na další stranu
Eva Frantinová
MÁJ
Ó šeříky Ó láhve zápalné
ležíte na sobě
zas přesně podle pravidel
vy láhve s fialovým vínem
a s etiketou hvězdných líčidel
Vy láhve ve výši Jen ve výši
tam kde už netoužíme
psát
a z planet dlaní
nesype se prach...
MÍT MÁCHŮV PLÁŠŤ
Co by sis počala s kapsami Knoflíkem
lístkem Lori
co s vůní lesů
tichem hradů
co s číslem na mobil
kde není
ani schránka tmy
do které propadá se slovo pěšina
zelené torny přes ramena se už nenosí
a letí vyztužená záda
a přesto je tu věčná reklama
- hrdliččin hlas zve ku máji
a báseň
(když šlapeme)
jak jehla stroje
srdcem se prodírá
jak pláštěm...
KRKONOŠE
Bývalo lesů víc
mnohem víc hořců - svíc
které stály
u neznačených cest
kterých se poutníci
jen dotýkali
- tudy šel Karel Hynek
ach modré obzory
a louky pod hlavou
a slunce západy
na naše závory!
POUŤ ČESKÁ
Jak motýl
který nalézá zde
a na skalisku samoty
lhostejnost - jen studený sníh
toužíme
dolů v květné kraje
třepotat křídly
ne instant ne internetovými
ale živými
k jasnému nebi tisknout se
- nechat se kolíbat
lícemi kvítí
na louce!
JAK SLZU UMOŘITI?
Slza se stále stejně
do koutů dlaní zahání jak smetí
teče svým tempem
po tváři čisté
i po té kterou oplocují
šminky
když píseň „Tam na hoře holoubátko“
zní
z oken
u Márinky...
MÁCHOVA ULICE
Od dvou let žít v Máchově ulici
- jednoduchá věta
od první třídy píšeme ji stejně
začínají jí životopisy
co na tom že tu chtějí porazit akáty
květy z nich visely jak šperky
na krku májů
a já se musím přiznat
- básník mne zasáhl tím
že žiji v Máchové ulici
píšu a za zády mi dýchá jáma
náš dům s okny na koňský dvůr
a suchý žlab
nezasáhla bomba
jako ten sousední číslo 17
pod jedním zvonkem čtu Válka
a v čísle 17 bydlí i pan Měšťan
občas škemrá dvacetikorunu
vy jste tak milá děkuje
a zatím ulicí jdou sousedé
ti kteří se tu neohřejí
i ti kteří tu bydleli
a možná stejnou dobu jako žárovky ve špížích
paní Klinková kulhala
a až dnes jsem se dozvěděla
že jako děvčátko
spadla do studny
a pana Toníka který byl kožešníkem
jsem znala od vidění
mám oči suché
a jen si představuji prázdný byt
plný kožešin
a lišek
a kolik pošťáků si ulici předávalo
včetně pošťačky Blanky s indiánskou čelenkou
a hroznem klíčů u pasu
mhouřím oči a vpíjím se do vzoru dlažby
jako do koberce
plného smyček
a vím
- neuniknu!
ADRESA
Je štěstí žít v Máchové ulici
nad hlavou komíny a střechy
báseň je návnada - rodíš se s udicí
a číháš na úlovek
u májové řeky!
ZVONEK NA MAUD
Mít život kamenů
já nespěchala bych
ulicí Šmuel Hanagit
a ještě k tomu s básní
co pokouší se držet stráž
před vchodem Věčnost
- jak moře
u svých promenád...
POČASÍ U MAUD
Kolik zim kolik zim
bez bot a bez kabátů
- Terezín
Kolik jar kolik jar
zavál tam i sem
pomeranč
Podzim se neloučí a lká
listí jmen na podrážce
- Treblinka
A kolik lét a kolik lét
vlastními mraky nad hlavami
zatahujem svět
ZEĎ
Jakpak se žije za zdí?
A jak před zdí?
Támhle se pase jiná ovce
a cizí pták - už vzlétá
do výše kde modlitby
nezní
(pod křídly
kontejnery světa...)
ZASTÁVKA AUTOBUSU
Samopal na zadku
a vlasy nakrátko
- možná jde z diskotéky
holka jak černé etiopské zrcátko...
ZÁPAD SLUNCE
Slunce se zakusuje do moře
- je to pár minut
a i my přesně takhle
do sebe jsme zapadali
hlavu v nebi
soli po kotníky...
KONEC ŠÁBESU
Zapaluješ tu pletený cop svíce
pak čicháš k hrsti hřebíčku
a vínem připíjíš
- hle přání ať se duše
neslisují na krabice
z nichž (jako zboží)
odcházejí dny...
HROB
Schody konců jsou všechny stejné
pro babičky i pro tatínky
pro svatě obyčejné
i obyčejně svaté
- před každým
hladově se otvíráte...
|
