na další stranu
Oldřich Hostaša
XXX
Vlak myšlenek
odjíždí do stanice touha,
zastávka srdce!
V kovárně
rozhořel se oheň,
máš ho v očích
průhledný plamen milování.
Jsi louka
já hospodář,
dlaněmi,
laskám chvějící klín.
Vlak myšlenek zastavil
přivezl slovo,
miluji tě
a v kovárně kují budoucnost,
verše dalších příběhů.
XXX
Milovat lásku i krásu,
do průkazu srdce
od mistra času
psát příběhy.
Ulehnout do sena vzpomínek,
kochat se sluncem očí,
cítit dlaň,
polaskat neorané tělo,
být sousoším v podloubí,
číst se zavřených úst
modlitbu setkání.
Vstoupit do srdce
a nechat se kolébat snem souznění.
XXX
Dobrý den,
paní řeko!
Kdo mne volá?
Pocestný životem,
krajánek příhod,
tulák června.
Kam plynete paní?
Do širých krajů,
nížin, polí,
kde voní otava po ránu.
Stříbrné vlny
zpívají minulostí,
nebe mícha barvu odpoledne.
Jdu po břehu,
z úst řeky stoupá večerní mlha
vonící lipovým květem,
včelím bzukotem domova.
XXX
Panoptikum,
divadlo příběhů,
láska sestra pravdy.
Stojíme na křižovatce cest
jedna přímá
druhá samá nástraha.
Srdce napoví
kterou jít,
víš to paní?
Jdeme svojí cestou,
neorané pole čeká na hospodáře,
na skutky
i na úsměv paní.
|
