na další stranu
Alena Vodáková
* * *
Smrtelně vážná zaříkávání duchů končící smrtí u kůlu
jsou vystřídána odvolávkami na život
pohodlným preparováním všech budoucích možností
už konečně není co říci
konečně žádná čarodějnice
nazí křepčící faráři už ani po domácku
vychladlá pec do červena hostí pokojový hmyz zrůžovělý
bojí se blábolit kdekdo se bojí
neblábolí
míchy vysychají nikdo se nebojí
kdykoliv chci mohu tě umlčet
pro svoji malou potřebu
definitivní
zaměnitelnou až v následujícím okamžiku
až potom
pulsuješ v citlivé trubici
někdy se zdá že na dosah ruky
nejsi zaměnitelný s kteroukoli gumovou hadicí na blízku
praskající zarámovanou kterýmkoliv domem nablízku
bez pokojů s typickými vydřiduchy
vím téměř všechno co nejsi co jsi nebyl nejsi
vyznačuješ se vpláním do rozmoklých koutů
šlape tam voda po vodě v úplné tmě
zapletu do svých osidel neboť mám v sobě mnoho pavouků
co tedy jsi budeš jsi
Možná se budu ještě někdy smát houfu utíkajících příšer
rozměklých úplně vybitých s rukama plnýma azalek
a houští se rytmicky svírá a kašle každý kašle na pahýlky
bez kytiček beze všeho
vytvoříme démoni malé uschlé démoni
aby se trochu kolem báli
trochu prskali vypadlí z porozumění
všiví zavšivení
a aby se mstili bouřili mstili napadali nás pahýlky zobáčky
zazobanými rty a olejničkami úplně vším co je nebylo je
každému démonu novou olejničku
a vnímání se posunuje s nechutí
trochu málo nové konce prostředky
tak dlouho dokud mi nenapadne něco
budu vláčet hlavu po studnách a strouhách
z puklin země vychází strach
tak dlouho dokud ho už nebudu cítit na chvíli
|
