na další stranu
Jiří Žáček
MOJE EROTICKÁ KARIÉRA
(podléhá utajení 1. stupně)
Pylo stxru nívmi deni vsytwyxměro,
čmyavoňu lvpo vsyna núcurch x muro,
sy vyanyču vo xvim aňomni,
čo rív fomí vovas gy somňi.
Pylo gtají nívmi deni lurí tivi,
wi po vipi fisni či dupdivi,
vogpmtiw po gtvřo yloni,
ič po tyččjixuňi gydoni.
Vvofmě pylo nívme deně m vxowa,
loluk wxíťo, woňi, lpóri ac vu snowa,
xúp lor logry – margi rocodo.
Mníwuň lvop lo gximtiw wtumtíw gorro,
iňo síť now ač lvop xotré vxylú čoro –
myrofřo po pí loř sty vodo.
SEN O NÁMOŘNICKÉ KARIÉŘE
Byl jsem tenkrát samá noha, samá ruka,
a je to už dobrých pár set let,
co jsem na korábu kapitána Cooka
objevoval dobrodružný svět.
Hurikány! Bouře! Hvězdy spadlé z nebe!
Bukanýři s dýkou za pasem!
Zdivočelé sopky! Oheň, který zebe!
Mořské panny s rybím ocasem!
Oceán se vzpíná do oblohy,
vichřice nás žene do dálky…!
Domorodcům, kteří vyhlíželi bohy,
nabídneme rum a korálky…
(A tím končí deník o mé velké pouti,
než mě na Havaji zblajzli lidožrouti.)
PŘÍMLUVA K MALÉ ROZPUSTILÉ EYJAFJALLAJOEKULL
Ty puberťačko mezi vulkány,
když rozezvučíš svoje tympány
a závoj dýmu nebe halí,
připomínáš nám, jak jsme malí.
Zablýskej, zahřmi, pšoukni zvesela,
popraš nám hlavy hrstí popela,
ať zmlkneme a nasloucháme Zemi,
když mluví explozemi.
Ohrom nás svými bengály,
vychrl svou duši do dáli,
bláznivá sopko z říše Eddy,
rozpusť v nás lidech tmu a ledy,
nauč nás v úžasu se chvět
o neskutečně krásný svět.
DÍTĚ MALUJE
Dítě maluje a je tu tátamáma,
dítě maluje a stvoří celý svět.
Namaluje cestu do neznáma,
po které se jednou vrátí zpět.
Dítě maluje a roky rychle pádí,
a než domaluje, jsme už dospělí.
Přičaruje světu věčné mládí;
bůhví co nám ještě nadělí.
Namaluje lásku, toužení a hoře,
namaluje zlatou rybku z moře,
jednorožce, bájný modrý květ,
svoje srdce, které něžně bije,
jak mu velí božská fantazie…
Dítě maluje a stvoří šťastný svět.
SONET K POCTĚ HLÁSKY Ř
Bratříci z říše řek a říček,
řeřich a netřesků a bříz,
kde kořenářky věří na řebříček,
kde vášně vřou a řeč má říz,
kde řimbabové v říji hýří
a lid se koří hoře Říp,
kde z přísné pravdy zbude kouř a chmýří,
a přesto věříš: Bude líp,
vy, mořeplavci českých moří,
přestaňte myslet na příkoří –
ať řvou lvi, heraldická zvěř,
ať bouře hřmí a víří peří
na počest moudrých předků, kteří
stvořili pro nás božské Ř!
|
