na další stranu
Michael Lorenc
PUTYKA
Kam směřuje neon
z pěnivé vody výčepu,
štamgastům,
těm dřevokazným houbám
v dubových lavicích,
došla řeč,
jsou pouhým pozadím
pro holé krky
z pohřebiště sklenic,
když na podlaze rezaví
Teutonský meč.
TETŘEV
Abych se vysoukal z bytu,
potřebuji bednu
dynamitu,
abych dal nafoukaným hráčům
na prdel,
potřebuji ranec nadupaných her,
abych si promítl Prahu
v mlze s mlékařskými vozy,
potřebuji vědět,
kdy nechraničtí bozi dojí kozy,
jako tetřev hlušec
tokám,
v buši duší
nezamhouřím oka.
KDYŽ
Když něco nejde
a mělo by to jít,
utýrá tě,
nebo sejme,
nebo obojí,
když něco nejde
a stále zevnitř kutá,
do ložnice vejde
nevraživost,
nebo láska krutá.
POLNÍ PLEVEL
Láska je vždy nadpozemská,
je to jiná dimenze,
není to jen chlap a ženská,
není to jen koheze,
láska je vždy rozmanitá,
trumfne i polní plevel,
je to láhev nedopitá,
je to jiný level.
POSLEDNÍ OKRUH
Vyjedu z vrat,
objedu Ararat
polen,
když mimo sklad metropole
není kde brát,
propadnu pagodou
čajových lístků
ke kostelu,
vyhnu se Božímu tělu,
obejmu feministku -
Pro mě už slunce nevyjde,
v šachtě bez výtahu
zdravím vichrem
vymetenou Prahu,
mračna pošlu nad Vídeň.
NEVYPNUTÝ MOTOR
Už mi nic neříká
slepá kolej
od paty k pasu,
už mi nic neříká
masa blond vlasů,
už mi nic neříká
motor, který žene
kola do obrátek,
když krajina je postavený val,
odstavený dětský vláček
a prostavěná banka
malých částek.
POŽÁR
Vcházím
do sjezdového paláce dětství,
nevnímám architekturu,
nevím, jestli policajti nahánějí netopýry,
nebo černou můru,
sochy
mávají rukama do prázdna,
jako by zrazovaly hasiče
od tanečních kreací
na požárním žebříku,
nerozlišuji, jestli palác hoří,
nebo pouze doutná,
zajímá mě, jestli také v moři
žhne rozpálená plotna
nějakého Rudohoří.
POROTCE
Je těžké dohledat původce,
který za všechno může,
je těžké stáhnout ho z kůže,
když z Božího soudu
soudí jen nesoudný
porotce,
snadné je soudit
a odsoudit
jen vlastního otce.
ZÍTŘEJŠÍ VERŠE
Jsme armáda měkkýšů,
která okupuje kmeny
podmořských boababů,
jsme armáda srabů
z těla povětrné ženy,
o které jednou napíšu.
HARMONIE
Nejkrásnější harmonie neslyšíme,
rozechvějí jenom stěny,
jež se rozestupují...
Časem, kterým uplývá, co neuplyne,
utichnou i disonance,
díky kterým znějí.
BĚŽET
Běžet
hladkou stovku svědomí,
míjet metu
dosažených met,
překonávat
obsedantní depresi...
Alea iacta est.
VYPSAT SE
Vypsat se z tmy,
vypsat se z hluku,
vymámit z klotových
rukávů ruku,
vypsat se z vypsané
propisky dějin,
zeptat se konečně
lidí, co chtějí.
NÁHODNÁ SCHŮZKA
Liják nás zahnal
do haly hotelu,
kde lokaj v livreji
tančil tanec lámů.
Nač ta lačná lítost,
když bytí těžkne v bytost
a nasvícené věže ční
do tmy provinční...
MRAK
Díváš se ze tmy
jak pravěký pták,
dohlédneš z Etny
na zobák času,
až bouřkový mrak,
znak oblohy letní,
zpustoší krásu
a polibek letmý
odvane severák?
NÁVRAT CITU
Odchází tma, jako by kdosi odloupával
ze střechy spálený perník,
vstávám ze snu, ale hlava má
je kámen na letišti nevědomí.
Vítr už rozkýval stíny,
ale hlava má, ta nemá, co by uspala,
na všechny strany se domy otvírají,
na jedinou kloní.
KVĚT
Četlas mi z knih,
už nevím z kterých,
ze slov je sníh,
ze zámlk beryl.
Tvůj hlas zněl nade mnou,
hostitel, nebo host,
ještě dnes, carevno,
žádám tě o milost.
Četlas mi verše,
suť dávných hvězd,
z tvé mluvy vzešel
květ hudby mámivé.
PO VŠECHNY DNY
Po všechny dny,
ve kterých mě nenapadla
jediná myšlenka,
ve kterých jsem nepocítil víc,
než prázdnou bezectnost,
po všechny ty dny
jsem stavěl hnízda
pro ješitné opeřence,
vařil z vody
a hrál si na milence.
KOUZLO
Kluzké jelce
hledám pod kameny,
v peřejích hladké
tělo ženy.
Od moře řečí
vracím se k řece,
to jenom na báseň
půjdu od lesa.
Až vykouzlím rým,
až vytáhnu z klobouku
králíka za uši
psa.
DOMOV
Nelze nevidět,
že vidíme věci,
které bychom radši
neviděli,
nelze nevidět,
že je obzor vratký,
sem tam pohozená žiletka
jinovatky,
nelze nevidět,
že se zviditelní
jinoch, muž i děd,
kteří odešli
a našli cestu zpátky.
KVĚTINY
Hlavičky skloněné
jako hlavy panen,
otep tulipánů
v horském věnci ramen,
hlavičky k hlavám skloněné,
blesky bez hřmění,
bez hlav jsme odepsaní,
bez květin ztraceni.
NADZEMSKÁ LÁSKA
Kubus
jejího těla
rozřehtal hubu
archanděla.
BÝVALÉ SOKYNI
Kam se poděla
tvá dávná krása,
mandlové oči,
ústa z magnólií,
komu vyškrábeš
oči dnes,
vrásčitá primářko
na patologii?
PRAVÁ ZBOŽNOST
Spatřil jsem hrotitý
vrcholek hory,
tvůj vzpurný prs
nad listem z tóry,
hledal jsem hráz,
val z panských sídel,
tvých boků tvrz
na stránkách bible,
a našel jsem úvoz,
který se svažuje
k horkému vnitřku,
tvůj hebký klín,
vábení zítřků.
NOKTURNO
Na co poezii,
když máme slogany,
řekla čísi žena
dřív, než zcela nahá
vlezla do vany.
|
