na další stranu
Jaroslav Holoubek
ORGASMUS A SEN O RODINNÉM DOMKU
V zavřených očích je ten obraz
který uplývá a trvá
Stýská se nám po rukou
a ústům po rtech
Nejsi prvá…
Z věčného pohybu a věčné vody sen
Kdybys tak žila za Prahou
v rodinném domku
a měla tělo zelené
motýlí křídla na vánočním stromku
Snad bych ti půjčil i svůj knír
je zakousnutý do nebe a kokrhá
Přišel bych za tebou
tak jako tenkrát vyhnán dějinami
a chtěl bych tě mít den
Při orgasmu mi šeptáš
žes chtěla zůstat dítětem
VŠUDE KOLEM, ALE TADY NE
Pózujeme na skupinovém portrétu
nebo něco na ten způsob
veselí nebere konce
Víly se vracejí do Koloděj
a na terase v pizzerii testují smrt
jestli jim padne jako ulitá
V červencových vedrech
přichází sněhulák po silnici z Újezda
malíř poskakuje po víkách popelnic
aby zjistil do které z nich si schoval peníze
Holčička se zubními rovnátky
letí na prostěradle nad Karlovým mostem
a umíněnost se jí drží mezi nohama letí letí
Bojí se té jemně upředené sítě slov
Copak asi dělají básníci v Patagonii?
Jdu do banky
slečna se ani nepodívá na můj zůstatek
Čekám peníze za případovou studii
o marketingu v erotických službách
V zajetí klamné iluze
že myšlení vede k něčemu dobrému
neumím si představit
že bych se oženil do jejího snu
Drezúra motorové sekačky na zahradě
z lepenkových krabic vyskakují knihy z roku 1968
Člověk na útěku bůh na útěku
V noci všechno roste
Až k ránu
s obavami nahlížíš do paměti
Nejslabší možné světlo
Limuzíny na parkovišti před vládním zámkem
Ustlané postele po vojácích
Nadpozemské blues
Kde jsou ty verše
co bolely jak rána pěstí do brady?
|
