na další stranu
Jaroslav Holoubek
Ztratili jsme hlavu
Sotva jsme se osvobodili
ze zděděných řetězů,
odvádíš mě do téže třinácté komnaty
a začínáme nový život
jak cizí lidé v posteli.
Stroj času klepe matracemi,
kočka mlsně zívá nad krupičnou kaší,
do omítky se dere hudba, červ.
Za myšlenkami na dálnici snů
naše mozky se bezhlavě rozhlížejí,
kam běží králové a kam králíci.
Cestou: nějaké město
Nebe, peklo, ráj,
zab v lese strom
a hraj.
Loutky se sápou
do předních řad života,
koně hned za nimi,
vozy a lvice, meče.
Rozvírám ženu potmě vkleče,
do zad mi míří samostříl.
Opatruj hlásky vzdechů,
zde v namodralém mechu,
do dlaní vlož mi tanec víl.
Hned za městskou branou
budeš zase pannou
a já princ Jaromil.
Úplněk na pobřeží
Mileně
Soumrak se snáší na moře
jako les na předměstí Prahy
Zas po té noci budu zemdlená
Věř tomu
Spolkla jsem anýzový prsten
a v koloběhu života
už na kolenou cítím pedály
Říkám si že jsem zvědavá
a že tě musím mít
Proč nejkrásnější jsou jen začátky?
Pořád od tebe slyším:
Vstaň už konečně vstaň
a modli se a pracuj
Neprodávej se pod cenu
Musíš vyhrát
souboj se svým okolím
Připadám si
jako třpytivá dáma v brnění
která se vrací
z podnikového výletu
rovnou k veterináři
Jsem kráva
Sen rozplývá se
na čekání ve Fredově domě
Živote vždyť víš co chci
Bolest mi křičí mezi nohama
Takový malý štědrý den
Ježíš mě s sebou vleče jako kříž
Jsem silnější než on
Můj měsíci jsem úplná!
Bláhová kráva
|
