na další stranu
Lumír Slabý
Skřípot v mezivrství
Utop se v mužské touze
Dívej se na mne jak na boha
Zatanči na mých nervech
a pak zvláčni k sebeodevzdání
Neptej se na ty inspirace
a každé mé vyznání
ber jako dar světu milenců
nebo peklu nemilovaných
Exploduj s mými výboji
a usínej na zápraží mých snů
Až skřípot času nás probudí
z vakuových bezvráskových vzdechů
Někde v mezivrství uvízlo
zrnko pochybností i naděje
a zvyšuje tření
až k drhnutí a dál...
až z potrhaných a orvaných vztahů
sebelítost se řine a jiné jedy
Jak ze stolové hory
Na hraně přepadu ještě souvislý tok
pak flekatící pěna z fleků kapky
kapénky pak mlha
nezemsky střemhlavě zaostřená
jak sokol v útoku
Takové jsme někdy odpadky
Takoví jsme někdy snílci
Tak se hnojí zemská kůra
aby rodila aby hojila a kojila
Nikdy nás to neomrzí
opakovat staré chyby
Něco divokého
Ne fakt věříš že pode mnou
nikdo už nezavzdychá
v akordu nezasténá
a slastně neprohne se?
Tvé představy si ruce mnou
nad falší toho ticha
kde úsměv trilobita
je Charón s párem vesel
ta beztvář uvězněná
ve stínu trojrozměrném
Dneska se nepromítá?
mám sbírku mužských nehod
a archiv nálad starých
s poznámkou — negumuj
Dřív než to zapomenem
dřív než to zametem
co zkusit něco divokého?
Agitku Che Guevary
na flašce od rumu
a mořskou pannu s tělem dítěte
si beru za svědky
Mám na rtech záhadu
a v těle sbírku pružin
výzvami rozkmitaných
Výzvy jsou žiletky
I když jsou pozadu
a času hodně dluží
proč je zas odháníš?
Jsme zralí na nirvány
a závěj mokrobílá
už čeká na tání
v děravém neoprénu
Kde se tak ušpinila?
tak nemožnými rýmy
breptá je přiopile...
No a co?
Tajem
divoce do kořenů
se zády špinavými
stavíme nové cíle
nejmíň tak Himaláje
|
