na další stranu
Ester Nowak
ODSTÍNY PRO FLÉTNU
Hledal matně
pevnost
mezi stromy.
Čas – mezi hvězdou
Prvníposlední.
Převrhlou
hráz, nesmírnost
večernice:
pohaslé hvězdy
ranní.
Zbraň, úžasem jatou.
- Podlomí proutkem
strachům vaz. -
A v noci, o kom
se nám zdá?
To křehkost
dohání růstem
opeřená stébla.
SLOVEM
Říci to
beze slov
mezi stěnami.
Anebo rozotvírat les,
až hnízda ve větvích
pěla by
rodnou ptačí řečí,
sňala by tíhu i let
a jiná znamení.
Zmlkl jsi.
Neboť mateřština
je řečí přímou:
Nabíledni je,
že nemůže být čistší.
Povzdech
Nikdy jsem nechtěl
vyrážet otevřené dveře.
Čerstvý vzduch
i výtka mezi nimi.
Čas zapletený
zatímco jiný
čechrá nový závěs
zatímco jiný
bojuje
proti průvanu.
Snad nebude
tak zle.
Stačilo by vyjít
na správnou stranu
nelámat větru paže...
Panta rhei.
Ale čas. Ten
kdo, Bože, smaže...?
ETUDA
V koutech
válí se velké, malé nadpisy.
Nechals je.
Nemají sílu odejít.
Ani ty.
Ale pročpak bys měl
odcházet
- přichází-li si pro ně čas
oknem -
a opět svobodně dýcháš
ne opuštěn, ne bez domova?
Ano...musel jsi
všechno Opustit.
PROSTORY
Bolest...že tady
to není.
Ale bylo by zradou
ještě větší
- byl-lis odmítnut -
nepřijmout člověka.
|
