na další stranu
Oldřich Antonín Hostaša
DVA
Slovo
věta
průhledný krystal
artefakt tůně času
Do věty
láska zapřáhla koně
Dva jsou socha
sochař večer
tvoří obraz půlnoci
A žena touha
otevřela náruč
JARO
Zima usnula
v hibernačním spánku
obloha
oblékla modrý plášť
Skřivánčí trylek
laská pole
A jaro
sasankově se usmálo
Dobrý den
živote
OSUD
Kniha na stole
prázdné stránky
píšeš stránku perem času
Co písmeno
minuta věčnosti
co slovo
příběh psaný touhou
A kniha osudu
září tvým vesmírem
Kde kříž skutků
Čeká
VEČER
Západ slunce
otevírá bránu večeru
nad lesem
zlatý dukát
platí
za píseň ticha
ústa kraje
večeří
polévku noci
tulák
uléhá do sena
a panoptikum hvězd
hraje černé divadlo
VZPOMÍNKA
Náměstí
uprostřed Lípa
lavička
konzum
prodává dětství
V koruně koncert včel
vůně
ladí do rádia
Cesta
odchází z náměstí
kde po oceánu obilí
plachetnice rošťáren
Dál vede třešňovkou
kouzlo maminky
když trhala třešně na boty
A slunce
odhazuje hvězdné sombrero
ZASTAVENÍ
Po nebeské prérii
cválá stádo hvězd
Miláček Země
píše milostný dopis
Ohnivý pane
laskáš
milenku svojí
v objetí
večerů i rán
Když měsíc
sype z kapsáře tisíce hvězd
rozkvétá láska
v zahradách mlhovin
A jedna slza
zpívá píseň loučení
ZPĚV SRDCE
Zpěv hvězd
proudí žilami Země
láska
zlato
zlatokové
křišťál srdci
život brousí
Probuď se
nebe kleká do oken
A tvé tělo
nezorané pole touhy
***
Náš Pane
klečím před Tebou
Tvá vůle
Srdce znáš
myšlenky
vedeš mne
Záře
stvořila vše
věřím v syna
Jsi čas
modlitba hvězd
studna všehomíra
Otec všech
Amen
|
