na další stranu
Jiří Žáček
DVA SONETY Z ČASŮ KRIZE
JAK SE VŠECKO NA TOM SVĚTĚ HATÍ
Jak se všecko na tom světě hatí!
Neříkejte, že se nehatí.
Můžou za to všichni rohatí -
nebo že by všichni parohatí?
Předloží nám účet: Milí zlatí,
užívali jste si závratí.
A teď vážně - kdo to zaplatí?
Anebo to nikdo nezaplatí?
Až se na tom světě všecko zhatí,
palice ti hrůzou vyplešatí,
naděláš si, hochu, do gatí.
Nepomůže volat: Pomoc, tatí!
Staneme se štvanci dlouhých tratí,
až nás všichni svatí zatratí.
SONET O SUDU
Vezmu si příklad z Diogena
a zalezu si do sudu.
Konečně jedna šťastná změna,
jsem za ni vděčný osudu.
Vím, co mi řekne moje žena:
Děláš mi jenom ostudu!
Nasadím úsměv džentlmena,
mlátit ji za to nebudu.
Jsem jako víno: každodenně
v tom sudu zraju, stoupám v ceně -
proč bych měl dělat pobudu?
Přestaň už vrčet, řeknu ženě,
chceš-li být šťastná jako štěně,
vlez ke mně honem do sudu!
|