na další stranu
Petr Chmel
KRÁSNÝ DEN
Nad hlavou mám z mraků střechu.
Koukám, jak to stromům sluší.
Kávu piji z hrnku z plechu.
Utíkám před lidskou buší.
Pod hlavou zas polštář z mechu
a ve vlasech jehličí.
V kapse peněz jenom trochu
jen na koncert slavičí.
Obloha pak v šedém rouchu
představení ukončí.
Usínám tu beze strachu,
měsíc je můj recepční.
MÚZY
Možná píšu krátké básně.
Však díky múze více méně.
Milá je a krásně jemně
vkládá do slov něco ze mě.
Plamenně a vehementně
se pak prostě linou k tobě.
Aby zcela bezprostředně
v téhle zvláštní divné době
upřímně a bezostyšně
věty jemné z modré plyše
zahrály jak slunce v okně.
Třeba zní to trochu trapně,
jen nechci prožít život kvapně.
To, co nosím nyní v sobě
v nicotu se změní v hrobě.
Věřím v lásku, i když stůně.
Život je jak sladká vůně,
zavoní a zmizí.
KRÁSNÝ SEN
Kde já jsem to probůh vlez.
Nahoře jsou dívky bez,
dlouhé vlasy v copánku,
pivo nosí ve džbánku.
Na houpačce s doutníkem
laskají mne dotykem.
Zdají se být v pořádku,
když je plácám po zadku.
Modré moře všude kolem,
nezůstat tu byl bych volem.
Najednou je po parádě.
Kdo na tohle má v ráji právo?
Vydechnu jen smutně.
Krávo.
Ty jsi usnul na poradě.
RČENÍ
Práce šlechtí člověka.
Oblíbené rčení.
Mě to vždycky vyleká,
že život mi to změní.
Já neměl nikdy tenhle sen
stát se dobrým šlechticem.
Se šampáněm v posteli
ve středu či v neděli
políbený múzou
raděj budu luzou.
KRETÉN
Jako ryba ve vodě
v práci já jsem v pohodě.
Pro firmu snad dělám vše,
navštěvuji ranní mše,
nedělám to jen tak z nudy,
modlím se a bohoslužby
jsou mým takřka denním chlebem.
Šéf je pro mne idolem,
totemem i symbolem,
ztělesněním dobra,
je to prostě modla.
Z úspěchů těch pracovních
rozplývám se blahem.
Nechápu, proč na dveřích
mám cedulku KRETEN.
PRÁVNICKÝ POEM
Kam se řítí tenhle svět.
Rozsudek zněl osm let.
Nepřelstil jsem ochranku,
ukradl jsem tatranku.
V železech mě k soudu vedou.
Jen si říkám
Pan Bůh s tebou.
Soudce ostrý jako bič,
už abych byl odsud pryč.
Obhájce má v očích slzy,
tak si říkám no to brzy.
Povídá mi, je mi divné.
Doktorát měl totiž z Plzně.
Rozsudek zněl osm let.
MADONA
Vyprávěj mi o životě,
o tužbách či o samotě.
Povídej mi o svém dni
od svítání do klekání.
Vyprávěj mi o noci,
o hvězdách a měsíci.
Povídej si se mnou,
až slova spletou
do pramínku něžných vět,
až znát je budu nazpaměť
namaluji všechna slova
líp než ruka Picassova.
Plátno jemné z bílé plyše.
Co jméno má.
To není klišé.
Madona.
Portrét tvojí duse...
Poslední leč
Podzim lesy z listnáčů oblékl do maskáčů.
Ze severu čerstvé větry
oblékly nám hrubé svetry.
Holkám zase, to je žrádlo,
zateplené spodní prádlo.
Bažanti a zajíci
těší se až myslivci
po předchozí opici
lesy,stráně vezmou hákem.
Nepohrdnou savcem, ptákem.
Střílí jako pominutí,
to pak v lese není k hnutí.
Někdy taky ovšem běda
trefí svého souseda.
Rozesmátá lesní zvěř
pozoruje tuhle řež.
A v porostu řeřichy
někteří pak umřou smíchy.
Zkušeně pak za ty roky
posypou je druzí broky.
Třeba zní to jako blbost
myslivci však mají radost.
Svatý Grál
Z ostrovního království
plné starých pověstí
přivezu ti svatý Grál.
Zač bych jinak taky stál.
Není to však zlatá číše
bílé roucho Ježíše.
Posvátný meč Templářů
tajné spisy Zednářů.
Vlastní rukou vyšívaný rubáš Máří Magdaleny.
Ten Grál, co chci ti dát,
není vzácný sarkofág.
Jen klíč k srdci předměstí.
Jen skromné moje přátelství.
A ty mne za něj obdaruj,
úsměv na rtech vyčaruj,
zůstaň stále, jaká jsi
i se svými móresy,
co ti auru dokreslí.
Tuleni
Říká feťák feťákovi.
Musím nechat huleni,
množí se mi tuleni.
Žerou jenom lupení
a navíc jsou zelení.
Druhý na to.
Ten člověk je vážně pako.
Každé dítě přece ví,
tuleni jsou růžoví.
Jen tak moudře prohodí
a jde trhat lupení.
Rodí se mu tuleni.
|
