na další stranu
Oldřich Damborský
OČEKÁVÁNÍ JARA (BÁSEŇ V PRÓZE)
Brouzdali jsme se rozbředlými špinavými obvazy sněhu a zatím v nás pálila a mokvala rána jara. Tam někde za obzorem ve vzdálenosti několika západů slunce bušila míza do spánků hlavatých vrb pupeny nabobtnávaly a neunesly tu tíhu okamžiku. Zatím jsme ale šli kalným ránem poklonit se té mystické Mystice ležící na vyvýšeném kopci uprostřed nedohledných rovin.
Stála tam s obtěžkanou kulatou střechou na níž byly zbytky sněhu a dívala se tiše s mírným ironickým úsměvem jako Mona Lisa na to hemžení pod ní
Okolo kilometry táhnoucích se drátů které měly za pár týdnů podržet tažně révů vinohradů a z nich zase pučící očka směřující k vinobraní
Stála tam mystická Mystika s kamennou tváří která však neodpustila nikomu ani jednu bobuli hroznu zbůhdarma promarněnou a spadlou na voňavou hlínu.
Stála tam jako zjevení výzva a pokání zároveň. Prošli jsme rozbředlými obvazy sněhu až k její patě abychom srdcem políbili její mlžné roucho a ona nás vzala do své náruče a zacelila všechny naše rány světa.
Modlili jsme se k ní a ona nám dala rozhřešení aniž promluvila slovo. Jen pár vran zakrákalo svou hudební vložku. Rukou jsme udělali kříž a zvedly hlavy. Její Kříž se vzpínal k obloze. Magický kříž magické rotundy.(Hradištěk)
ZTRACENÁ
Slunce se vrací po elipse
den se dlouží a noc se zkracuje
jdu terasami s rezavým psem
v oblacích káně krouživě rotuje
Možná hledá myšku zbloudilou
co hledá pár ztracených zrn
také jsi se náhle ztratila Kamilo
jak v navátém sněhu stopy srn
Jdu napříč polem v osení
a vzpomínám marně na kdysi
plující oblaka jsou tvé nenapsané dopisy
však pro lásku smutek radost jsme zrozeni
a kdoví kam nás vítr Safian zavěje
nad obzorem vyšla první hvězda - naděje
JARO NAOPAK
Zimní boty
jsem uložil do igelitového pytle
taky všechny povětrné sloty
budu čekat na toho
dlouhovlasého u Golgoty
lesa až březnový vánek kýchne
a rosou posvětí všechny stébla
co rezla za mrazivého svitu
hvězdy zatančí divou svitu
když jsi mne na líce líbla
Do skříně dal jsem rukavice
bundu pověsil na ramínko
čekám až vyklíčí
osení semínko
daleko od skleněné fujavice
JARO V KRAVÍCH HORÁCH
V Kravích horách kvetou
křehké plané štíhlé trnky
že miluji tě řeknu holou větou
kolem proběhly ladně srnky
Přes cestu utíkají zajíci březňáci
dávám si bílé kafe na lavičce
a píši verše zbůhdarma neutrácím
čas co je zhmotněn v osudu svíčce
Vlaštovky poletují nad hladinou
bájné zarostlé říčky Trkmanky
ke kafi ukusuji měkké dalamánky
a nepřemýšlím nad ničí vinou
kdo proti komu s kým jak a proč
život je ubíhající barevný kolotoč
TŘI JARNÍ HAIKU
Pravé poledne
mhouřím oči do slunce
sluneční vítr
Předlouhé vlasy
smutečních vrb koupou
se v zrcadlení
Konvalinky zvoní
na hrany i na slunce
jarního vlání
|
