, mě uvádět i s prostředím jménem, alespoň s iniciálou? Děkuji mnohokrát.

KRAJINA MÉHO SRDCE

Z domů tu
zůstaly jen riuny
cáry zdí
a střepy záclon

A lidé, jež nevidí

Růžové keře podél cest
macešky prorazily -
- malí vítězové...

A mezi nimi hadi
hnízdí
teď už se to smí

Lidé je nevraždí

Slepí lidé bloudí
prázdnými ulicemi
jen se svícemi -
- oheň se odráží v bělmu očí
prázdných
a bolavých

Zdi se drolí
pláčou prach
a nikdo nemá o ně strach
nikdo se nebojí
o ploty ulic

Za poledne rozpálená
k večeru dlouhé stíny
krajina mého srdce
oslepená

MILÁČKOVI

Tvá syrová koťata miláčku
zanechala na mých zdech
otisky tlapek

Tví hraví pošetilí miláčci
pošlapali mé čisté stěny
a jedno z nich tu pořád ještě ťape
na pohovku se sápe

Zavolej si ty své nedovařené děti miláčku
já nemám rád bahno na svých zdech
a pošlapané křeslo, to mě štve

Zhasni tu cigaretu a hraj si s nimi
nenuť mě je dovařit -
- tvá syrová koťata, miláčku
Víš, že maso z nich jde na dračku

Vidíš? Ty stopy nejdou dolů
asi tam zůstanou
navěky zůstanou
I když se tvá koťátka již dávno uvařila v kočky

MILÁČKU

Miláčku, pojď, venku prší
dáme si večeři
půjdem běhat bosí

Miláčku, pojď, umřeme
půjdeme sbírat knoflíky
napustíme je parfémem
a prodáme bohům na pouti za kačku padesát jeden

Miláčku, budeme bohatí
Miláčku, nikdy mě neztratíš

CHCI SI TĚ VZÍT

Stárnu
trochu pomaleji dýchám
slyšíš to?
Na prsou mě píchá
ruce se mi třesou
nohy nechtějí nést
a šel bych spát, i když je teprv šest.

Něco mě tlačí v oku
střepina
to jak kolem nás válka začíná
bojíš se? Boj se, vždyť máš proč
krčit se, šeptat o pomoc.

Stmívá se, stáří číhá
mrcha na mě až příliš živá
pod mými okny.

Těším se na usnutí
na konci cesty dlouhá bedna
jen nechci, aby byla jedna
samotná.
Chci si tě vzít s sebou do hrobu.

TO MI MUSÍŠ SLÍBIT

Za oknem buší mi nějaké srdce.
Asi se jen tak nezbavím
bolestí v zápěstí
asi jen tak hned nepřestane
tlouct.

Horká láva mnou protéká
řeka klokotavá
valí mi kamení do hlavy
šumí pod jezem jak zemětřesení
naráží na nic a vrší hráze...

Stmívá se
na šťavnaté pastviny padla noc
a padl déšť, horký jak sklo
sežehl zemi a rozlil se jako povodeň
bílý den.

Srdce nepřestane bušit
nepřestane tlouct ani bít
to mi musíš slíbit
pro všechno na světě tě prosím!

JAKO MOŘE

tajemní ptáci nad řekou
rozhodli se uhynout ve svitu měsíce
popadali do vody
byly jich tisíce
bylo jich jako moře

popadali na střechy
vykrváceli a zbarvili je do červena
natekli lidem do bytů
a do postelí
zaplavili je jako moře

šílení ptáci nad městem
naposled naposled zakrákali
v hrůzném objetí popadali
do řek a do postelí

to jsme celí my

***

V hospodě bylo umyvadlo od krve.

jaro mi dýchá na záda, zlověstné
zrada
bílá žena mi klepe na rameno
něco mi řeklo neotáčej se
tak si mě obešla

čekal jsem tu na tebe několik
několik životů

MALÁ RANNÍ

Tváře rozleptané léty soli
oči rozepřené proti spánku
sny totiž bolí

Rukavice ztvrdlého asfaltu
mi každé ráno umývají tváře
a z kůže odírají zbytky noci

Myslívám na tebe, tvůj odraz v zrcadle
bývá k ránu dost rozmazaný
proč jen se bojím otočit?

NE TOBĚ

Tak už zase jenom zamávat
napsat posledních pár řádků
říct "děkuju", "jsi úžasná" a "sbohem"
vzpomínky prohodit oknem
a sen nechat venku když se bořím do peřin

Tady v těch místech už to přece znám
je tu tma a zima a ticho
a nejsou tu ruce k zachránění
No jistě, tady už jsem přece kdysi byl
na kraji světa zírám na hvězdy
a je mi z toho na blití

Vždycky si říkám Nebudu hledat
pokaždé zas a znova hledám, jinak to neumím
Odpusť, že jsem tentokrát našel tebe
už se to nestane
ne tobě