na další stranu
Vítězslava Felcmanová
LVÍ SRDCE
Když náhle spatříš lvici,
třikrát zapal, pak sfoukni svíci,
neboť někde jistě číhá samotář.
Trojí znamení,
třikrát osvícené kamení,
třeba jenom slabá zář
uklidní snad rozbouřenou krev,
ukonejší srdce, co má jenom lev.
Nikdy nechtěj vědět, co si myslí,
lví rovnice nikdo nevyčíslí.
Zlomky myšlenek jim nikdo nevykrátí,
je jim jedno dal, má dáti.
Koutkem oka
jenom spatří soka
a nestačí sebevětší plamen.
Modli se, je s tebou amen.
TO NEZNAMENÁ
To neznamená,
že už není třeba slov
a mít oči zavřené,
ani nebýt ostražitý jako káně myšilov,
mít oči zavřené,
nedívat se kolem sebe
a nevšímat si toho,
kdo úmysly má hluboké a čisté jako nebe.
Nevšímat si toho,
kdo je ochotný jít dál
a není plný smutku,
že den s modrým nebem ještě nenastal.
DLUHY
Cesta
není jenom kroků gesta,
ale poznání
co dál nás pohání.
Tulák moudré řádky solí
cupitajíc přes údolí.
A někdy si zoufá
a doufá,
že dobrou vůli
nerozbije v půli
puklý most,
protože se bojí ublížení,
co srdce navždy změní,
když kráčí v kruhu
plný dluhů.
Splácí je času
stříbrem vlasů.
|
