na další stranu
Michael Lorenc
PROUDY
V zlověstné demonstraci
teorie strun,
v instalaci pastelových
barev bez chuti,
v té ledové
výhni,
naslouchej
právě zrozené radosti,
vzteklému smíchu
ze dna bezbřehého prázdna,
řinčení
varného skla vln!
Jestliže
v nastalém tichu
dron strachu zakrouží
nad hlavami nepravých
sirotků,
přijdou barbaři.
KIOSKY
Kdo
vymyslel vlahý vzduch,
samotář
v hospůdce na pobřeží,
štamgast,
omotaný vůní
opečených klobás,
děvče,
kráčející po hrázi
jak po kladině?
Kiosky
propalují tmu
jak oči jezinek,
černá zmije Berounky
žere holoubátko rána
a skálou
na protějším břehu
prosakuje víno,
nebo krev.
TENKRÁT
Vyšli jsme si se ženou
a s dětmi
prašnou cestou
kolem zahrad k Berounce,
vyšli jsme si, dříve
než se setmí,
kolem letargických zahrad
bez konce,
vyšli jsme si
s třaskavinou v srdci
podél skály
malované šepsem,
vyšli jsme si s dětmi,
s nimiž kupčí
žena, jež si tenkrát hrála
se psem.
ŽALM
Drž pevně ruce svých synů
v dravém proudu řeky,
po šikmě šíbrů je převeď
na protější břeh,
vystav je
přímočarému světlu,
vrtkavému povětří,
vědomí sounáležitosti
s posvátným pruhem země
od Prahy k Tetínu,
už brzy vyletí z hnízda
jak vyplašené koroptve,
už brzy podlehnou
syndromu smyslných
sirén,
drž pevně ruce svých synů,
nic lepšího nemáš,
nic lepšího mít nebudeš,
je to tvé jediné
bohatství.
|
