na další stranu
Lenka Jebáčková
Jmenuji se Lenka Jebáčková, umělecky si říkám Lenora J. Narodila jsem se v Lažánkách, malé vesničce poblíž Brna. Je mi 19 let a studuji na Fakultě sociálních studií v Brně, konkrétně obor Mediální studia a žurnalistika - Sociologie. Mám ráda umění všeho druhu - hudba, kompozice, poezie, próza, knihy, psaní, kreslení, výstavy, divadla, kino, atd.
Přeji krásný den,
Lenora
SKLA
Němé skulinky bran
pokryté bublinkami
zpěněných snů
co druhou sekundu padají
pod tíhou tupých ran
Rozpadám se v kulatosti slz
zaslepena ranní rosou
oděná mlhou upřímnosti
a všechna bolest kutálí se po polích
ukrytých pod závojem dní
Za rozsáhlými skly
mlží se mi sny
a myšlenka na tvé oči
jež kdysi byly mé
pomalu dravě ničí
Splýváš v odrazu listí
Ty a on
Jeden velký vzdech
AŽ
Šlápota v prachu
Je dotek tvé ruky
Až zaprší
Zmizí jako stín
Ve zlých očích
Šlápota v prachu
Je tvá blízkost
Až zahřmí
Zmizí jako sen
Z mdlých nocí
Šlápota v prachu
Jsou tvá ústa
Až vysvitne slunce
Zmizí jako touha
Po věčném objetí
MINIATURY
V nahotách jitřních chvil
ploužím se sklesle
jako skleslý plaz
vyčerpán
KDYSI
Když v ránech vrány spaly
my opilí touhou se procházeli
a zpívali o snech
jež jsme kdysi mívali
POCITY
Dívám se na tebe
pestrá džungle slov
halasných šepotů křídel
a peří se vznáší kolem –
pohladím jedno
roztrhám
a zničím
v běsnícím stavu
rudého kotle
Vztek
VZPOMÍNKA
Právě jsem si vzpomněla
na tehdejší východ slunce
kdy pára se vzduchem plížila
při vzdechu usínajících tužeb
Stál jsi tam a díval se
jako se holub do očí dlaždic dívá
a celá ta krvavá zář
v níž se slunce rádo koupá
byla jenom tvá
TA DRUHÁ
Není to tak dávno
co mě svět děsil
a myšlenka na to co bude
hned byla zapuzena myšlenkou jinou
bezvýznamnou
Jenže ta zatracená svině se vrací a vtírá
stejně jako odporný smrad linoucí se z brněnských bufetů
a ač se ta druhá snaží sebevíc
má zpravidla smůlu
ON
Tys tam
zatímco vítr tiše šumí
kapky pějí serenádu
a stromy se něžně perou o své sólo
Tys tam
a já tu
ve vánku odkrytá
srdce své ti otvírám
Tys tam
a já nikde
zatímco si vítr ustlal
a kapky přešly za tebou
když ku stromům jsi volal
plačtivé mé jméno
SÉPIOVÁ
Bez přílivu bez odlivu
Třímám vzpomínku
V upocených rukou
Jež se strachy chvějou
Tiše ležíš prázdně civíš
A pihy mizí
A úsměv zaniká
Těžko se mi polyká
A čas … ten nám utíká
Sedmnáct růží počítám
Sedmdesát smutných očí
Jen jedny šťastné
V mahagonu leží
Za zpěvu tří kněží
+ Pro Páju
4. 9. 2014
ZŮSTAŇ
Zůstaň
tak den či dva
pod křídly stromů
na pusu a čaj
plačíc bůhvíkomu
ranní serenádu
Zůstaň
do noci do rána
broukat melodii
linoucí se sadem
dokud nepřestanem
navždy
navěky
snít
Š
Kapky rosy
Skládají ti hold
Na měkkých polštářcích
Bělostných tvých rukou
A vrývají věčné vrásky
Života do mdlé tváře
Ty sedíš
A nevíš
Že pohledem tě sleduji
Na shrbený svět koukám
A tu špinavě hnědou
Změť smetí nepoznávám
A
Vidím tě v černé záři
pomalu kráčet alejí
Načervenalé rty se ti chvějí
při výdechu zmrzlého kouře
Víčka ti němě padají k zemi
s touhou vědět znát
ve vůni mlhavého jitra
s vášní tancovat
a city zoufalství malovat
Vidím tě v černé záři
pomalu kráčet alejí
a čím dále jsi
tím více city prchají
Stojím tu jen já
Sama
ZDIVO
V brlohu jsi seděl
surově chlemtal rum
ruce do krve rozškrábané
sypal do ran sůl
a pohledem bodal
do zdi plné smůly
v níž čas smrti tikal
na křídlech černé můry
ŠUMĚNÍ
Ukradl jsi
poslední tanec
spoutané svobody
v jitřním tichu
polomrtvých hvězd
doutnajících něhou
a šumění
tichounkých kroků
po zaváté zemi
plné listí
odráželo jas
Máme vše
Jen ne čas
LÍPY
(inspirace básní Dům básníka Aloise Bočka, některé pasáže jsou stejné, jedná se o remake v rámci tvůrčího psaní)
Mdlá vůně kvetoucích lip
mi tvoji blízkost připomíná
v šustění listí
slýchám smích
a v hořkých očích svit
jiný jsi jsem jiná –
jen duše stále křičí
neusneme-li v peřinách mých
čas – neurvale mlčí
na ústech tvých
jež se chvějí
snad cosi říct chtějí
a pak nic
nemusejí –
v korunách kvetoucích lip
navždy zůstal nevysloven
trvající slib
BŘIDLICOVÝ SMÍCH
Po závojem tupých splínů
cítím se stejný chladný
snad i mrtvý
v teple oděné noci
zaryté kdesi hluboko
v Boží moci
tiše si broukám
kráčejíc zmateně
po žulových kostkách
pokrytých bezmocí
kde břidlicový smích
všech břídilů
tiše se nese půlnocí
PIRÁT
Z očí ti padala temnota
plná chmurných chvil
jako prase ses zpil
za zvuku klekání o páté
Chybí ti jako mrzákovi
chybí nohy k běhání
chybí ti jako mrtvému
duše plná života
Chybím ti tak že
pláčeš po nocích
a v ránech chlastáš rum
jako pirát bez domova
jehož domovem jsou
pouze slzy
slzy slané a mokré
slzy nekonečné
LÁSKA
V hořícím keři stojíš
nahá a bílá
jako křišťálová noc
plná smutných očí
Plameny vášně tančí
kol tvého těla
při výdechu temných slz
jen občas zasyčí
stydím se před tebou
krásnou a čistou
do očí slz lkát
zdali mne má ještě rád
V hořícím keři stojíš
nahá a bílá
jako křišťálová noc
plná smutných očí
Plameny vášně tančí
kol tvého těla
a ty zarytě mlčíš
Prstem své vášně
do mého nitra kreslíš
že tohle ty nevíš
|
