Dáďa Janušová

Holka

Chtěl bych tvé děcko co ještě nemělo
čas narodit se výkřikem za trpkým
úsměvem který tlačíš z přepychu
nudy
Vytékáš mi jako do dlaní hladová
žluť zneuctěné Korejčanky
Ale chromová postel není příčinou
pro jejíž umouněnost z peřin
a natrženým předchozího léta prostěradlem
tě ztrácím
Navlékáš flanelové bačkory na dvojité
zimní ponožky s červeným
ještě usychajícím monogramem
vyšitým na rubu
Nenasytné tlamě házíš naštípnuté
poleno k udušení tepla které stejně
neshoří
Stulený bílý pes u tvých nohou
vrní přisedlý když svou špínou mě
vynecháš abys mu zvedla pac a
pohladila jeho psiskost
Vyrazím dveře za příštím jestli si
neusteleš tam kde máš svítání
Holko!

(publikováno v Divokém víně 7/1971)

Děti si dávaly medicínu na
naivní otázky
a v temném koutě dvora si to ukázaly
(My ještě nemůžeme
Pro nás se světlo příliš chlubí)
a rozdělily se na ty
s ocásky
a bez

(publikováno v Divokém víně 8 - 9/1971)