na další stranu
Zdeněk Janas
Vážení a milí, vy kmenoví i ti noví,
člověk si v létech zapomnění hoví,
až náhle jako náhodou prozře a dýchá.
To není ignorace, nezájem či pýcha -
je to to všechno ostatní,
to člověčí, to lidské...
A tak zas po létech kladivo a sekáč beru
a věřte mi, že z všeho srdce věru
pozdrav uctivý dnes vytepávám
já vám...
O mrtvých jen dobře
Kolony mravenců víří prach
Za každou myšlenkou jedno neodbytné klíště
Pod koly minula jsoucna i toho co přijde příště
na střepy drcena
jsou pyšná termitiště
Společenství řádů
neřádů
i božská disharmonie nebeských chórů
A o to tíž tě
věštba chce přesvědčit o opaku
Už vidím tu beznaděj v tvé doufající duši
Už vidím jak naslouchají všichni kdož léta byli hluší
Už slyším tu falešnou vřavnou klaku
Monotón zpod koles nočního vlaku
posledním bruslařům buší do kluziště
Pod víčky přátel svých
třpyt ledné tříště...
|