na další stranu
Jan Zeman
Ekologické balady ze světa ze starých dob
LOVÍ PRALIDÉ KURY
Loví pralidé kury
Loví pratury
Uloví soba mají co jíst
V jeskyni úkryt
Ovládnou oheň
Hoď po něm
Hořící větev
Leze sem medvěd
Střet s hladovou
Vlčí smečkou
Vlčí zuby leccos setnou
Loví
Loví
Často uloví
Jelena srnu
Hrnu se hrnu
Přibývá lidí
Ubývá zvěře
Ulovený mamut
Mě seře
Neb je poslední
Budeme ho jíst
Sic řadu dní
Ale co pak?
„Ach!“
Poslední mamut
Odysseův rmut
Obr Kyklop
Požírá mu druhy
Krvavé kruhy
V noci ho oslepí
Pod ovci se přilepí
Z jeskyně utečou
Nalodí se na loď
Houpy hou
Ne Homér to trochu poplet
Šlo o posledních mamutů slet
Malých degenerovaných na Sicílii
Mamut vymírá
Na Ithace víno pijí
BALADA O VAKOVLKOVI V AUSTRÁLII
Připlaví se lidé na kontinent
Možná jim poslouží jen kmen
Možná primitivní loď
Nadělají v Austrálii
Trochu škod
Přivezou psa
Konkurent vakovlka
Pes dingo v souboji
S vakovlkem prohrál
Když však smečka dingů
Zavyje chorál
Vakovlk musí ustoupit
Se smečkou psa
Dinga nejde výt
Ustupuje
Ustupuje
Ustupuje
Až pes dingo
Austrálii okupuje
V roli upíra
Vakovlk v Austrálii
Vymírá
LOV POMOCÍ OHNĚ
Lov pomocí ohně
Požár jako hrom
Kilometry čtvereční podle
Zničil lidský hon
PASOU
Pasou
Pasou
Pasou
Pastvinu vypasou
Půdu bere erozní smyv
Marný nářek křik
Neúrodné pole
Se mění v polopoušť:
„Houšť!
Houšť!
Houšť!“
Pokácí les
Dřevo využijí dnes
Půdu osejí
Tvrdost oceli
Slunce žhavé
Rodí se malér
Půda rodí stále míň
Chybí stromů stín
Zavlažují pole
Vodou ze studně
Přibývá soli nutně
Zasolená půda
Stále méně rodí
To se nejen poušti hodí
(od starověku)
SAHARA ZAČÍNÁ VZNIKAT
Sahara začíná vznikat
Po prudké změně klimatu
(asi před 6 000 lety)
Z půlky se zrodí
V přírodním dramatu
Z druhé půlky
V dramatu lidském
Kácí lesy
Vypásají louky
Pole bídné
Půda degraduje vysychá
Poslední nadějí putika
Rozšiřuje se rychle poušť
Žhavý suchý vítr bude dout
Bude se sypat písek
I do saharských vísek
KAM JEN LIDÉ PŘIJDOU
Kam jen lidé přijdou
Tam ubývá les
Na nejednom poli
Pak eroze běs
TRAGÉDIE OBČINSKÉ PASTVINY
Občinská pastvina je s to
Uživit jen stovku ovcí
Deset rolníků se k Bohu
Prapodivně modlí:
„Dovol mně pustit tam
Ještě jednu ovci navíc...“
Nenasadíme si přece uši oslí
Chceme jen další krajíc
Pustí každý rolník
Na pastvinu ovcí jedenáct
Na pastvině je to
Velmi brzo znát
Občinská pastvina
Se spase příliš brzy
Osud tvrdý
Degraduje se pastvina
Šíří se jako lavina
Eroze úpadek hlad
Na pastvinu nelze ovce hnát
BALADA ZE STŘEDOMOŘÍ
Tyčí se bezlesé skály
Kde se kdysi lesy smály
Než přišla antika
Na dřevo sekyra
Roste
Roste
Roste potřeba
Na otop domy chrámy
Lodě moc dřeva
Poseká člověk lesů hodně
Paseky zanechá
Rostou povodně
Eroze půdu vezme
Sám čert si tam sedne
Obnažená skála
Už se nezasmála
Odlesněná hrana
Nezalesní se sama
Ni s lidskou pomocí
Marný je boj
S lidskou hloupostí
VYKÁCÍ LESY
Vykácí lesy
Na válečné lodě
Půdu vezme eroze
Hodně
Daleko k pokoře
Daleko k rozumu
Marný shon umu
Dinárský kras
Tak nějak zhas
Do dneška bez lesa
Starořímská paseka
„ČLOVĚK VLÁDCEM PŘÍRODY!“
„Člověk vládcem přírody!
Člověk vládcem všeho tvorstva!“
Kdo by s tím snad nesouhlasil
Toho čeká pomsta
Napíchnout ho na oštěp
Svrhnout do propasti
Nenechají svoji vládu
Si kapsy nemastit!
„Člověk vládcem přírody!
Člověk vládcem všeho tvorstva!“
Dle filosofů antických
Podrobí si horstva
Podobně víra křesťanská
Velmi silně hlásá
V podrobování přírody
Leží naše spása!
„Člověk vládcem přírody!
Člověk vládcem všeho tvorstva!“
Nezabrání mu v tom ani
Sebevětší horstva
Západní nauka
Má přepevný základ
Příroda se podrobuje
Dle našich not skáká!
VELKÝ SPOR
Velký spor
Lidský vzdor
Výroba barviv smrdí smrdí
Čichat to není med ni strdí
Demonstrace všemi hrdly křičí:
„Váš smrad nás zničí
S výrobou za hradby!“
Jinak půjdete do klatby
(starověká Fénicie)
TÁHNE ČINGISCHÁN
Táhne Čingischán
Do střední Asie
Po té co slavný
Samarkand dobije
Obyvatele nechá pobít
By snadněji nových
Zemí dobil
By se proti němu
Vzbouřit nemohli
By se zbylí snadněji ohli
Nařídí zasypat
Zavlažovací kanály:
„Poušť bude bojovat
Proti vám s námi…“
(13. století)
LONDÝN TOPÍ UHLÍM
Londýn topí uhlím
Valí se štiplavý dým
Kouř a smrad
Nakonec král zakáže
Ve městě uhlí spalovat
(1306?)
ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ KATA
„Životní prostředí mám špatné
Když konám mučení strašné
Po rukou mně teče krev
Většinou i slyším řev
Mučených ječení
Diváci zděšení
Pán může být nespokojen
Lepší je se mazat hnojem
Lidé se mě vesměs štítí
Hůř jsou na tom
Jen pavouci
Hadi
Štíři“
ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ DOBYVATELE
Stěžuje si dobyvatel
Na zlé hradní spratky
Neb metají na ně z hradu
V sudech splašky
Smrdí splašky hodně smrdí
Sliboval pán lup a strdí
K tomu služky k rozptýlení na hradě
Může snít jen o manželce v zahradě
Kdo po tom má denně chodit
Můžou mě i šípem skolit
Smůlou opařit
Kamenem narazit
Dá se po tom uklouznout
Může nás to i z bot zout
ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ STŘEDOVĚKÉHO ZEMĚDĚLCE
„Mé životní prostředí?
V potu tváře dřít!
Dřít!
Dřít!
Na šlechtice
Na faráře
By mohli žít stále dráže
Od Slunka do Slunka když zbude čas
Můžu políčko své také obdělat
Dřít se i na sebe
Možná půjdu po smrti do nebe
Když nebudu příliš remcat
Hříšníky prý nebude Bůh trestat
Nad hlavou mi často svistí
Drábův karabáč
Když nebudu síti zrní
Bude v zemi hlad
Může přijít cholera či tyfus
Nebo také mor
Nepomůže nám spiritus
Umírá kdo chor
Může přijít válka drancování
Vsí i měst vypalování
Manželku mně znásilní
Občas i farář smilní
Přitom v kostele nám káže:
„Souzena je nám jen práce
Milovat se se svou ženou
Je veliký hřích
Pokud zrovna nechce křesťan
Dítě s ní zplodit“
Milovat se se svou ženou
Jediná má radost
Uživit svou kupu dětí
Je veliká starost
Každé druhé přitom
Malé umírá
Neštěstí se do vsi
Rádo dobývá
Musíme pánům postavit
Hrady na skálách
Krásné zámky
V jejich zahradách
Žijí si v blahobytu
Žerou jak prasata v žitě
Zatímco poddaný rolník
Živoří v bídě...“
ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ STŘEDOVĚKÉHO HORNÍKA
„Mé životní prostředí?
V temnu loučí nosit kříž
Vytěženou rudu v nůších nahoru
Trpět drába patrolu
Po chatrných žebřících
Nahoru a dolu
Kahanem si svítit v kouři
Vytvářet kouřovou clonu
Nevěda kdy na mě něco spadne
Kmotřička smrt si dá ráda rande
S námi horníky
Nekouříme doutníky
Netušíme kdy se v dole
Zadusíme kouřem
Kdy se vody podzemní
Vyvalí proudem
Musíme kutat tvrdou horninu
Pomůže jen oheň
Může nás však změnit v mršinu…“
ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ STŘEDOVĚKÉHO NÁMOŘNÍKA
„Mé životní prostředí?
Rozeklané pobřeží
Cení zuby na chatrnou loď
Občas hvízdá vichřice nám moc
Riziko ztroskotání
Kurděje zdraví krátí
Stejně jako litry rumu
Abych zahnal nápor rmutu
Potápí-li se loď všichni na palubu
Zbývá spustit chatrnou šalupu
Možná si rozbiju ústa utrpím šok
V moři se utopím sežere mě žralok
Či mě chytne chobotnice
Stáhne mě nepustí více
Jindy se objeví piráti
Krvelační pirani
Přepadnou oškubou
Zametou s pobudou
Nožem bodnou do břicha či do zad
Zastřelí tě dají na krk provaz
Na stěžni připevní oprátku
Podtrhnou pod tebou bednu
Letíš v nebe pozpátku
Šťastné týdny
Vykládání v přístavu
Ještě lepší když musí loď
Plout na opravu
Navštívíš rodinu
Máš-li nějakou
Možná se setkáš
S ženou a s matkou
Možná tě poznají
Tvé vlastní děti
Možná další počneš
Budeš-li směti
Možná nemáš nikoho
Možná tě poženou
Tak si aspoň koupíš
Na noc děvku nebohou
V přístavním bordelu
Nabídka rozmanitá
Strhneš ji na postel
A už jí tam vnikáš...“
VYLOVÍ PŠTROSA MOA
Vyloví pštrosa moa
Maorové novozélandští
Zůstane nejedna kresba kostra
Stanou se kanibaly
(16. století?)
ŽIJÍ V PRALESE UDRŽITELNĚ
Prý podivní páni
Jihoameričtí indiáni
Žijí v pralese udržitelně
Berou si z něj stále stejně
Málo
Žijí prý chudě
Bílým se zdálo
Neznají peníze
Bílí ve víře
V peněz Boha
Peněžní křesťanské
Myšlení moc panské
Nemohou uvěřit
Prales lze neplenit:
„Když nevědí co je zisk
Musíme je vyvraždit!
Jménem Boha vlasti půdy peněz
Pobité zahrabeme do země
Prales vykácíme za ně
Na to nám dal pán Bůh
Střelné zbraně!“
(nejen v Americe po roce 1492)
BALADA O PRATUROVI
Pratur chycen ochočen
Člověk spokojen jásá
Trávu seno spásá
Nechá se i dojit
Lidi uspokojí
Bude z něj tur domácí
Divoký pratur se ztrácí
Z lesů Čech i Evropy
Hrají pohřební noty
Je na poplach býti proč
Posledním útočištěm
Polský prales Kampinos
I tam lidmi lovené zvíře
Hyne v příliš velké míře
Bul
Poslední pratur
Dohořela svíce
Neuvidíš pratura více
(1627)
VELKÁ BALADA BALTSKÁ
Písečné pobřeží Baltu
Neříkej: „Pal tu!
Kácej les a ovce pas!“
Riskantní salaš
Postaví ves
Vykácí les
Orají pole
Písečné holé
Pasou krávy
Buďte zdrávi!
Uvolněný písek rázem v pohybu
Zasypává rovinu
Pole i obec
Konec
Jak ho zastavit
Cestu písku zahradit
Pokusy marné
Výsledky žalné
Do míst kde stavěli ves
Pokáceli les
Pásli ovce kozy
Přesypává vítr písku hory
Písek se po větru posunuje
Vesnice Laczky pod něj
Se zasunuje
Kraji vládne písečná duna
Marně se vesničan modlí dumá
Kde vystavěl ves
Písečný dres dnes
Rolníka emigrace
Budoucí atrakce
Polská Sahara
Prošvihnuli jste vše:
„Hahaha!“
Jde vám o postel:
„Modlete se za kostel!“
Vítr na něj písek žene
I modlitby rozechvělé
Jsou na nic
Písek se valí
Starou Lebu zasypává
I kostel písek dostává
Až po střechu
Třesu se třesu
Uvolněný písek
Konec vísek městečka
Písečná běl temná
Domeček i postel:
„Modlete se za kostel!“
Písek Lebu zasypává
Nad pískem zídka zůstává
Zídka kostelní věže
Mráz za nehty leze
Znovu se písek sype
Do přístavní skrýše
Zasypává
Zasypává
Zasypává
Ukrutná pádná
Což takhle písek zalesnit?
Třeba pak se nepůjde v řiť
(Loanská duna, konec 15. století, 1887)
BALADA O MILOVNÍKU CIZÍCH KYTEK
Je prý zdatný zahradník
Rozum hodí na patník
Má rád tuze cizí vzory
Kouká za daleké hory
Kašle na přírody hoře
Sazenice cizí voze
V parku seje zlatobýl
Pokud chytne bude dým
V parku seje křídlatky
Vypadá to na zvratky
V parku seje bolševník
Lepty lepty úderník
V parku sází akát
Ač je to na špagát
V parku sází vejmutovky
Produkují semen stovky
Roste kolem divný porost
Domácí strom zde nevyrost
V parku roste kdeco cizí
Domácí druh těžko vidíš
Cizí druhy v expanzi
Však domácí jsou štvanci
(od 17. století)
BALADA VELRYBÍ
Velký hit
Lov velryb
Pravda není snadný
Netrefit cíl vnadný
Harpunou
Zavoní smůlou
Útočný člun může
Potopit zraněná velryba
Uchopení žralokem
Tragické bývá
Lov velryb
Může skončit topením
V zubech žraloka pozřením
Velrybu harpunou bodá
Velrybí tuk prodá
Stále větší lodi
Stále lepší technika
Přibývá ulovených velryb
V moři velryb ubývá
Klesá lov
Bude zázrak
Nebude-li nenávratných škod
(od 17. století)
BALADA O NÁMOŘNÍ DOPRAVĚ
Námořní doprava
Je prý dobrá věc
S ní se myš i krysa
Dostane
Do celého světa
Bezbranné tvory ztéká
Rozšiřuje nemoci
Ohlodá vejce kosti
Bezbranné tvory hubí
Myší a krysí zuby
VYLODÍ SE NA OSTROVĚ
Vylodí se na ostrově
Uvidí tam zvířat hodně
Vůbec se jich nebojí
Námořníci s náboji
Vezmou tyče nože pistole
Pozabíjejí jich mnoho set
(z lodního deníku, 18. století)
Vysazují na ostrově
Ovce kozy prasata:
„Vykonali jsme dobrý čin!“
Ozvěnou zní:
,Cha! Cha! Cha!,
Ovce kozy prasata
Se rychle množí
Vlk je tady neohrozí
Když tu není sežerou vše
Ožraný kdejaký flek
Ožrané stromy
Zelený ostrov mění na holý
Co udělat se svrabem
Nakonec sami mřou hladem
PASTVA V LESE
Pastva v lese
Les se třese
Spaseno v podrostu
Zakopls o kostru
Ožírají kozy větve
I na kmeny Léthé
Na stráních údolí řeky
Kdysi lesy kvetly
Erozí zpitá
Půda zbitá
Snášená
Koryty řek vláčená
Daleko po proudu
Zapomeň na hroudu
Rodnou
Paseky ohnou
(18. století)
HRŮZOSTRAŠNÁ ZEM
Hrůzostrašná zem
Kde je rolník vyhnán z půdy
Po té jako tulák popraven
Británie včele lidstva
Katův meč tam denně hvízdá
Jménem lidožravých ovcí
Přes noc se z nich stanou lovci
Rozhodnutím parlamentu
Drobný rolník poslán k čertu
Politika ohrazování
Z půdy rolníky vyhání
Vesnice likviduje
Rolníky popravuje
Kupředu vpřed
Vlněný svět
(utopičtí socialisté o Velké Británii v 18. století)
Na místo někdejších
Selských vsí polí
Stáda ovcí chodí rolí
Trávu ke kořenům spásat
Erozi půdy rozdávat
Však prvním zákonem
Je hrabat zisk
V nejhorším nebudu
Pastvinu mít...
BALADA O GILOTINĚ
Francouzské buržoazní revoluce
Proti feudální kontrarevoluce
Zápas se nevede v rukavičkách
Dávno překročen únosný práh
V Paříži se staví gilotina
Každý den včerejšek stíná
Zrádného šlechtice hlavu
Přihlíží na prahu
Nové doby plebs
Není bled
Na lavičce báby pletly svetry
Když zrádného krále
Ještě zrádnější královnu setli
Však krev po týdnu tuze smrdí:
„Musíte přemístit gilotinu!“
Celá čtvrť tvrdí
(14. 7. 1789-94)
ZÁKON O SPLAVNĚNÍ RÝNA
Zákon o splavnění Rýna
(1809)
Vodohospodářská hřímá
Upravíme krásnou
Rýnskou říční nivu
Hlavně nám nedávej
Z ničení vinu
Vodní doprava bude mít
Vždy přednost
I když z rýnské nivy zbude
Ohlodaná kost
Zákon o splavnění Rýna
Na povodeň
Dost podivně dýmá
Převedeme rychle vodu níž
Budou sice vytopení blíž
Obce města níže po proudu
Chráníme rodnou hroudu
Naše město hráze ochrání
Město níže po proudu
O dost více zatápí
BALADA O ALCE VELKÉ
Perspektiva černá
Objevena kolonie velká
Nelétající alku se jali zabíjet
Pro maso pro peří
Pro vejce i pro špek
I když kolem ledové moře
I když nese lezení na skály hoře
Námořník zabíjí
Zabíjí
Zabíjí
Některé sní i
Zabíjí do posledního kusu
Láhví rumu napájí svou pusu:
,Ach ty můj námořní deníčku
Prozradíš střeleckou písničku
Jak jsme za jediný den
Pobili tisíce alk velkejch...,
Přijel pozdě přírodovědec
Mohl se jen složit na věnec
Alce velké
Posádky lodí rozverné
Nenechali žádnou naživu
Mohl zkoumat už jen mršinu
(1841)
KOUŘÍCÍ TOVÁRNÍ KOMÍN
Kouřící tovární komín
Symbol prosperity
Pracovní místa skrytý
Snesitelnější žití:
„Kuř komínku kuř!
Kdyby se tam nekouřilo
Bylo by nám hůř!“
(z básně Františka Hrubína)
Ekonomická krize
Pramizerná vize
Tovární kotle hasnou
Nezaměstnanost strašnou
Plodí do nebeské výše
Přibíjí lidi na kříže
Byť špatný je černý kraj
Smogová písničko hraj...
Kouřící tovární komín
Symbol zůstane stát
Stane se z něj majestát
Roura s odpadní vodou
Ostře páchnoucí
Skládka planoucí
Jiná skládka odpadů
Semeniště potkanů
DĚLNICKÉ ČTVRTI
Dělnické čtvrti
U kouřících továren
Ostrovy špíny kouře
Kde se krátí den
Zakouřené špinavé
Sluneční paprsek
Tam těžko dopadne
Občas cosi spadne
Zeleň téměř žádná
Tuberkulóza zrádná
Kosí leckoho
V bytečcích přeplněno
Leckde po ulicích splašky
Někdo má na očích klapky
O kus dál dělnická kolonie
Straší prý odporná
Ve jménu pokroku
Zboří se zhyne
Ti co v ní živoří
Ať třeba chcípnou
Páni si pohledem
Oči nevypíchnou!
(nejen 2. pol. 19. století)
AUSTRÁLIE
Austrálie
Stud se lije
Trestanecká kolonie
Trestance Brit trestá
Pistole hned třeskla
Farmář střílí věř
Australské černochy
Klokany
Jinou zvěř
(18. - 19. století)
TA ZEM SE NÁM LÍBÍ
Ta zem se nám líbí
Jak jedové býlí
Střílíme bizony indiány
Brzy zde budeme pány
Za pár let rozoráme prérii
Na to se whisky napiji
(USA 19. století)
KOUŘENÍ DÝMKY MÍRU
Kouření dýmky míru
Byl veliký obřad
Indiánský náčelník
Či šaman mohl dostat
Při slavnostní příležitosti
Když byli vzácní hosti
Dýmku míru pomalu kouří
Oči přitom lehce zamhouří
Při jednání s bohem
Obřadnost dýmky
Nedochází bílým kolem
Indiány střílí
Jak lovnou zvěř
Kradou jim půdu
Zlato
Čest
Dýmku zkouší bílí
Kouřit jen tak
Napoprvé se žaludek
Bílého stáh
Málem se udusí
Napodruhé
Jen trochu hartusí
Pak už kouří
Kouří
Kouří
Kouří beze smyslu
Možná si kdekdo říká:
,Stejně nějak chcípnu!,
Pochopit dýmku míru
Prostě neumí
Hrdě kolt nosí
Proti lidem druhým
Zvláště proti rudým černým
Cigaretový kouř směrný
K dýmce vymyslí cigaretu
Své zdraví možná i setnu
Zlozvyk kouřit šíří dál
Pokud kouří tak je pán
Šíří
Šíří
Šíří po světě metlu
Znečistím zasmradím
Své zdraví seknu
(19. století USA)
Jak se zpráva roznese
Satan radí se v pekle
K čertovskému davu:
„Odedneška patří k daru
Cigareta s tabákem
Udávat se špagátem
Kmotřička smrt k tomu
Chodí dům od domu...“
BUFFALO BILL
Buffalo Bill
Bizony bil
Olověnou kulí
Bizoni se tulí
Jeden k druhému
Stádu velkému:
,Prásk! Prásk! Prásk! Prásk! Prásk!,
„Já jim dám!“
Jménem Pacifické dráhy
Poráží bizoní skály
Pacifickou trasou
Bizoni se pasou:
,Prásk! Prásk! Prásk! Prásk! Prásk!,
„Já jim dám!“
Z jedoucího vlaku:
„Já jim dám: ,Pasu se, pasu!,“
,Prásk! Prásk! Prásk! Prásk! Prásk!,
„Živí indiány
My bílí jsme přece tady pány!
Nedej bože - zablokují trať!
Proto střílím preventivně...“
,Prásk! Prásk! Prásk! Prásk! Prásk!,
Střílí
Střílí
Střílí
Sto bizonů postřílí
Za jediný den
Procedí: „Amen!“
Když mu dojde střelný prach
Ze sténání nemá strach
Postřelené nechá ležet
Že i kojot musí brečet
(USA západně od Mississippi po roce 1860)
Wikipedie píše:
„Slavný herec odebral se
Do nebeské říše...“
Dle Satana Buffalo Bill
Končí v teple
Kotel Bizon ve dne v noci
Hoří v pekle
Buffalo Bill
V něm nejcennější host
Jeho hříšná duše
Se tam vaří moc
Neb Buffalo Bill
Bizony strašně bil
BALADA O PŘEDPOSLEDNÍM BIZONÍM STÁDU
Naše vládo!
Poslední bizoní stádo:
,Prásk! Prásk! Prásk! Prásk! Prásk!,
Postříleno
„Dříve než se opijeme jako dělo
Tak se pěkně pomodlíme Otčenáš!“
BALADA O HOLUBU STĚHOVAVÉM
Holub stěhovavý
Pravý lovec praví:
„Do miliardových hejn
Ze všech hlavní pal!“
Jseš Američan!
Střelíš do hejna
Přijde o kejhák
Jednou kulí pět či deset
Zabité tam nechá ležet
Pokud není hlad
Ach! Ach! Ach! Ach! Ach!
Kdekdo chodí na výlet
Do hejn holubů střílet:
„Je to trouba! Pitomec!“
Hnízdí na stromech
V obrovských hejnech
Olovem sejmem
Nejlépe když hnízdí
Hejno holubů vzduch zvíří
Když se v palbě zvedne
Zatmění obzoru temné
Přelétá přes obzor celé hodiny
Střílí holubů obrovské rodiny
Mláďata bez pomoci
Z hnízd padají vysílená v noci:
,Kácíme lesy
Pro dřevo i půdu přeci
Co v nich žilo
Smůlu má
Překážels nám
Kulku máš…,
Hejna holubů stěhovavých řídnou
(1770)
Byť dvě miliardy holubů expertu vyjdou
(1810)
Holuba stěhovavého zachovat
Přírodovědec bije na poplach
V Ohiu vyšetřovací komise
(1857)
Přesvědčí se na nice:
„Vždyť jsou jich tu milióny!“
Kongresman přitvrdí tóny
Vytáhne kolt:
,Prásk! Prásk! Prásk! Prásk! Prásk!,
Sedmera holubů pád:
„Z nás legraci si nebudete dělat!“
Přírodovědec bledý jako stěna
Dál Američan střílí holuby
Už jen jeden padá pod kulí
Dál mu kácí lesy:
„Že by mohl vymřít?
Kecy!“
Ještě hnízdí velké hejno na severu
Vyrazí davy střelců k večeru
Střílí
Střílí
Střílí
Až hejno rozstřílí
Už se pohybuje
Jen v menších skupinách
Snad už ani není hnízdní pták
Už na jednoho holuba
Musí vystřelit pobuda i pět ran
Už není v Ohiu černo
Nezvedne se hejno tam
Ni jinde
Střelec daleko vyjde
Dnes za holuby musí daleko
Zbytečné je střílet naslepo
Z výpravy se vrací s prázdnou
Nemůže střelec zvládnout
Neviděl stěhovavého holuba
Zbytečné:
„Za zastřelení pokuta!“
O pár let později
Zanechte naději
Poslední záznam: ,Zastřelen!,
(1909)
Ještě prý párkrát přeletěl
Pokud to nebyl jiný holub
Zpečetěn má osud
Možná hledali špatně
Střelec říká jasně:
„Troubu dnes už nestřílíme!
Nevidíme ho už čtyři roky
Možná skončil našimi broky…“
Přírodovědci žlučí hnul
Poslední stěhovavý holub
V ZOO uhynul
(1914)
BALADA O PAPOUŠKU KAROLÍNSKÉM
Papoušek karolínský
Zobák prořízlý
Bledé tváři vadí
Byť nemá jed hadí
Naučil se říkat: ,Vole!,
„Tohle ani ve stodole!“
,Prásk! Prásk! Prásk! Prásk! Prásk!,
,Nebudeš tu řvát!,
Střílí
Střílí
Střílí
Jednoho dne střelec míří
Na posledního:
,Bác!,
Dostal ho
(1920)
BALADA O ZEBŘE KVAGA
Vylodí se v Africe
V přebohaté nice
Velmi mnoho zvířat
Začnou loveckou zpívat
Začnou lovit lidské otroky
Starce děti střílejí broky
Loví hrochy slony nosorožce
Slonovina - stavy s kopce
Střílí po stovkách po tisících
Vražedné orgie tančící
Jejich těla nechávají hnít
Pokud je nesežerou lvi
Hyeny supové
Střílí
Střílí
Střílí
Možná i šílí
Bílí pánové
Antilopy zebry žirafy
Střílí okapi
Z některých aspoň
Kůži stáhnou:
„Bílý člověk může
Na vše sáhnout!“
Střílí také zebru kvagu
Kradu se ke stádu kradu
Střílí
Střílí
Střílí
Až všechny vystřílí
Brzy na to
I zastřelení poslední
Kvagy je svato
(1870-80)
KRÁLIČÍ VÁLKA V AUSTRÁLII
Královny britské dar
Značka: ,Zmar!,
Králík divoký lovný
Vysazen nehodný
V Austrálii
Farmáři na poplach vyjí
Králičí pečínka v ústech hořkne
Králík se množí hodně
Šíří se zemí jako požár
Králík pastvu ovcím odvál
Pije ovcím vzácnou vodu
V noře ovce si láme nohu
Zastřelí farmář sto králíků za večer
Trochu si zabrečel
Neb mu došel střelný prach
Přesto mu pastvinu ušatý spásá dál:
„To se nemělo stát!“
Ohradí napajedlo
Překonají ho králíci byť ne snadno
Podhrabou
Později hradbu z těl svých udělají
Po ní mnozí ohradu přelezou
Do napajedla se svezou
Zadní řady na přední tlačí
Utopí se jich tisíce - čili
Otrávené napajedlo
Pár otrávených návnad sedlo
Pomřou jich tisíce
Dotěrný hmyz na mrtvolách
Králíků množí se
Králíků neubývá
Rozhrabaná hráz k válce vzývá
Vojsko do boje jde
Miliony králíků pobije
Dříve než mu dojde prach
Ani to nestačí. Ach!
I pak je králíků všude plno
Co tomu říkáš kuno?
Vysazují tchoře
Pro vačnatce hoře
Vysazují lišky
Do kurníků vyšly
Vyhubí mnohé vačnatce
Poslední kusy v muzeu na značce
Rozšiřují kokcidiózu
Na králičí hřbitov zapějí ódu
(19. / 20. století)
BALADA O ENDEMICKÉM KOLIBŘÍKU
V Tichomoří na ostrůvku
Vidíš ho z majáku půlku
Po příchodu krátce
Nudící se strážce
Si na maják kočku vezme
S ní ho nuda jistě přejde
Kočka si též hraje
Na ptáčka nelaje
Kolibřík endemický
Kočičí zuby chytí
Stiskne ho
Sežere
Jindy jí zabitý kolibřík
Nejede
Pánu předá
Prvého
Druhého
Třetího
Kolibříka malinkatého
Chytá kočka k poledni
Dvacátý prvý je prý poslední
FRANTIŠEK FERDINAND DESTE
František Ferdinand D ´Este
I když jde do deště
V lovecké víře
Uvidí zvíře:
,Prásk! Prásk! Prásk! Prásk! Prásk!,
Střílí dál
Do poslední kule
Zastřelenými se chlubě
Střílí aspoň tři sta tisíc krát:
,Prásk! Prásk! Prásk! Prásk! Prásk!,
Tři sta tisíc kusů zvěře
Kliď se ty v pralese
Africké savaně
Indické džungli
Nakonec na něho vypálí sedm kulí
Srbský student v Sarajevu
Evropa v jásotu do breku
Provokativní manévry
Provokativní jízda
Válečná kule hvízdla
(28. 6. 1914)
BALADA O BĚLOVĚŽSKÉM PRALESE
Císařští Němci dobijí Bělověž
Jedinečný prales
Se sekyrou běž
Před citlivky se nestřes!
Přepočet na kubíky dřeva
Pod sekyrou prales sténá
Dají stavět úzkokolejky
Jak z US kovbojky:
„Kácet!
Kácet!
Kácet!
Lenochy holí vyplácet!“
Jeden dva tři čtyři pět
Miliónů metrů kubickejch
Dřeva
Dál
Dál
Dál do pralesa
Úzkokolejka se protahuje
Sekera paseku kuje
Prales hyne
Střílí zubry do kuchyně
Nevadí že vymřou:
„Zisk!
Zisk!
Zisk!“ písknou
Vydrancovat vše
Z cizího krev neteče
(12. 1915 - 11. 11. 1918)
BALADA O MANDELINCE BRAMBOROVÉ
16. 10. 2012
Přivezou brambory z Ameriky do Evropy
Přináší okrasu i milostné strofy
Nakonec zjistí: „Dají se jíst!“
Mohou se uvařit
Mohou se na placky hníst
Hladomory v Evropě skončí
Lidé se s rozumem loučí
(7. / 8. 1914)
Velká (první světová) válka
Starý trouba hlásá:
„Za vlast!“
Za bohaté vládce
Svých národů zrádce
Za chlast!
Kapelo hraj!
Bramborový dar
USA Francii
S Německem válčící
O nadvládu v Evropě
Mandelince na stopě
V zásilce brambor
Pěkně schovaná
(1917)
Vylodí se ve Francii
Na pole voňavá
Na francouzská bramborová pole
Bramborovou nať požírá
Pole holé
Usazuje se ve Francii
Francouzi ji bijí
Bijí
Bijí
Postupně se rozšiřuje
Mandelinky vítr duje
V padesátých letech
Rozšíří se k nám
„Imperialismus
Československu lekci dá!“
Leč brouk žere
Žere
Žere
Žere tady i tam
Bramborovou nať:
,Ham! Ham! Ham!,
Osázené bramborami pole
Bramborové stonky holé
Sežerou-li bramborovou nať
Nebude úroda
Bude hlad
Povinná brigáda pro dospělé i děti:
„Rozmačkávat brouky co smetí
Kdo rozmačká více brouků vyhraje
Za odměnu bramborová placka je!“
Sežere-li nám brambory bude hlad
Vyváží slepice na pole žrát
Mandelinku zobou
Pokud trochu mohou
Pak padají na zem jako zabité
Bramborové pole Sluncem zalité
Břicha bolí
Trochu se přežerou
Veterináři se trochu ožerou
Slepice nejsou na odpis
Dopadlo to dobře
Slepičí zobák stisk
Probrané slepice zas na pole
Děti musí mandelinku mačkat po škole
(Československo 50. léta)
BALADA O VAKOVLKOVI NA TASMÁNII
Víno piji
Vakovlk na Tasmánii
Občas ovci roztrhá
Farmářská ukrutná
Farmářské mýlení
Lidské šílení
Štvanice
Střílení:
,Pal! Pal! Pal!,
Kulku dostal
Ustupuje vakovlk
Na západ Tasmánie
Tam farmářská kulka
Posledního zabije
(1933)
O tři roky později
Ztráta všech nadějí
Poslední vakovlk v ZOO chcípne
Někdo si ošklivě do střelců rýpne
BALADA O TROPICKÉM PRALESE
Tropický prales
Sekyrou zaleh
Tropický deštný prales porubán
Pro půdu pro dřevo i jen tak
Krom erozních smyvů
Stovky druhů hmyzu
Jež v něm žily vymřely
Neobjeveny
Nikdy více nebudou
Prohánět se krajinou
(20. století)
Vypalují prales
V suchu zaleh
Zem černý dým
Nevidím
Oheň se šíří
Půda se mýtí
Bere ji voda
Ta samá škola
Eroze
Půdy koroze
Zkáza půdy
Pozdě brát do rukou důtky
(2. pol. 20. století)
VELKÝ SPOR
Velký spor
Zachvátí New York
Utopí se
V koňských koblihách?
To se jenom
Hlupákovi může zdát
Kalkulačka
Koňská sračka
Vrstvy koňských koblih
V ulicích sílí
Smrad v letních dnech
Dere se do chřípí
Nepůjde to už tak dál
Pradědeček aut se smál
Smála se i tramvaj
Vznikající metro
Přesto se šlo na koblihy
Koňské dosti těžko
(19. / 20. stol.)
BALADA AUTOMOBILOVÁ
Automobil jede kolem
Oblak prachu - oči honem
Pěší si hned zakryj ústa
Tolik prachu – to je hrůza
(poč. 20. století)
Časem je však mnohem hůř
Kdekdo chce mít vlastní vůz
Hledá místo pro auta
Kdeco se bourá jen ať má
Auto volnou cestu
Automobil kšeftu
Automobil smrti
Životy i zdraví drtí
Už se vedou války o ropu
Pily se vrývají do stromů
U silnic přibývají pomníčky
Autovrak v muzejní sbírky
Všude stres z aut ohrožení
Rozum sedí ve vězení
Ne však na hluk a emise
Sedají lidem na plíce
PRAŠNÉ BOUŘE V USA
Johnu Steinbeckovi
Velká krize sužuje USA
Bankrotářská farmářská
Z většiny farmářů dělá bezdomovce
Štvance tuláky zoufalství lovce
Na místo dobytka nastupují traktory
Nevelká pole si víc nehoví
Scelují je do ohromných lánů
Špatně to prý vnímá pán Bůh
Zlobí se matka příroda
Zase šlápli do hovna
V obrovské prašné bouři
(1933)
Větrná eroze úrodnost rdousí
Dostane nový majitel
Banka – rozum?
„Banka musí vydělávat!
Kliďte se odsud!
Za ztracený humus dejte ledek
V nejhorším půdu vyplundrujete!“
Pak si ji čert vezme!
(1933-37)
V KUPNÍ SMLOUVĚ
V kupní smlouvě:
„Pozemek prodává
Se až do nebe!“
Myslí jen na sebe
Na své tučné zisky
Vyženou budovu
Hodně moc do výšky
Nechají postavit mrakodrap
Rozum na kolena pad
(Empire State Building v New Yorku 1931)
|
