literární časopis založený v roce 1964

Hezké dopoledne,
pokud technika neselže, tak by v příloze měla být fotka a teď ještě těch pár slov o mně.
Tedy:
Narodila jsme se jednoho krásného letního dne v Orwelovském roce 1984 v Jihlavě, tady jsem také vystudovala Gymnáziun a později i jazykovou školu.
V současnosti dokončuji magisterské studium na brněnské Masarykově univerzitě na filozofické fakultě s oborem obecná jazykověda. Titul Bc.mám ještě společně s estetikou, která mě lákala kvůli hudbě a divadlu, že se mé představy o škole pak rozešly s realitou, je běžnou praxí.
Od malička mě fascinoval svět hudby, divadla i slov. Chtěla jsem se hlásit na DAMU, ale neprošla jsem sítem. Stejný osud mají i studia zpěvu. Jelikož se však nevzdávám bez boje, dospěla jsem k názoru, že i divadlo i hudbu lze dělat skutečně pro zábavu a nikoli pro živobytí (viz dnešní rádiové hitovky a divadelní estrády pro davy).
Hudba i "poezie" je pro mě útěkem od reality, prostředkem k vyjádření emocí a způsobem, jak se se vším vyrovnat, proto se nebráním téměř žádnému hudebnímu stylu, vždy záleží na náladě.
Některé mé texty jsou tedy i zhudebněné, ale většinou je prvotní "báseň" a k ní pak teprve přichází hudba.
Na poezii se mi líbí její nejednoznačnost, protože každý si v ní může najít něco sám pro sebe a není potřeba, aby mu ostatní rozuměli ( to stejné platí i pro hudbu). Některé texty také končí v koši, protože slouží jako mandala, která vám umožní zachytit a spoutat energii a pocity okamžiku, ale v zápětí ji máte zničit, protože už se vše změnilo. Někdy zůstane jen poučení dané chvíle, někdy celý "obraz".
V současné době pracuji při škole jako ranní moderátorka jihlavského rádia a zároveň zde působím i jako zvukařka. Bydlím tedy v Jihlavě a do Brna jen dojíždím, zatím.
Sny, plány a touhy do budoucna jistě jsou, ale ke všemu je potřeba dospět postupně a proto je třeba užívat si každé chvíle a učit se z nich.
A motto? Žádná setkání nejsou náhodná.

Snad z toho budete moci něco vybrat.
S pozdravem a přáním hezkého dne

Jana Havlová