na další stranu
Lumír Slabý
MAELLA
Něco je vítr
a něco ze mne dýchá
zpiju se hloubkou
a protitlaky zvážím
v koutku se choulí
ta nepotřebná pýcha
klouže z mých boků
padá na zápraží
To je tak dávno
sto světelných vteřin
trochu se zhoupnem
trochu vyděsíme
tóny tak dlouhé
pořád někdo měří
až ze hry stínů
je trojrozměrný snímek
SPACE
Tam v dálkách světy
divně zakřivené
jsou ještě beze jména
a rychlost
kterou se tam ženem
je svůdně nadsvětelná
a příběh co si
nikdo neohmatal
se nejlíp zapomíná
paměť je věčná
Achillova pata
a někdy míň než slina
ROZMAZANĚ
Já nejsem jenom
ten muž na pokraji
i když mě znáš
tak odlétajícího
když něhy si nás
drsně vychutnají
a pohlazení
může skončit rýhou
A vztahy které
karambolem hrozí
to taky nejsem já
jenom se občas stane
že urazí se láskyplní bozi
a polibky jsou
nějak rozmazané
|
