na další stranu
Eva Frantinová
KOSOŘ
Stane se – jeden sen odchází
noc mu bere fidlátka
ale sen druhý je na startu
přivřete oči
pojďte se mnou
surfovat na prkně polosnu na začátku března
sjíždět vlnu bezčasí
evropského času
jeho tik tak šlape jak Bachův Braniborský koncert
hraje Leningradský komorní orchestr
bez dirigenta
kdo z houslistů nežije
a přesto stále hraje jednu a táž pasáž
šestnáct let po válce
kdy byl orchestr založen
sklopte uši
poslouchejte se mnou
onu březnovou noc 2021
sjížděla jsem polosen
šla jsem do Kamsi
spíš byla ale tažena
ulicí beze jména
ulicí oprýskaných cihlových zdí
připomínaly ghetto
musela to být hlavní ulice
sbíhaly se do ní jak do prstové rukavice
ostatní uličky
a lidé
lidé v bílých širokých nohavicích
a s čepičkami na hlavách
nesl mne dav
když sjížděla jsem polosen
a oslovila tři mladíky z davu
kteří si chtěli odpočinout na zídce
„Jste podobní Palestincům
nejste odtamtud
já vás dobře znám…“
ale oni mne neviděli
neslyšeli
jeden druhému nabídl cigaretu
zatímco dav mne nesl
je to pochod
tohle je pochod
napadlo mne
před očima v dálce budovu s vytlučenými okny
v kterých seděli vojáci
pušky se jim kývaly na zádech
zvolala jsem: „Dívejte támhle jsou vojáci!“
a potom ještě: „Jak je to odtud daleko na Smíchov?“
nikdo neodpovídal
ale dav se zastavil
nad hlavami nápis Kosoř
nápis černou barvou na bílém podkladě…
čtěte se mnou
ráno běžela jsem k atlasu
hledat Kosoř
o kterém netuším ani kde leží
a potom jsem listovala v Průvodci okolím Prahy
kterým také šel
pochod a střílelo se
duben 1930
a já byla v davu
Kosoř Kosoř nešlo mi z mysli
Drahý Nete
Našel jsi mi i staré fotografie
Mezi nimi hostinec Koruna s vymlácenými okny
temný dům někdy z roku 1913…
ale v něm seděli v mém polosnu vojáci
tentýž dům z březnové noci 2021
tytéž tvary oken
drahý strýčku Nete
našel jsi mi i odpověď
domů
bez oken
kolem kterých šel pochod
kroniku
ve které se píše
o krupobití – v roce 1929
vymlátilo většinu oken –
čas a kroupy to je hloupý
narodila jsem se až za 27 let od krupobití
a za 26 let od pochodu
o kterém jsem nikdy neslyšela ani o něm nečetla
srazila jsem se tedy s minulostí
to znamená
že pochod stále jde
(i když je pomník zbořený
a zůstaly jen schody
a malá zídka nad lavičkou)
zaniklé orchestry hrají
beru do rukou housle poprvé ne jako poprvé
Bach se ještě nenarodil
a už píše
hodiny jsou vysmáté
vodí nás za ručičku městem Vteřina
u Radotína…
CO KDYBY
Co kdyby nebyla slova
(básně bez domova)
Co kdyby nebyly básně
(domov zůstane slovem)
NÁPADY
Ztratit se v písemném pohoří!
Hrdinové vašich tiskáren
náplně ihned!
čas sejme z básně posmrtnou facku
pohoří Paměti s měřítkem jedna ku dvaceti
KVĚTNOVÉ SVÍTÁNÍ
Modřiny šeříků bolí
(jednou za rok
když otáčí se v parku
z boku na bok)
POSTUP
Život nás zašpiní
smrt vycídí
XXX
Sazebník sevillský
LÁVKA
Mezi životem a smrtí tenká jako vlas…
(udrží i nás?)
KDO BUDE O NÁS SVĚDČIT
Prošoupaná židle
němé lesy
zkrocené Běsi
pán Nemluv Dáma Řvavá
poezie Upejpavá
vedli nás tehdy na výslech radosti
sedmnáct osmnáct let
želízka umění?
myslelas – křídla…
tak napiš všechno
snaž se na mrtvé klávesnici
cvič na potrhané struně
kopeš si nebesa
a poezie – kolesový vraník
uvízl v krevním řečišti
sáhněte
– u srdce
KRÁL HOLIDAY
V hospůdce u řeky
která se má zbourat
vytáhl legitimaci: „To nevíte
že si i vy můžete jezdit taxíkem po Praze
za dvacku
hele přečtěte si to tady to razítko
na Jižňáku kde bydlim to má půlka baráku
já to řikám každýmu dojděte na úřad
zavolám přijede taxi
řeknu chci do Braníka a jedem
můžete taky to nevíte
říkám to každýmu
a když se na mě optáte v hospodě na Jižňáku
hostinská řekne zavoláme Králi
haló je tam král holiday
máš tu lidi ze Smíchova z nějaký hospody
já přijdu
já vytáhnu čtyřicet padesát tisíc a něco provedem
jsem z bohatý rodiny
dva baráky v Opletalce a od sedmi let sem jezdil do Francie
parle vů parle vů
a byl jsem jednou i v Kostelci v Rybářský
tam jsem jednu znal
bylo to myslím číslo třináct
přespal jsem tam jednu noc
jo tenhle život mám rád
budu tu do 150ti let jako můj táta dožil se stovky máma devadesát
mně ještě sedmdesát zbývá
spadl jsem v sedmdesátým ze střechy těžkej úraz
po druhý sem se narodil
mám tenhle život rád
a tunel?
do toho sem šel jenže vám řeknu
vždycky to není pravda lidi si vymejšlej
já všechno slyšel o tři patra níž než sem byl jak mluvili doktoři
všechno tam mezi životem a smrtí slyšíte třikrát víc a líp
jak mluví o vás a cinkají lžičky v kafi
lžičky a talířky to tenkrát sem byl v Kladrubech
tam mě rovnou vodvezli z nemocnice
jako na rehabilitaci
sestřičky na mě volaly Králi králi
sem z bohatý rodiny
táta dělal v bance
čtyři baráky v restituci
takže co
dal jsem jim tři sta tisíc
celý bolestný
o sobotách a nedělích tam byly dejchánky
řek sem roztočíme to
děvčata de se na kávičku
a já tam všechny léčil
zahodili berle a tancovali a pak mi jedna napsala mejla
mě vyhodili
odepsal jsem Marto dyť si zdravá
proto tě vyhodili
a sestry se v pondělí divily kde sou vozejky
že nejsou před pokojema
jako vždycky
no nemohly lidi odešli spát po svejch
a jeden na vozejku – to sem tam byl po pátý –
si na mě dovoloval dal jsem mu facku on spadnul
okamžitě mě vyhodili
ale to já ne volám ministerstvo a řek sem jim to popravdě
že sem měl úraz
letěl sem třicet metrů a spadnul na strom
tři roky na kapačkách
a tak sem tam zůstal
a víte jak mě sestřičky léčily
daly mi rejč a já ryl pole
za sobotu neděli jsem toho zryl moc
a abych se vrátil k talířkům a lžičkám
tam měli sestřičky jen papírový a já měl strejdu
vedoucího hospody U Brázdů ve Vysočanech
ten hned naložil auto talířkama lžičkama
a jelo se do Kladrub
copak tohle nedělali králové
mě tak říkaj podle Pyšný princezny
tenhleten život mám rád
bejvávalo
já se vyučil pokrývačem s maturitou
a nevěřili byste já měl padesát jedna zaměstnání
a já se narodil v jednapadesátém
a kde jsem všude byl
Francie Belgie Holandsko Amerika
tam se mi vdala dcera v devadesátým
dal sem jí
čtyřicet tisíc dolarů běž
a potom volala jednou týdně
potom měsíčně potom za rok a potom
přijela s manželem
ten měl dva metry dvanáct
to sem si řek není normální se vdát
a byl sem v Německu tam je vám jedno zajímavý
v hospodě jsou stoly pro tři a pro osm
a lidi si sednou k sobě
Češi si sedají od sebe neuměj mluvit
A byl sem v Izraeli
tam bylo vedro nemohli sme dělat na střechách
Já nešel ani k tomu nářku
Tam šla sestra strkat lísteček
Viděl sem jak ty lístečky zametaj
A jak dělaj hlavou nahoru a dolů
Pořád stejně
Před nářkem
každá země má svůj nářek
A byl sem na Kubě tam maj krásný moře
a doutníky
hele a všechno zadarmo
nevěříte
Vidíte tady po Praze ty Američany na vozících
Taky to maj zadarmo jako tady
i jejich doprovod
O tom tady málokdo ví
Odletím na tři měsíce do Palerma
Sociálka to komplet zaplatí
I letadlo a doprovod
Můžete se mnou zadarmo po celym světě vy i vy
Ale loni mi dali jen měsíc
Ale když někam chci třeba do Podolí můžu zavolat taxíka
Za dvacku
Vyfoťte si tuhle legitimaci
Na to má nárok každej a já to říkám každýmu
Jedna pracovnice úřadu se proti tomu ohradila
Proč to jako říkám cizím lidem
A já: podle zákona toho a toho
A protože sem král
Já měl na bance valuty
Malíři Zrzavýmu sem dělal střechu on mi dal vobrázek
Já ho nes do banky dali mi velký peníze
A pak sem znal jednoho skladatele na Ořechovce
Tam sem dělal taky střechu
von složil písničku
dělal rukama jakože řídí orchestr na zahradě
pak složil i ty peníze
spisovatele sem znal Fuchse
byl sem u něj několikrát doma psal o mrtvejch
a znal sem Frágnera
víte kdo to byl
a co teď udělali z Barrandovskejch teras to zazdili to úplně zazdili
i ten bazén
tam sem se chodil koupat
bejvávalo
já měl krásnej život
taky jsem dělal na fakultě žurnalistiky
a jednou na diskotéce na Míráku…
no rvačka
odvezli nás policajti a pak nás zase pustili
a jindy v Bohnicích sme slavili
čtyřicet právníků chlastalo
přišel vrchní že zavírá že musíme rychle dopít
to nejde
tak rychle dopít
tak nás vodvezli na alkoholický
a za dvacet minut sme zase vypadli jak cukráři
to víte právníci…
bydlel sem v Opletalce teď sem na Jižňáku
bezbariérovej byt
a daj vám tam vanu
jak bych do ní asi lez takhle nebo takhle
potřebuju sprcháč
tisíce lidí mě tam znaj
zavolejte a něco provedem
asta la vista mučača…
|
