na další stranu
Dušan Spáčil
SYNOVO VELMI POZDNÍ ODPOLEDNE
„Před hodinou mi sem přivezli maminku!,“
vyhrknu u dveří
Slečna se zatváří komisně
„A kterou? Víte co tady máme maminek?!“
Řeknu, co mám a posadím se v čekárně
a hele... támhle je Honzík,
se kterým jsme si hrávali na Gagarina,
Markétka, která fňukala,
když byly k obědu šišky s mákem.
A taky Kuba,
co pro něj maminka chodila opilá.
Tak zase spolu všichni čekáme…
Kdy přijde? A pro kterou?
BABYLONSKÁ VĚŽ
Kdopak dal kámen na kámen
tím velkým plánem omámen?!
Kdo v duchu stoupal do výše,
tam kde by nebyl oslyšen?!
Kdo předem slyšel halas zvonů,
Ze všech těch chrámů Babylonu?
------
Základy pro věž budoval sám,
pak přibyl soused, co vedle měl krám.
A že to dál nešlo bez lešení,
kněží mu poskytli rozhřešení.
I vzal si na práci toho kluka,
co vůbec nevěřil na Marduka.
Když stavba dospěla pod první mrak,
usedl na vrchol podivný pták,
sledoval davy, jak dál se množí,
budují zkratku do přízně boží
perou se, kdo po ní půjde dříve,
jenže ty schody, ty byly křivé.
A kněží kážou: cíl je na dohled,
stavba se ale už začala chvět,
sotva z té budovy kus cihly spad,
proroci utekli - prý na západ.
Pak černý pták roztáhl perutě…
A mýtus o věži zapadl do sutě.
Kdopak dal kámen na kámen,
tím velkým plánem omámen?!
Kdo v duchu stoupal do výše?
Tam kde by nebyl oslyšen?
Kdo předem slyšel halas zvonů,
ze všech těch chrámů Babylonu?
|
