na další stranu
Jan Musil
SITUAČNÍ
Bílý mráček na nebi,
pod ním koně se pasou.
V zelené trávě
brouzdá se čas.
Jdu jen tak kolem
a dívám se na to.
Vůbec nic se tady neděje.
Jen cítím,
jak mé srdce se rozbušilo.
Nad tím, co bylo.
Nad tím, co bude.
JENOM
Už jsi došla k svému místu?
Tady a teď?
Jezdilo se po cestách,
teď letadly se létá.
Ale to jenom pro podobnost.
Nejde o kola,
která se protáčejí.
Soulad je dar nebo náhoda.
Což je vlastně totéž.
Nebyli jsme z vlastní vůle.
Jenom jsme se potkali.
SVĚTLO
Světlo na konci,
když v tunelu je tma.
Krásná iluze.
Iluze,
že ženy jsou naším vysvobozením,
když do sebe nás pohřbívají
a pak nás rodí
ve svém diktátu.
Všude samé otročení.
Žádná cesta ven.
HORSKÝ POTOK
To je had,
i když se blýská.
Had s pěnou u huby.
Stále jen protéká všem
prsty.
Nikdo ho nedohoní,
nikdo mu neuteče.
Jak černá věž,
jak vrak,
je tady stále sám.
PŘÍLEŽITOSTI
Chytnout, držet, zakousnout se,
když příležitost je sladkokyselá.
Když nikdo už nic nechce
a přitom tady stále něco chybí.
Spása, dril, potopa.
Když ve mlýnech se
množství sype do sýpek
a v násypkách stále nic nezbývá.
VE VĚTRU
Vlající pleny ve větru,
nahá je větrná podstata.
Tanečnice,
které na sobě nemají vůbec nic.
K zbláznění jsou pro oči,
které hledí.
Které sedí u stolu,
kde se pije čaj.
Tak k zbláznění,
němé.
Němé jak tajemství,
které promluvilo.
POD NEBEM
Nebe ležící na střechách
jak červen po koupeli.
Ptačími křídly oblaka mávají,
než dole spustí se s lidmi.
A vítr jak velbloud na poušti -
rychle protáhnout se
uchem jehly,
než spadne s nebe noc,
žíznící jak zbloudilí soumaři
táhnoucí břemena
od ničeho nikam.
Nic tady nekončí,
všechno jen trvá.
|
