na další stranu
Zdeněk Janas
DOBA
Zaklínáme se vším co máme právě v ruce
abychom se nezdáli
trapní a neschopní být chloubou evoluce
Všechny prohry
příkoří na druhých
falše a fauly
přičítáme době
My nic - my muzikanti
To my ne To tamti
Co společné by mohlo být - to především sobě...
LÍPY
Okolo mého rovinatého kraje
táhnou karavany smaragdových velbloudů
Někdy v poklidu
jindy zas nebesští nomádi práskají ohnivými biči
jako o život
Tak jako oni to nikdo nedovede
Ani Otec v božím chrámu
Ani cirkusoví mistři při drezurách koní
Má cesta jako jiné tu
je křivolaká Nevím kam vede
i když mám přiřčeno kráčet po ní
Stačí mi když lípy osázené podél ní
jaro co jaro kvetou a voní
ARCHIVÁŘ
Už dlouho jsem takhle neseděl
v příjemném přítmí bankéřské lampy
s rohlíkem se sladkým džemem
Už dlouho jsem sám sebe neptal se
kdo jsme
kam jdeme
a kde na to vemem
Jsou cesty - lehce je zaplatíš
vším co jsi postrádal
Hledals co druhými bylo už našlé
Po jiných kráčí se trochu tíž
Jsou plné vzpomínek
jak v pompézní tvary vázané mašle
Už dlouho jsem takhle neseděl
Už dlouho jsem nenapsal ani řádku
Vzpomínky ukládám od A až po Z dnes
Okno je zamžené Mlhavě vidím přes
Mám jich už plnou skládku
|