na další stranu
Petr Chmel
TAK PROSTÉ TO JE...
Tělo je schránka
pro duši
bolest i branka
k rozkoším
život zas kniha
pro snění
i když se stmívá
ke čtení
dilema z osudů
jenž trápí nás
krásně a bez studu
vyřeší čas
chvíle pro bytí
s úsměvem na rtech
už hedvábnou nití
vyšívá parte
ty dále kráčíš
šťastný a nádherný
úsměvem k pláči
živý a smrtelný...
JAK KRÁSNÉ
Jak krásné je to
přikryté tmou
laskavé rty
něha a ty
snad ti do vlasů
v měsíčním jasu
spadlo to cosi
jenž krásno nosí
omámit vůní
opravdu umíš
jak květy růže
hebká tvá kůže
doteky dlaní
milostná hraní
a chvíle ta
je v tužbě zakletá
slova se v šepotu
skryjí za nahotu
v půvabu těla
hříšný punc měla
jak krásné je to
přikryté tmou
do hvězd se odráží
půvab tvůj v polštářích
TO JSI TY
Tak to jsi Ty
sen poety
jenž do věty
rým vložil
v tvém objetí
splín stoletý
se prokletý
sám souží
tvé rudé rty
jsou jak květy
jenž rozkvetly
tu v růžích
je v tobě skryt
hřích ten i cit
tak objevit
ho toužím
jak můžu být
tvůj favorit
tě políbit
v tvém loži?
však kde jsi Ty
když rozbitý
jsem oběť tmy
bos v loužích?
JAKÉ JE TO TĚLO?
Jaké je to tělo?
v touze odevzdané
jenž pod dlaní se chvělo
a rty je prolíbané
jaké je to tělo?
teplé hebké chtíčem
jenž odemknout se smělo
Eretovým klíčem
jaké že to tělo
ctností nespoutané
bere plnou měrou
vše mu s něhou dané
kdo zkrotí kdy to tělo
a jeho žár s ním
jenž vše ti dáti chtělo
a klín má Venušin
|