na další stranu
Jaroslav Holoubek
STRACH
Anatomie příběhu se protahuje v zádech,
promítač běží po ulici
a za ním poskakuje utržený výtah.
Vracíme se jako tenkrát z mejdanu
na konečnou tramvaje,
Žižkov se naparuje jako včelí královna.
Na oknech do noci tančí svatí,
pod obrazy se krčí agresivní čtenáři,
strach přikrytý je hoblovanou latí,
úzkost má hlavu v polštáři.
Za plotem v parku v nákupní tašce
pláče pohozený lidský živočich,
groteskní tango rukama nohama.
Jaký tanec ti předpovídají hvězdy,
než dokážeš zatlouct hřebík
a namalovat psovi ucho?
Mám tě pořád před očima,
v paměti bolestná rýha na celý život.
Báseň se rozhořívá ve stromech,
aby zabránila zlu a dalším slzám.
Na hranici velkoměsta nás s dýkou vítá
k pohlavku napřažená ruka náboženství
a do hlavy si vrací
opsaná slova seminárních prací
a čísla z Ježíšova telefonního seznamu.
Kůň okusuje vojenskou uniformu přiskřípnutou do dveří.
Přicházíme do Spojených států celého světa (United States of World) -
spokojený život finančních ukazatelů, jeden jazyk
a lidé zredukovaní k chovu bez kmenové příslušnosti.
Maratónští běžci stoupající na Kalvárii
se zastavují u rozcestníku křížové cesty.
Nejkrásnější muzikál.
Celou noc tančí svatí,
příběhy čekají, co se s nimi stane.
Bojíš se věčného života?
Já ne.
|
