na další stranu
Michael Lorenc
FOTOPAST
Dřív,
než se myšlenka
stane obrazem,
dříve, než znehybní,
probuď se z úmorné
noci
k rozvaze rána,
k odvaze dní.
OKNA II.
Otevři okno,
základnu pro jehlan,
otevři otevřené
okno z obou stran,
otevři okno,
otvor do neznáma,
za kterým spí
svatého Jana
Jana
a svaté Jany
Jan.
DEKADENTNÍ ZPĚV
Když mé potřeštěné paraple
odnášel vítr k blízkému vřesovišti,
zachtělo se mi zemřít,
krajinu,
kterou jsem si zvolil
k svému narození,
která mě druhdy obemkla
velkolepým tichem,
stínil bezútěšný třpyt,
jako bych už byl
mimo tento svět,
jako bych couval do tmy
jedovatých tisů,
negramotných básníků
a konspiračních hanopisů.
PACHOLÍK
V betonové krychli jehlan,
úhel nebo klín,
portrét
suchá jehla,
smutný harlekýn,
oči
dalekohled do nebe,
tvář kladivem
rozklepaná mince,
epidermis
rozedřená o hřeben,
klec,
nebo ohrádka,
kterou lomcuje
stesk
po mamince.
DRUHÝ KONEC PROVAZU
Aseptická místnost,
sklon
sbíhat se v úhlu,
uprostřed chráněnec
levitujícího božstva,
v mešitách Šírázu
hledal svatý Grál:
tapety s abstraktním vzorem,
panely podle norem,
místo činu,
včetně důkazů.
ROŽMBERK
Jako kámen.
A vlny se vrací
k protějšímu břehu.
Jako kámen
klesám kolmo ke dnu.
To jen
voda je vždy vodorovná,
i ta,
na které jsem pozoroval
zakřivení Země.
STYL
Stojím sám za sebou,
model před obrazem,
živý terč pro cvičné střelby,
stojím sám za sebou,
z rozhodnutí blba blázen,
sto odstínů šedi,
stojím sám za sebou,
abych se ujistil,
že jsem ještě součástí,
že jsem v alianci s kanci,
že zvu vlky k tanci,
že mám svůj vlastní styl.
BLAHO
Raduji se,
vítěz na bedně,
raduji se
jako Ibsen,
když, jak Hedda Gablerová,
stojíš vedle mě.
|
