na další stranu
Dušan Spáčil
BLUDNÝ KOŘEN
„Vydali jsme se na Zlaťák,
tak co děláme tady, na vrchu Žalý..!?“
A do toho déšť a déšť,
jazyk lesa mlsně srkal kapky
a stromy se ohýbaly,
jak opilé vzpomínky veselé nevěsty.
„Haló, kudy to je?“ halekám na ty,
co hned vedle rozhledny potkávám u cesty,
Ale je to k ničemu, holt budu mít zpoždění...
Ach, proč jsou kolem mě
jen samí bludní kořeni!?
ČECHY KRÁSNÉ, ČECHY MÉ
Nikdy nikdo nikoho nezaslech,
nikdy nikdo neviděl nikoho,
snad jenom brácha měl malininko pech...
já ale seděl tiše na své židli,
a měl bačkory na nohou!
Nikdy nikdo vážně za nic nemoh,
nikdy nic nikdo nikomu neproved,
Snad jenom spánek- ten nás někdy přemoh...
když zloděj mířil do obydlí,
a přiléval nám do pivečka jed!
Nikdy tu nikdo za nic neodpovídal,
nikomu nikdo ublížit nedoved,
nikdo tu nekrad – to spíš by cizím přidal...
tak je to u nás basta fidli,
platí to v Čechách, co je světem svět.
|
