na další stranu
Petr Chmel
PROČ PIJOU ANDĚLÉ 2
Andělé pijou
hrající v kostky
smutně se smějou
nad lidskou pošetilostí
Jaký je naivní
ten nuzný lid
na nebe nevidí
chtějí mít klid
Pohřbili charakter
do zlatých truhlic
ze zloby černý tér
nalili do ulic
Nedali andělům
pražádnou šanci
v hromadách majetků
navždy se ztrácí
Andělé pijou
v sklepeních kostelů
s rarachem chatujou
o těžkém údělu
Rarach je spokojen
s tímhletím světem
přízní nás obdařen
duše nám hněte
S rarachem v objetí
chodíme spát
v anděly nevěřit
loupit a krást
Pošlu dnes andělům
tři flašky vodky
ať tady zůstanou
ať můžou se opít
Až jednou raracha
pošleme k čertu
anděl nám pak zamává
z krásnějších světů
ZLATÉ ČASY….?
Jako symbol vzdoru
rozpuštěné dlouhé vlasy
na vzdor rudé honoraci
co dávala nám ráda práci
Křížek s Kristem na krku
srdcem duší ateisté
S Black Sabathem na triku
starodávní extrémisté
Děvčata zas prostovlasá
s korálkama v copáncích
netváří se nedůtklivě
hladíš -li je po bocích
Kryl byl pro nás inspirací
nectili jsme tuhle dobu
Na mejdanu s levným vínem
soudruzi nám vypli proud
u svíček pak procítěně
pár akordů na kytaru
někdo uměl vybrknout
Dokázali jsme se smát
Třebaže nám bolševik
osudy chtěl psát
jeden tomu druhému
oporou byl kamarád
Už nezdobí mi zápěstí
šňůrka z černé kůže
rozpadla se jako sny
už mi nikdo neříká
co smí se a nemůže
Chybí mi dnes tahle parta
v roztrhaných džínách
kdy půlila se cigareta
kdy všechno bylo jinak
Okleštěná svoboda
semknula nás poutem
které nikdo nepoznal
kdo zůstával stát v koutě
Nechci návrat k starým dobám
tam k ostnatým drátům
jen je ve mně trochu zloba
že odpouštíme katům
Líto je mi Kryla
těch nádherných básní
každý z nás je uctíval
dnes je národ ztratil
Někam se nám poděl vkus
komerční jsme kolektiv
už ne slova jen Rytmus
to zdá se mi dost trapný vtip
Nechci být jen kverulant
jenom prostor úvahám
svědomí teď dopřávám
jak podloudný kontraband
pak po éteru zasílám
CHYBÍŠ MI
Chybíš mi jak souši deště
jako chrámu abatyše
jako slova chybí větě
co napíšeš a nejsou slyšet
Jak rtům schází polibek
jako ruce pohlazení
jak životu zážitek
jak rozchodu loučení
Tulákovi svoboda
jako kněžím hřích
jak Budhovi Pagoda
jak klaunovi smích
Chybíš mi a ty to víš
Jsem plachetnice v bezvětří
jsem opuštěný dům
vylidněné předměstí
jsem nic jsem vakuum
Jsem jako strom bez listí
černobílý harlekýn
bez Madony zákristie
bez tebe jsem jenom stín
Poslalas mi krátkou zprávu
jak ti děsně scházím
že mě míváš plnou hlavu
že na duši máš splín
Už nechci vidět černě svět
vyprahlou mít duši
už nechci dál jen přihlížet
už chci jen po čem toužím
MALÍŘ
Jak romantický malíř
co si hraje se světlem
tvůj obraz si vytvořím
v každičké své větě
Popíšu tvé nálady
roztomilé sny
taky touhy obavy
půvaby i neřesti
V ruce svíráš hrnek kávy
dáš si nohu přes nohu
odhalíš své ženské vnady
sukně sklouzne po stehnu
Roztomile zamrkáš
myšlenka se třepotá
někam tam ke kalhotkám
ty se jenom usmíváš
Závidím ti malíři
tvé ladné tahy uhlem
jak mám slovy vyjádřit
hebkost její jemné kůže
Jak popsat křivky útlých boků
a smyslná zákoutí
jak tu krásu mám dát slovům
snad dovolím vám se mnou snít
A ty malíři poeto
dále si hraj s barvami
na sněhobílé plátno
namaluj mé představy
IDEÁL…..?
Kolik básní je potřeba
abys mi uvěřila
tak si vyber jednu ze sta
lásko moje vlasatá
Nemám prsten Arabely
v kapse klíče od Ferrari
nepozvu tě na Seychely
občas bývám bez nálady
Nerad měním svoje zvyky
nemám styky na radnici
nemám vrásky z politiky
chtěl bych bydlet na vesnici
Nemám kartu platební
telefon jen firemní
relaxuju při vaření
u hovězí kližky
skládám tklivé básničky
Kámošku mám Kendy
s tou se někdy napijem
myslíte si Brandy?
protože se rýmuje?
to by bylo laciné
ona vínem a já pivem
Tam v útulném šenku
starosti a chmury
mají řádnou dovolenku
smích jen křepčí po stole
upřímně a bez pletich
jak umí to jen přátelé
Neznám moudra tlustých knih
nečetl jsem Senecu
v zimě mám rád sníh
v létě chci jet na řeku
Nemám vlastně žádné klady
flegmatik jsem asi spíše
na básničky vábím holky
nerad chodím do holiče
Zapomenu na tvůj svátek
neflámuju jenom v pátek
z výročí mám v hlavě zmatek
melu páté přes deváté
Nevydržím dlouho v křesle
nedělám co se mi nechce
rád se toulám po světě
nepodléhám samotě
Vím že nic nevím
jak to řekl Sokrates
nemám z toho ale splín
vědění je někdy stres
Všechno vědět není výhra
chybí radost poznání
andělům pak vadnou křídla
plácají se po zemi
Proč tohle vše ti povídám
moje milá nevím sám
snad abys věděla
co dělá duše poety
když zrovna nikde nelítá
|
