na další stranu
Oldřich Damborský
Milý pane Hess,zdravím z oblačného odpoledne a přeji pohodu a zdravíčko.Tak jsem dočetl před čtrnácti dny Váš román Romance o klisničkách a balady o ženách a můžu jej vřele doporučit i ostatním potencionálním čtenářům.Je to život sám a je napsán podle skutečných událostí. Připomíná mi to tak trochu Kerouackův román On the road, kde také Jack popisuje svůj život živelně a bez okras. Samozřejmě Váš román je v jiných reáliích, ale se stejně upřímnou výpovědí. Jedno mají společné - okouzlení ženami a hořkosladkou krásou života.
Jinak jsem si početl v minulém čísle Divokého vína. Zase co dodat. Spoustu krásných metafor od solitérů, začínajících i pokročilých. Takový je můj úsudek. Píši už o Vánocích, protože další číslo vyjde až v lednu, takže pokojné vánoce a ať je ten další rok aspoň o vlásek plavovlásky lepší... Srdečně Olin Damborský
SIESTA
(Vzpomínka na léto)
Uvelebím se na lavičku na zápraží
černý pes odhání z vinice špačky
zlaté pruty slunce jsou mou gáží
posledním zrním krmím polní ptáčky
Lomený štít mého domu mne chrání
před záští podrazy a jiným běsy
a přece nic mi rozhodně nezabrání
vzývat její smaragdové oči jako lesy
Popíjím zelený čínský čaj Nirvána
a k tomu se sezamovými zrníčky bulku
láska je otevřené okno duhy do rána
a nevidět že Luna má slepeckou hůlku
FITNESS STUDIO
Vinohrad zesiluje při kopání svaly na pažích při stříhání révy posiluje prstů stisk zpocený utřu se teplým vánkem na zápraží a nepočítám jaký bude úrody stisk
Při sekání plevele otáčím se s křovinořezem a tak mi mizí tukové polštáře kolem pasu až přijde černý havran co chce býti knězem řeknu že réva má v bílých vlasech sněhu krásu
S frézou napínám svaly na stehnech nohou zastavím a koukám jak mraky oblohou plavou zelená Vinice - má bezplatná posilovna...
ZIMNÍ VEČER
Křišťálové vločky
padají s lehkostí pápěří
a tají na kamenech
u komína schoulené kočky
kdo na lásku nevěří
nese tíhu světa na svých
ramenou
Skřehotavé vrány tvoří
černé hloučky
necháváš mne usnout
na tvých rozhozených kadeřích
a přitom
nepoužil jsem jediné věty
plamenné...
SONET O HOUŽEVNATÉM STVOLU
Trkmanka je pokryta zrcadlem ledu
pocukrována bílými krystaly sněhu
mrazivá luna připomíná labuť Ledu
laně vyhrabávají zelených trsů něhu
Na staré rozeklané lípě havranů slet
před pozlaceným křížem sundám čepici
mráz krájí vzduch jako ostrý bajonet
jen ty máš vlahé oči a dlaně ke mně tulící
Havran na větvi kráká to svoje Nevermore a v krmelci pod ním zajíc bezbranný tvor jde pierot Smutek a harlekýn Štěstí plání
a vítr vane odkudsi z Hostýnských hor
Ve větru ohne ale nezlomí se dlouhý stvol to se ještě nenarozenému beránku kloní...
MISKA POCUKROVANÝCH ROHLÍČKŮ
Miska pocukrovaných rohlíčků
kapr s bramborovým salátem
možná Bůh nosí nápis na tričku
Jezus is Love nepodložený zlatem
Stříbrné ozdoby a kanadská borovička
nejnovější Barbína a Ken v hrách
možná že víra je sněhobílá hrdlička
přistávající na zledovělých krách
Žlutá okna v modré jedinečné noci
snášejí se vločky se sojčími pérečky
možná ženy v brokátu a andělé útlobocí
za vránou ve sněhu jen dvojtečky...
TŘI JAPONSKÁ ČTYŘVERŠÍ O LÁSCE
Včera jsem tě pohladil a posekal vinohrad struny v ženě naladil a řekl že tě mám rád Dnes už nic neplatí vše spláchla hádky bouře lásku nechytíš do dlaní je to jen trochu kouře
Ve vlnách z medu a blínu pluje ta kráska chvíli chladná jako ocel chvíli tě po lících laská Zvyš svoje sázky a přitom dělej že se nic neděje souznění je když se v jednu kapku slijí dvě krůpěje
Nic neplatí co jsi pro ni udělal dobrého včera dnes servíruje ti kaviár skepse z šedého jesetera Však chyť pro ni bílou rybku širokého úsměvu zase vylije se řeka slov něhy a hlazení ze břehů...
TA CHUDÁ BLEDÁ HOLKA
Stále se držím
té chudé bledé holky
co má tři oříšky
a v nich šaty z pavučin
šaty z peří
a šaty z dýmu
Nejsem princ a přece
jen ona pro mne má uhrančivé oči
a pohladí mne po lících
vánkem euforie
Zůstává při mně
když všichni odešli
a bál nočních můr
začíná kolem mne čtveráckou
čtverylku
Vybral jsem si ji
a ona se mi snažila utéct
v kočáru s jedním okřídleným
běloušem
a já ji poznal podle střevíčku
který jí přesně padl
na útlou nožku fantazie
Popelka Poezie
K OBRAZU SVÉMU
(P.F. 2012)
Vrabci
na drátě vinohradu
frnkli před kánětem
letělo pápěří do brázdy
my křehcí
a hebcí
pozorujeme ohňostrojů
kanonádu
sami si příští rok
k obrazu svému uhnětem
a z bláta dnů
pak vypálíme v peci
závratě
duhové obvazy
|
