na další stranu
Anna Hubáčková
život se s nikým nemaže
KASTRUJTE
Na silnici leží přejeté kotě.
Oči a střeva má venku.
Každý jen blbě čumí,
ale nikdo ho neposbírá.
Mezitím, kocouři pořádají hony
na jeho plačící matku.
Tak podél zdi ležíš jako přibitý;
snad bojíš se nestvůr pod dřevěnou postelí?
Oči máš dokořán - jsi tak ostražitý.
Když dnes necháš zhasnuto, tma tě zocelí.
V DUŠI KLID
V ranní rose
na krajích lesů
nohy mé bosé
zbavují se děsů.
Co za noc se nachodily,
to jiné za rok nenachodí –
jen aby pochopily,
že s nikým nezávodí.
BÁSEŇ SKORO NA ROZLOUČENOU
Hořká je pachuť jeřabin –
sirup, co promění se v jed.
Smutno je, když samota kouše do slabin –
dnes možná kousne naposled.
PŘÍZEMÍ
U stolu,
kde se hádají štamgasti
a hrajou Pixies.
A ty víš,
že se v tabákovém oparu
budeme milovat na stole
v předsíni.
A zatímco budeme šukat,
se mládí sebere
a sbalí kufry.
Prý nemůže pod nočním stolkem dýchat.
Není bolestivěji zlomeného srdce,
než,
když ti jej zlomí
vlastní táta.
PRARODIČE ANEB POSTCOVIDOVÉ PTSD
Není žádným tajemstvím,
že neoplývám radostí.
Svátek mrtvých už se blíží,
co mě to zas jenom tíží:
Smutno je mi,
jó, to taky,
ale co říjnová výplata?
Že svíček musím koupit mraky
a ještě léčit traumata.
TY
Jsou dny.
Ty, ve kterých trpíš
a ty, ve kterých umíráš.
UŽ BYCH MĚLA JÍT,
tahle přítomnost
pomíjí dost rychle.
2021
Roztoužení
překonává zábrany,
slinami a krví slepujeme části našich těl.
A někdo pod okny si myslí,
že Silvestrovská noc
se trochu protáhla.
ZÁVISLOST
na dně sklenky vína
leží utopený dobrák bez voru
MAMINCE
Až odejdeš,
nastane šero.
Ztichnou ptáci.
I v létě sníh napadne.
V kostele se sejdou lidi,
kteří tě měli rádi -
tři nebo tři sta tisíc.
Ale žádnému z těch tisíců
nebude pukat srdce tak,
jako mně.
APOKALYPSA
Servané listí ze stromů,
mraky obíhají svět.
Dny už nepatří nikomu –
už není komu vyprávět.
ČERVEN
Vzpomínám na ten den,
kdy jsem poprvé viděl tátu plakat.
Seděl na zemi v kuchyni
a hlavu měl složenou v dlaních.
Většinou je to máma, co doma pláče;
holky se konejší mnohem snadněji.
Tak jsem se z kuchyně pomalu odplížil do svého pokoje.
Zavřel za sebou dveře,
sedl si mlčky na postel.
Táta tam plakal asi ještě deset minut.
Pak se zvedl
a odešel do práce.
Od té doby jsem ho už nikdy plakat neviděl.
Ze samoty, to mě mrazí.
Sedět sám u jednoho stolu,
a nemoct říci Moji drazí,
hlavně, že jsme spolu!
o lásce a jiných závislostech
SNÍDANĚ
Bylo deštivé dopoledne.
K ránu se vykradla z postele -
dojde si na nákup
a on mezitím odejde.
Měli se fajn.
Minulý večer.
Minulou noc.
A byl to jen jeden večer.
Jedna noc.
Ani kdyby ho prosila,
neustlal by,
neudělal kafe
nebo snídani.
Vrátila se do teplého bytu.
Samota.
A zatímco si zouvala boty,
ucítila vůni másla a čerstvé kávy.
Zloděj se smyslem pro humor.
Potichu se vkradla do kuchyně.
Déšť stékal po zamlženém okně.
Seděl na židli a díval se ven.
Lžičkou míchal bílou kávu.
Pomalu šla k němu.
Posadila se naproti něj.
Čaj nebo káva?
Usmála se.
Káva.
Podal jí horký hrnek.
A dali se do jídla.
Zůstal.
POSILNĚTE SE
Moje srdce se roztříštilo na několik kusů.
Snažila jsem se ty kusy dát nějak dohromady,
ale některé se musely někam zakutálet.
Snad na ně někdo nešlápne a nezraní se;
to by bylo to poslední, co bych chtěla,
aby se někdo zranil o mé srdce.
A tak tady ležím -
s infuzí
a ovocem od přátel.
Nemohu jíst, ani pít.
Chtěla jsem ty chmury zahnat hrnkem dobré kávy,
ale všechna ta káva mi vytekla přes můj ubohý hrudník.
Čekám na transplantaci.
Zatím není nikdo dost kompatibilní na to, aby mi dal své srdce.
Aspoň malý kousek.
ZATÍMCO
srdce pere se s rozumem,
do ticha šustí závěsy.
Vzpomínka nahých těl taje za obzorem
na posteli s nebesy.
Dlouhé noci
Nebudu ti plakat do telefonu
a vyptávat se
Proč jsi o mě nebojoval?
Protože nechci slyšet,
že jsem vlastně za to nikdy nestála.
Protože nechci uvíznout v tom tichu,
kdy neřekneš nic.
Protože se bojím,
že se ve tvém klidném hlase začnu znovu topit.
A budu umírat pořád dokola.
Jako bys mě zabíjel
a zachraňoval zároveň.
SLOVA
Tak jako tiché je šlapání po sněhu,
tak tichost Tvých rtů nezná směr.
Když jindy jsi hlasitě bojoval pro něhu,
dnes jakoby jsi oněměl.
VZTAHOVÁ
Zmáčkneme se.
řekl jsi
a chytl moji celulitidu.
PROMĚNY
Jazykem sis mne omotal,
jako dlouhou rozžvejkanou žvýku.
Pak jsi mě zhltnul jako starý bonbon,
který ti zůstal v kapse let nepraného kabátu.
A přitom ses culil jako malé děcko s cukrovkou,
co dostalo prvně zákusek.
Tak moc jsem ti chutnala,
žes mě jako pes vyzvracel
a znovu sežral.
NA KONCI SVĚTA
Až budu umírat,
chci tě držet za ruku,
ztěžka polykat tvou peprnou vůni.
A ty mě tak strašně nebudeš mít rád
za to, že ti řeknu,
že tohle je naposled,
a že, až se zítra probudíš,
tak budu na pokraji svých sil
ležet vedle tebe.
Já ale budu hrozně šťastná,
že jsi mnou,
že se společně dotkneme nahého měsíce
a rozkrojíme slunce.
Ráno bude tuhé a prosté,
jako každé jiné.
Nebral sis servítky;
posadil mne na kuchyňskou linku
a rozevřel má stehna.
Díval ses.
Pozoroval jsi
úplně všechno.
Viděla jsem,
jak se z tebe stává bestie.
Teď mi to udělá.
Říkala jsem si.
Ne.
Pomalu jsi mě začal líbat.
Objevovat.
Já potichu kňučela.
Všechno bylo mokré.
Cítila jsem,
jak se ti víc a víc sbíhají sliny na jazyku;
dostal jsi chuť na pořádný kus masa.
Už jen stačilo říct
Na, trhej!
Přejíždím svými prsty všechna místa, která jsi navštívil.
I ta,
která jsem si kvůli tobě drásala žiletkou,
jež po nich zůstávaly jen kusy masa na podlaze.
STOCKHOLMSKÝ SYNDROM
Jako bumerang se k tobě vracím
a snadno se proklínám,
že schválně u tebe své věci ztrácím,
a pokaždé, když odcházím,
tak vždy trochu umírám.
AŽ
Ber si, co můžeš,
co chytíš všemi deseti –
že stahuješ mě z kůže,
nemáš ani ponětí.
O POČASÍ
Kdyby náhodou přišel déšť,
schovám se k tobě pod deštník.
Můžu?
Přitisknu se ke tvému srdci
a už nikdy neodejdu.
Víš co,
kdyby náhodou ještě někdy pršelo.
HŘEBEC
Líbala ho jemně na krku.
Tam ne, zkrotnu velmi rychle.
Pevnost jeho bran zdolala síla okamžiku –
vše na světě bylo rázem ztichlé.
KÁZÁNÍ
V pokoji, kde jsme sami -
chci z tebe slízat všechen hřích.
A až pokřtíš mě svými vodami,
i ďábel bude v rozpacích.
PŘÍŠTĚ ŘEKNI
Třásla ses pod mými prsty,
můj svět se mezi tvými ňadry chvěl;
a že je ti to proti srsti,
to já vlastně nevěděl.
Měla jsi zavřené oči
a tvé nehty se zarývaly do prostěradla a mých zad.
Byl jsem tolik žíznivý,
až jsem musel ochutnat pot z tvého nahého hrudníku.
Chytla jsi mě za tvář,
pošeptala jsi
Na, pij, co hrdlo ráčí.
A já padl až na samé dno tvé malé studny,
která byla lemovaná tvými rozevřenými stehny.
Mám moc ráda tvůj řetízek;
malý kříž na tvém horkém krku.
Pokaždé si ho beru do pusy,
kdy ke mně promlouváš svým Bohem.
Listoval jsem v její knize.
A pokaždé,
když jsem musel otočit stránku,
vzala můj prst do svých rtů a jemně ho naslinila.
To, aby ses nepořezal.
*…*
LÁSKO,
načechrej polštáře,
rozprostři peřinu,
nastav mi své tváře –
budu za vteřinu!
I’M IN LOVE WITH YOUR CAR
Když hodíš mě do svý káry
a začneš chrlit lichotky,
co zbyde z holky na káry?
Jenom vlhké kalhotky.
Z LÁSKY
Moje srdce plesá,
s vášní se mě dotýká;
nemá jen dokonalý prsa,
taky ráda polyká.
DIALEKT
Už je to měsíc.
Co na to říct?
Že jsem z tvých slov
ještě nepřestala
týct.
JAK SE POSTARAT O OPILÉHO ČLOVĚKA
Kebab hezky do pracek,
vodu hrdlem lít.
A když nepomůže pár facek,
tak nejspíš bude blít.
TRABLE PO-VEČÍRKOVÉ
Když nepřichází žádná slast,
zřejmě za to může chlast.
HNED VEDLE
Když pro lubrikant jsi dojít líný,
tak použij svoje sliny.
Slza skápla,
zatla zuby;
šeptal jsem ji
Už jen chvilku.
A když jsem začal být pak hodně hrubý,
svedl jsem to na úchylku.
NECH SI
Nechal jsem si poradit
kam sáhnout, kde pohladit.
DOBA ZLÁ
Pedofil se nudí k smrti,
vyzkoušel už všechny děti.
Volá Běda, běda, doba krutá,
asi zkusím liliputa!
Na svatého Valentýna
nepůjdeme spát
a budem se milovat,
dokud bude stát.
Byl pozdní večer,
první máj -
mezi horkými stehny klečel
a divoce sál.
|
