na další stranu
Eva Frantinová
PO ROCE
Po roce Vánoce přicházejí
přátelé otevření světu
zpívejte přestože hlasitěji znějí
zvony hypermarketů
a lidé tančí - chyceni do lasa jež rozhoupává
po čistém půjdu když nebude sníh
až spatřím tebe babičko - zas z peněženky
stokoruny vyčesávat
uprostřed knihkupectví na Francouzské třídě
opíráš se tu o pult v hubertusu
kde je dnes Ambra - Optika
ale já čekám - na ulici vyjdeš
i když čas je obroučkou z krabic Prošlých kusů
celuloid který nikomu nic neříká
TERASA
Víno tu nad hlavami visí
zuby si na něj brousí lisy
lisy se těší A my taky
jen usnout pod modrými mraky
zatímco šťáva
na dlaždice čel poprchává
než z dlaní odzátkuje shon
ze sklepů vyneseme srdce - demižón...
ZAŘÍZENÍ
Zelený koberec s vinnou smyčkou
a židle z révového listí
když čteme z vlastních tváří
pod hroznem - jako pod lampičkou...
PRAVIDLO
Skleničky citů s něžným brusem
zazvoní
vždy když se prsty dotknem pod ubrusem...
SKLÁRNA
Pes štěká a my si zacpáváme uši
na místě kde se třídí střepy zmetků
i bezvadná dna skleniček
- postele na něž složí hlavy vinice...
NÁROŽÍ
V kavárně Alfa deci s ledem
pohledy k sobě lehce svede
A piju já A pije dcera kapitána
Dragica sedí vždycky sama
přehlíží život jako mořské vlny
příliv je co se dneska splní
to čemu v křeslech a jen v košilích
věří dědové vnuci matky
zatímco z hrdla značky Věčnost letí zátky
vteřin kterými jsme se těšili...
CEPÍNY
Zaseknout do svahu dva cepíny
ohone komety té vteřiny
sníh zvedá se jak při odpichu štěstí
jež černým brýlím věští
setkání s nákladem a nosičem
nad náklad svarem služby ten nosič je povýšen
s nikým a ničím nesoupeří
a strusky cílů překračuje cestou k modrým dveřím!
PROTĚŽ ZA SKLEM
Něha a protěž
je totéž:
obojí žije život sametový
do něhož chceš se vlomit
a dotýkat se hvězdice
možná že drsné jako ovčí vlna
ve čtyři ráno ulice
možná že hezčí ve skleněném zajetí
kde protěž s něhou leží
už bez kamenů obětí...
DŮM
Dřív byl dům oblečený
do mechu
borůvčí
a do lesa
ale teď - s prasklinou
nad kotníkem okapu
se střechou z které trčí
větev borovice
a s okny - zrakem
zakaleným od vichřice?
ZRCADLO
Podej mi ruku
ať už jdem
modro je v hlavách
hřebenem
a skalní křesla
se zrcadly oficína
před nimi slunce cestu střihá
a času holí zátylek
jehličí vteřin
k zemi padá
a v kapsách -
zbyde na trylek?
VLOČKA
Podívej - sněžné převisy
pod nimiž horští vůdci pomáhají
slaňovat touhám
dopisy
s hvězdnou známkou
na které pavouk Mám tě rád se rozpíjí
a i ten (sotva zrakem přejde)
umírá - na setkání s lidskou schránkou...
|
