na další stranu
Dušan Spáčil
RODINA
Světlo se tlačilo nad prahem mezírkou
a bylo tam dost křiku.
Nějaký andílek s nahatou prdýlkou
vyznával lásku mlíku.
Pramínek světla protek pode dveřmi
jak řeka při povodni
někdo se vztekal, „tak sakra, věř mi“
znělo to jako "Tak už bodni!"
Pak vedle zhasli.
VÍTĚZSTVÍ DUCHA
Když jsem kdysi chodil na tu střední školu
koukal jsem na holky - a pil koka kolu.
Bublinky ven lezly a stoupaly nosem
a já byl spokojen, spokojen s tím, kdo jsem.
Potom jsem objevil další stovky divů -
to když jsem zjistil, že bubliny jsou v pivu
a co teprv když jsem byl přiměřeně v plusu
a nos mi šimraly bublinky od šampusu!
Rád jsem potom denně vytáh z lahve korek
až mi lidi řekli, že jsem z toho norek
když se jako Li-Po zpíjím v světle Luny.
Vy vážení ale nevěřte těm volům
Nejsem vůbec žádný otrok alkoholu
jen jsem plný bublin. Prostě duchaplný.
Manifest dle Platona
Mám v duši stíny slovíček
co nebezpečně zářily
když oheň šlehal z podvíček
i ďábel volal posily.
Občas ta slůvka zas padají shůry
a pak lítají po jeskyni
pár lidem na čas zhorší noční můry
jinak však nic - už jenom stíní.
|
