na další stranu
Jan Zeman
Husitská revoluce 1419 - 1436
PROLOG
„Protož věrný křesťane
Hledaj pravdy
Slyš pravdu
Uč se pravdě
Miluj pravdu
Prav pravdu
Drž pravdu
Braň pravdy až do smrti:
Nebť pravda tě vysvobodí
Od hriecha
Od ďábla
Od smrti dušě
A konečně od smrti věčné
Jenž jest odlúčenie věčné
Od milosti Božie... „
(Mistr Jan Hus o pravdě, Výklad viery 1412)
KATOLICKÁ CÍRKEV SVATÁ MŮŽE VŠE
Katolická církev svatá může vše
Hlásáním Písma svatého živit se
Žít v zásadním rozporu s ním
Podaným chudině dávat blín
Žehnat kdejakým zbraním
Žehnat i vyvražďování
Kritiky brutálně umlčovat
Věznit mučit usmrcovat
Za kacíře prohlašovat
Na hranicích upalovat...
Nejvyšší modlou křesťanské lásky
Dát hlavu kacířům do oprátky
Hranice pod nimi zapálit
Bez skrupulí je upálit
Ve jménu jediné pravé církve
Jež pro moc majetek
Leckoho zařízne
OLUPOVALI ROŽMBERKOVÉ ZEMANY
Olupovali Rožmberkové zemany
Netuše že budou nahraní
Že synek oloupeného Žižky z Trocnova
Jednoho dne jejich moc odrovná
Nejprve jako lapka
(1408-09)
Později královská rada
(1410-19)
Nakonec v čele husitských vojsk
Panství Oldřicha z Rožmberka
Bude ohněm kout
(1419-24)
V BITVĚ U GRUNWALDU
V bitvě u Grunwaldu Jan Žižka
(15. 7. 1410)
Nejspíš přišel o své první oko
Řádu německých rytířů
Dali Poláci s Litevci
Též s Čechy co proto
Když byli křižáci biti jako žito
Řekli si:
„Jan Sokol je ohavné šídlo!
Někdo mu nasype jed
Dávno už měl k čertu jet!“
Později křižáci litovali
Ne, že život zemana
Sokola přervali
Zapomněli prý i
Jana Žižku otrávit
U Sudoměře
Na Vítkově
U Kutné Hory
A na mnoha dalších místech
Křižáky cepy rozprášil
REFORMA ČESKÉHO PRAVOPISU
Reforma českého pravopisu
Plod mistra Jana Husa důvtipu
Na místo komplikované spřežky
Píše nad písmeny tečky
Čárky háčky
Psaná čeština je jazyk krásný
Kázat v kapli Betlémské
V rodné češtině
Dát tak trochu košem
Panující latině
Jíž málokdo rozumí
Revoluce do trní
Preláti žádají
Betlémskou kapli zbourat
Král Václav čtvrtý však
K tomu nedá souhlas
DEKRET KUTNOHORSKÝ
V Praze na Karlově univerzitě
Žijí si Němci jak v žitě
Mají hlasy tři Češi jen jeden
Přibývá v ní Čechů
Nechtějí si nechat
Mazat kol huby medem
Chtějí změnit poměr hlasů
By je Němec neposílal k ďasu
Dvojpapežství však Evropu drtí
Zrada krále potrestá se smrtí
Český klér vystoupí proti králi
S německým vedením
Univerzitu chválí
Veliký spor
Rozhodne učená pře
Před králem Václavem
Češi včele s knězem
Mistrem Janem Husem
Poměr hlasů převrátí se
(18. 1. 1409)
Češi teď budou
Na Univerzitě páni
Se třemi hlasy
Nebudou kmáni
Aby snad někoho
Nesežrali vši
Němci trucují
Kompromis: „Ne!“
Odejdou do Němec
UVRHLI MISTRA JANA HUSA DO KLATBY
Uvrhli Mistra Jana Husa do klatby
Zpychlí papežští proklatci
Jež i mezi sebou neurvale válčí
Perspektivy Prahy se hned ztrácí
Z Mistra Jana Husa rázem netvor
Pokud v ní bude pobývat rektor
Učení Karlova Mistr Jan Hus
Bude v Praze hodně velký hnus
Zákaz křtů zpovědí svateb pohřbů
Katolický prelát na úrovni lotrů
Mistra Jana možno beztrestně zavraždit
Papežská žluč se chce krve nabažit
Mistr Jan Hus odchází na Krakovec
Pevný hrádek Nepřiletí naň bodec
Později přesídlí na Kozí Hrádek
Lepší pro něj prý kostnický chládek
V Kostnici zasedá katolický koncil
Neb si dnes tři papežové pouští ze žil
Vedou spolu o moc krvavou řež
Proudy krve prolévají pro křesťanský svět
Jistě tuší že to bude v Kostnici zlé
Mistr Jan Hus má obhájit kacířství své
Svobodně hlásat slovo boží
Odmítání svatokupčení
Bohatství církve
Církev nesmí tonout v mravní bídě
Kněz nesmí světsky panovat
Smrtelné hříchy nutno vždy trestat
V čele křesťanské církve
Je sám Ježíš Kristus
Ječení prelátů: „Kuš!“
Byť mu císař Zikmund píše list
Na čestné císařské garantuje:
„Z Kostnice se vrátí živ...“
UPÁLILI MISTRA JANA HUSA
„Zbyněk biskup abeceda
Spálil knihy sám nevěda
Co v nich má!“
Česká lidová
Z doby Mistra Jana Husa
Nezabolí sprostá pusa
V pražské Betlémské kapli
Kapsu si Jan Hus nemastí
Arcibiskup sic neumí číst a psát
Umí se však velmi dobře prát
Kněz Mistr Jan Hus zbláznil se
Vesnický buran z Husince
Veliké nesmysly hlásá
Katolická církev svatá
Má žít chudě jako Ježíš Kristus
Kuš!
„Psi se hryžou o kost
Vezmi jim ji a přestanou
Církev se rve o majetek
Vezmi jí ho
A sváry v církvi ustanou!“
Tak to tedy ne!
Církevní úřady
Kupovali jsme poctivě!
Platili za ně zlatem
Netřeseme se strachem
Pro zásadu: „Plať!“ „Plať!“
„Plať!“ „Plať!“ „Plať!“
Za křest Svatbu Pohřeb
Zpověď Za vše: „Plať!“
Podobně prodáváme
Odpustky hříchů!
Kázání Mistra Jana
By bylo k smíchu
Kdyby mu dychtivě
Nenaslouchala pražská chasa
Katolická inkvizice svatá
Na koncilu v Kostnici
Má krutou věznici
Uvrhne ho do žaláře:
„Odvoláš?“ prelát se táže
Včas prý musí likvidovat
Nebezpečný vřed
Vždyť i císař Zikmund řek:
„Mistr Jan je nebezpečný kacíř!“
Glejt Zikmunda je jen papír
Mistr Jan Hus hlásá rovnost
Mezi lidmi na zemi!
Nemají prý kněží smilnit
Tak se musí uzemnit!
Bohatství je zdroj korupce
Horší než sluneční erupce
„Na hranici s ním!“
„Neodvoláš?
Kat hranici zapálí!“
Když upálí Mistra Jana Husa
(6. 7. 1415)
Pobouření nesmírné
V Čechách propuká
ZVŮLE MOCNÝCH PŘESAHUJE
Zvůle mocných přesahuje
Všechny meze
Za upáleného Mistra Jana Husa
Kdekdo leze
Pobouřená česká šlechta
Píše protestní list
Nebude se císař Zikmund
Obtěžovat číst
Do Kostnice odebere
Se obhajovat Husovo učení
I s rizikem že ho také
Na hranici ohněm uzemní
Mistr Jeroným Pražský
Je to moc trapný
Upálí ho stejně
Jako Mistra Jana Husa
(30. 5. 1416)
Mnoha Čechům se otvírá pusa
Zděšená
Zatím nikdo neví
Co to znamená
„Pravdu neupálíš!“
PRVNÍ PRAŽSKÁ DEFENESTRACE
Novoměstští radní neschopní
Král Václav čtvrtý s pochodní
Nahradí konšely tvrdými dráby
(6. 7. 1419)
V nejhorším prý kacíře upálí
V chrámu Panny Marie Sněžné
Káže mistr Jan z Želiva
Učením upáleného mistra
Jana Husa se zaklíná
Bída je Bída Chudina má hlad
Může se odvážit bohatým i krást
Po mši táhne
Ke kostelu svatého Štěpána
Jeho cynický kněz
Se prchnout nezdráhá
Dav chudiny mu vyplení faru:
„Konšelům na nervy hraju!“
Dav teď táhne
K Novoměstské radnici
Chudák mívá
Jen holou zadnici
Chudina volá po jednání
Pro konšely k pousmání
Na Jana z Želiva hodí
Konšel dlažební kostku
Ukáže prý
Všem kacířským lotrům
Na to dav vyrazí
Radniční dveře
Útokem radnici bere
Královské konšely
Vyhazuje okny
Ubíjí před radnicí lotry
(30. 7. 1419)
Volí vlastní konšely
Boháči dnes dojeli
Václav čtvrtý rozčílí se
Tuze po té zprávě
Brzy na mrtvici zemře
Na svém Kunratickém hradě
(16. 8. 1419)
Staré Město pražské
Připojí se k rebelii
Na šelmu ryšavou
Císaře Zikmunda
Četné hříchy lijí
Věrolomný je na každém kroku
Není český trůn pro krále lotrů
„Povstaň povstaň veliké město Pražské...“
ČTYŘI ARTIKULY PRAŽSKÉ
Základem českého kacířství
Jsou čtyři pražské artikuly
Na preláty působí prý
Hůře nežli pumy:
„Svobodně hlásat
Slovo boží
Přijímat vždy
Podobojí
Kněz nemůže
Světsky panovat
Smrtelné hříchy
Nutno vždy trestat“
(1420)
ZALOŽILI MĚSTO TÁBOR
Založili město Tábor
(21. 2. 1420)
Na ostrohu nad Lužnicí
Vypálili nedaleké Sezimovo Ústí
(30. 3. 1420)
Do Tábora zahrnuli i ruiny Kotnova
Za stavěnou hradbou se chudák schová
Před krutým nepřítelem
S prostičkým kostelem
Na náměstí postavili velké kádě
Každý příchozí majetku vzdá se
Odevzdá jej do kádí
Pro společenství k mání
Pro potřeby opevnění města
Opatřování výzbroje výstroje
Pomoc křižáckým obětem lehká
Primitivní komunismus
Prý kacířský hnus
BITVA U SUDOMĚŘE
Táhne bratr Žižka
S třemi sty husity
Z Plzně na Tábor
U Sudoměře zaskočí
Je velmi silný sbor
Královských železných
Pánů a drábů
Utopí kacíře
Jménem prelátů
Dá Žižka postavit
Vozovou hradbu
Na hrázi rybníka
Na vypuštěném dnu
Zrádná bažina
Odrazí útok
Železných pánů
Na vozovou hradbu
Nepříjemné překvapení
I v bitvě z děl pal tu
Padají železní páni
Pod palbou z děl
Na hradbě je sráží cepy
Krvavý kel
Zaútočí po vypuštěného
Rybníka dně
Koně se železným pánům
Boří v bahně
Vzpouzejí se
Shazují své jezdce
Pěší s cepem
Je dostane lehce
Na místo vítězství
Veliký výprask
Do toho husita
Začne zpívat:
„Kdož su boží
Bojovníci
A zákona jeho
Pročež od Boha milosti
A dufajme v něho
Že s jeho pomocí
Vždycky zvítězíme...“
(26. 3. 1420)
JEŽÍŠ KRISTUS HLÁSAL
Ježíš Kristus hlásal:
„Křesťan má žít v chudobě!“
Katolický klér prý pudově
Žije vesměs v přepychu
Vždycky bez ostychu
Vydřiduchem byl
Křesťanský život skryl
Za hromady zlata
Vyžraná prelátská klaka
Katolické církvi
Patří třetina země
Panství klášterů temné
Štve lid moc:
„Klér přijde o všechno!“
Zubožený lid se vzbouří
Zpupné kláštery boří
Nejeden i hoří
Rvačky v církvi
O majetek končí
Češi půjdou dál
S křesťanskou loučí
KLÁŠTER ZDE PRÝ
Klášter zde prý
Vyplenili husité
Slyšel jsem
Ve Zlaté Koruně
Totiž
V tom je potíž
Mocný pán
Oldřich z Rožmberka
Věrolomný
Jak ryšavá šelma
Řekl si: „Ejhle revoluce!“
Smradlavá onuce:
„Jsem teď husita!“
S vojskem pospíchá
Vydrancovat klášter
V Zlaté Koruně
Vypadá to tam pak
Jako po pumě
Když papež vyhlásí
Křížovou výpravu
(17. 3. 1420)
Císař Zikmund zajistí
Čechům nápravu
Konfiskace majetku
A šibenice
Když se jim nelíbí
Kostnická hranice
Mocný pán
Oldřich z Rožmberka
Věrolomný
Jak ryšavá šelma
Je rázem katolík:
„Kacíře pověsím!“
Vzkazuje císaři:
„Kořist mi však nech!
Neb nevezmu meč...“
KLÁŠTER BŘEVNOV
Klášter Břevnov
Vyplenili pražané
Jsou přece křesťané
Sídlo antikrista plení
Klášter Strahov
Podobně zcepení
Klášter v Benešově
Shoří spolu s městem
Katolickým těstem
Modlící se hříšní mniši
Uhořeli všichni
Utéci nebylo kam
Husitský cep bděl u
Městských bran
Tak je pleněn
Klášter za klášterem
Mniši i jeptišky
Odchází s čertem
I mezi husity
Prý řádí čerti
Zapálil u Kutné Hory v Sedlci
Klášter neukázněný husita
Vypálený klášter se prý počítá
Hejtman Jan Žižka se ptá:
„Čí zásluhou klášter vzplál?
Nedal jsem k tomu rozkaz!“
Byl to prý ošklivý podraz
Praví Jan Žižka:
„Paličovi dám zlato!“
Voják se přihlásí
Jan Žižka na to:
„Zlato roztavte
Nalijte mu ho do úst
Pořádek ve vojsku
Si nesmí dát půst!“
„Svatý pane Bože
Proč na nás sesíláš hoře
Modlili jsme se denně
By kacíř skončil temně
Upálen na hranici
Dnes však kacíři
Upalují nás
Vyplenili klášter náš...“
Majetek klášterů
Rozkradla šlechta
Majetek klášterů
Rozkradla města
Nejednou se o něj
I popraly
Plameny kláštery
Často stravovaly
BITVA NA VÍTKOVĚ
První křížová výprava
Proti prý kacířským Čechům
Zbabělost nehodí se
K husitským rekům
Křižáci táhnou Loupí
Znásilňují Pálí Vraždí
Kdejakým majetkem
Si kapsy mastí
V údajné kacířské krvi
Si myjí ruce
Nevadí že srdce
Ježíše pukne
Pražané pokouší se vyjednávat
Císař Zikmund poselstvu zakdáká
Že kacíře přišel vyhladit
Jednat není o čem
Nenávist maximální nasadí
Křižáci lstí získají Vyšehrad
Bezděz i Pražský hrad
Táboří na Letné
Pozítří budou v Praze krást
K obklíčení Prahy
Nutno mít i horu Vítkov
Zítra ji dobijí
Pozítří zajistí kacířům hrob
Zbude kamenný most
Postavený pro zlost
Dobyvatelům Prahy
Strmé vítkovské svahy
Ve hře slušný lup
Snad i koryta
Brodí vltavské prahy
Křižácká kopyta
Útočí křižáci
Na Vítkov od východu
Těžké je dostat se
K Žižkovu příkopu
Rozbít Žižkovu
Vozovou hradbu
Husité proti nim
Spustí z děl palbu
Padají křižáci z koní
Jak hrušky ze stromů
Plašící se koně
Shazují jezdce
U sta hromů:
,Kupředu útokem
Kacíře smést!
Na Vítkově teče krev
Nakonec křižáci proniknou
Až k vozové hradbě
Husité je bijí cepy po hlavě
Hluboký obranný příkop
Plní se mrtvými křižáky
Jako Turci přes hromady mrtvých
Svých prý pobijí bídáky
Však oddíl Pražanů přichází
Žižkovi na pomoc včas
Rázem je rozvrácen
Přesilný útok Ach!
Křižák toužící
Po spoustě kacířské krve
Na hlavu poražen drze
Utíká křižák z krvavé řeže
Z Vítkova jak od Sudoměře
Běží Němec běží
Za ním s cepy pěší
Brodí křižák prahy zpět
Zikmund má veliký vztek
(14. 7. 1420)
Vyhání husité antikrista
Šelma ryšavá do stolu tříská
Nechává se korunovat
Za českého krále
(28. 7. 1434)
Po té od Prahy utíká
Neb má na mále
„Nepřátel se nelekejme
A na množství nehleďme!“
„BUDETE ZDE CHRÁNIT...“
„Budete zde chránit
Korunovační klenoty
Převysoké hodnoty...“
Nařídil císař Zikmund
Posádce Karlštejna
Postavil ji
Tak trochu do lejna
Neb klenoty odvezl potají
Husité Karlštejn obléhají
Metají na hrad metrákové koule
Na obou stranách nejedna boule
Však hrad Karlštejn odolá
Korunovační patrola
(20. 5. - 8. 11. 1422)
ZIKMUND KLEJE
Zikmund kleje
Husitské peřeje
Se zdolat nedaří
Svou posádku vyšehradskou
Sliby lanaří
Obležené posádce
Slibuje jídlo dodat
Nevydat Vyšehrad Nevydat!
Husitské zátarasy na Vltavě
Posílá Zikmund zásoby
Husité je berou hravě
Obleženým dochází i
Koňské maso
Nakonec opožděně přec
Jde Zikmund s vojskem na to
(1. 11. 1420)
Zaútočí na husitské vojsko
Jež Viktorin z Poděbrad vede
Lítá řež Bojiště zkrvavené
Zabito dost katolických pánů
I z překrutých holštejnských hradů
Zikmundovo vojsko
Obrací se na útěk
Mohutný Vyšehrad
Se pak vzdá hned
V zimě se husitům vzdá i
Obležený Kunratický hrádek
(27. 1. 1421)
Kde Zikmund zanechal
Loupeživý smrádek
Napájí pán Hynek
Červenohorský z Dubé
Svého koně z kalicha
Počínání duchem chudé
Každý mord kacíře se počítá
Dnes ho chytí V řece topí
Husitské kopí
DOBÝVATI PŘÍBĚNICE
Dobývati Příběnice
Budou se tam bránit více
Však nad hlavní bránou
V hlavní věži
Husitští kněží
Zajatí věznění
Na rukou těžké okovy
Aby byli navždy hotoví
Aby mocný pán
Oldřich z Rožmberka
Katolická i husitská
Loupeživá šelma
Mohl býti spokojen
Zkusil Tábor ztéct bojem
Když táborité šli
Na pomoc Praze
Oblehl Tábor
Dopadl neblaze
Táborité přišli
Táboru na pomoc
Porubali tam
Oldřicha vojsko moc
(23. - 30. 5. 1420)
Se zbytkem vojska
Utekl na Příběnice
Vztekal se tam
Kopal mnohé do zadnice
Prohrál jako po té
Císař na Vítkově
Slibované štípání hlav
Kacířů v hrobě
Vězněný husitský
Kněz Václav Koranda
Uvolní sobě i druhým pouta
Vzpoura vězněných doutná
Posel běží na Tábor
Vyráží na Příběnice
Husitů sbor
Zbyněk z Buchlova
Dobývá Příběnice
Budou se tam
Rožmberští bránit více
Však nad hlavní bránou
Z hlavní věže
Zlověstně ozve se:
„Hrrr na ně! Hrrr Tábor!“
Spadne olověný zvon
Spadne prapor s pětilistou
Růží rožmberskou
Ruce obránců Příběnic
Rázem těžknou
Kameny z věže
Na obránce brány
Hradby rychle překonány
Hlavní brána otevřena
Posádka Příběnic vyděšena
Prchá
Pro posádku Příběniček
Ledová sprcha
Příběnice v rukou husitů
Slunce západ
Poskytuje kulisu
Obránci Příběniček
Dávají se na útěk
Příběničky obsazeny
Bez boje
Rožmberští na Táborsku
Do hnoje
Světící biskup Heřman
Co husity tvrdě sekal
Při útěku z Příběnic se topí
V Lužnici stihne ho husitské kopí
(před 18. 11. 1420)
K Příběnicím odsunuta
Sekta Adamitů
(1. / 2. 1421)
Dělala prý na Táboře
Ostudu husitům
V dubnu tam smutně
Skončila
Neb Žižkův vojenský
Řád dosti rušila
VÝZNAMNÝ NEPŘÍTEL HUSITŮ
Významný nepřítel husitů
Bohuslav ze Švamberka
Obležen husity na Krasíkově
Kapitulace kejhá
(počátek roku 1421)
Krátce pobyl ve vězení Příběnic
S katolíky už nechce mít nic
Bojuje po té s husity až do konce
Na bojištích smrt má honce
Dobili husité hrad Okoř
Nebránil se prý moc
TAŽENÍ JANA Z ŽELIVA
Tažení Jana z Želiva
Na sever a východ Čech
Křižák se prý na útěku
Nesmí splést
Husitům vzdává se
Kutná Hora i Pražský Hrad
Nebudou se
Za ryšavou šelmu prát
Sněm čáslavský
- velký zvrat
Na Sněmu poprvé zasedá
Městský stav
(3. - 7. 6. 1421)
DOBYL ŽIŽKA HRAD RÁBÍ
Dobyl Žižka hrad Rábí
Pobořil
(23. 4. 1420)
Mocný pán Rýzmberk se
Na husity znovu obořil
Opravil ho Opevnil se v něm
Rozhodne se Žižka
Rábí vzít útokem
Obléhá podruhé Rábí
Rýzmberkové se brání
Zbloudilou střelou
Mu zraní druhé oko
Dají mu tak co proto
Byť ne vše je zde jasné
V bojí neřičí jen zbraně palné
(po 7. 6. 1421)
Jan Žižka se stane
Hejtmanem slepým
Padne nejen Rábí
Naděje porazit ho
Rozplývá se jak dým
DRUHÁ KŘÍŽOVÁ VÝPRAVA
Druhá křížová výprava
Proti Čechům
(9. 1421)
Prý kacířským zmetkům
Křižáci táhnou podél Ohře
Po cestě z nich moře hoře
Loupí Pálí Znásilňují Vraždí
Kdejakým majetkem
Si kapsy mastí
Nevadí že ničí
Vesměs katolíky
Preláti odpustí
Jim všechny hříchy
Další proudy křižáků vedeny poslepu
Hlavní je být vždy připraven k útěku
Konečně na husity
Však běda běd
Od Žatce vyráží husitský cep
Na útěk se rychle dají
Část výzbroje zanechají
Na místě útěku hnoje
Místo křižáckého boje
(2. 10. 1421)
Svědkové řádění křižáků
Se vesměs dávají k husitům
Strašení peklem
Jde rázem pod kytku
HONÍ ŽELEZNÍ PÁNI
Honí železní páni
Oddíl Jana Žižky
Rádi by ho zapíchli
Nechá okovat svým koním
Podkovy opačně
Železní páni ženou se lačně
Na opačnou stranu
Pospíchá Žižka do Slunce západu
Na husitský hrad či město
Železný pán pije hořké těsto
Honí plzeňští páni
Oddíl Jana Žižky
Plány jim zase nevyšly
Hejtmani Žižkovi prohlíží kraj
Tyčí se zde vrch Vladař
Hejtmani mu popisují krajinu
Nechytí se na bitevní planinu:
„Vyjedeme na něj
Budeme se na něm bránit...“
Jisti si vítězstvím plzeňští páni
Útočí Útočí na Vladař zběsile
Žižkova palba z děl je kosí nemile
Útočí Útočí po strmé cestě
Vozy se s kamením řítí těžce
S plzeňskými pány smýčí
Krev drcených pánů prýští
Tři dny a tři noci se Žižka brání
Po setmění čtvrtém potichu vyráží
Plzeňské pány přepadne Pobije
Na cestě k Žatci se sem tam ukryje
(po 10. 11. 1421)
NĚMECKÝCH MĚŠŤANŮ ZRADA
Německých měšťanů zrada
Kutná Hora se křižákům vzdala
Slepý Žižka takřka obklíčen
Konečně půjde pod zem
Však Žižka se z města
Na Kaňk proseká
(22. 12. 1421)
Zikmund ho zmizet nechá
Za dva týdny na Zikmunda udeří
Rázem na útěku křižáci smělí
(6. 1. 1422)
Porazí křižáky u Habří
(8. 1. 1422)
Křižáci prchají k Německému Brodu
Při brození Sázavy utrpí škodu
Mnozí se v řece utopí
K věčnému spánku se uloží
PO SÉRII ZIKMUNDOVÝCH PORÁŽEK
Po sérii Zikmundových porážek
Oldřich z Rožmberka si povzdech:
„Ztratil jsem Sezimovo Ústí
Kotnov Soběslav
Z Příběnic a Příběniček
Jsem se nechtě stáh
Možná na mě někdo hodí
Službu dluhovou
Možná potáhnou husité
I na hrad Hlubokou
Na hrad Dívčí kámen
Český Krumlov
To by byl mého panství hrob
Zase jsem vsadil
Na špatného koně
Půjdu-li s husity dál do boje
Nejspíš přijdu o vše
Jde mi o můj prospěch
Proto radši uzavřu
S husity příměří…“
Zikmundova moc
Se mění v příšeří
ZAVRAŽDÍ JANA Z ŽELIVA
„Praha je nevěstka babylonská!“ (Jan Žižka z Trocnova)
Zavraždí Jana z Želiva
Staroměstská konšelská spodina
Pozve ho na radnici na jednání
Zajme ho s devíti druhy bez váhání
Nařídí popravit
Kat všem srazí hlavy
Krev mistra Jana
Pod vraty radnice teče
Všimne si jí chuďas bez meče
Vzbouří se chudina Vyrazí vrata
Pobita je rychle konšelská klaka
(9. 3. 1422)
Rozkol husitů v Praze
Korybutoviče za českého krále?
(5. 1422)
Později má na mále
(1427)
Snaha pražanů dohodnout se
Se Zikmundem
(1423)
První panská koalice
Bod tam Bod sem
První panská jednota
Bitva u Malešova
Pražané poraženi
(7. 6. 1424)
Brzy Žižkou v Praze obleženi
Přetěžko sjednává se smír
Měl či neměl Žižka
Prahu vyplenit?
Měl či neměl Žižka
Uzavřít s ní mír?
ZEMŘEL JAN ŽIŽKA Z TROCNOVA
Zemřel Jan Žižka z Trocnova
Legendární husita
Vrchní hejtman husitských vojsk
Nikdy se nedal ohnout
Ze všech bojů vyšel se ctí
Jan Žižka se nepřátelům nemstí
Jen zjednává spravedlnost
Bohatých církevních statků moc
I šlechtických měšťanských
Na chudáky
Velmi často tyranských
Bídy chudiny moře
Z velikých majetků hoře
Vydřidušství klášterů končí
Neradi se parazité loučí
Se svými tučnými koryty
Výsady jejich rozbity
Nemusí předstírat
Křesťanskou víru
Nemohou chudákům
Vnucovat bídu
Kláštery hrady
Husity dobity
Všehoschopní
Mocní páni rozbiti
Majetek boháčů vypleněn
Mnohý chudákům rozdělen
Feudální řád otřesen
Veliký husitský sen
Zavést svět Ježíše Krista
Katolická církev vříská
Že kacíře vyhladí
(Ne) křesťansky napraví
Zemřel Jan Žižka z Trocnova
(11. 10. 1424)
Při obléhání Přibyslavi
Všichni poctiví Čechové
Plakali
Ač na obě oči slepý byl
Železné pány vždycky rozdrtil
PÁN JAN MĚSTECKÝ BOJUJE
Pán JAn Městecký bojuje
Za německé rytíře u Grunwaldu
Zajat Poláky Vězněn ne pro srandu
(15. 7. 1410 - jaro 1412)
Po propuštění olupuje české šlechtice
Ze zisků loupežných si kupuje
Panství Opočno i s hradem
Z velkého husity se stane
Velkým katolickým smradem
Vraždí husity v Přelouči
(14. 1. 1421)
Věrolomný masakr husitů v Chotěboři
(4. 2. 1421)
Zajat ve vzdavší se Chrudimi
Jeho pozice se boří
(28. 4. 1421)
Přísahá na husity Však brzy je zradí
Praporec mu dají v Praze na pranýř
Jan Žižka obléhá hrad Opočno
Plení okolní vsi
(1421)
Po roce Opočno zas chce mít
Zikmund Korybutovič
Však hrad opět odolá
(12. – 22. 8. 1422)
Vražedná pána patrola
Posílá zavraždit Jana Žižku
Pachatel odhalen
(22. 11. 1423)
Husita má na Opočno
Ještě větší pifku
Dobijí Opočno sirotci
(12. 8. 1425)
Pán Jan se nespokojí s kostí
Katolické šlechtice padlé s vizí
Přisvojí si majetky cizí
Ukradený Lanšperk. Žampach
Mu husité dobudou
(9. a 10. 1429)
Skončí s velkou ostudou
Vyhladověn je i Lichtemburk
(mezi 11. – 18. 11. 1429)
Pána Jana krach. Smrdí jako skunk
Stává se husitou sice
Slíbený Lichtemburk nespatří více
Umírá dost brzo prý jako husita
Zdařilá chameleonská ulita
HUSITSKÝ HEJTMAN JAN HVĚZDA
Husitský hejtman Jan Hvězda
Oblehl hrady Točník Žebrák
(2. – 4. 5. 1425)
Však nekonal se
Rychlý hradů pád
Hrady dobře stavěné
Hrady dobře hájené
Po třech dnech zanechal
Jejich obléhání
Neb by bylo v háji
Rýzmberská tvrz Švihov?
Neboj se jí švihnout!
Obsadí husité stavidla
Řeka Úhlava uvízlá
Kus od vodní tvrze
Příkop se vykopá drze
Za tmy až pod hradby
Podkopají je v noci
Na tvrzi se vzdají
(5. či 6. 1425)
Hrad Michalovice
Nebojoval jak lvice
Takže rychle padl
Husitům do rukou
Dobili husité i hrad Kokořín
Už na ně nemetá černý blín...
BITVA U ÚSTÍ NAD LABEM
Znovu táhnou křižáci do Čech
Loupí Vraždí Znásilňují
Pálí kde co o sto šest
Před Ústím nad Labem
Na návrší na Běháni
Chystá se bitva
Hejtmana Prokopa trápí
Myšlenka že v bitvě
Mohou podlehnout
Posílá poselstvo
Křesťanskou láskou hnout
Nabízí křižákům
Zajatce nezabíjet
Křižák se zachechtá:
„Začíná kacíř kvílet!
My ale kacíře
Živit nebudeme!“
Každého pověsíme
Upálíme Setneme
Začala bitva Lítá řež
Valí se na husity
Křižácká sběř
Řada za řadou
Železných pánů se valí
Palba z děl husitů
Nejednoho svalí
Husitská vozová hradba
Na Běháni stojí
Palba z děl křižácké
Řady rozpojí
Křižáci padají
Po stovkách po tisících
Z husitských hlavní
Koule kouř prýští
Nakonec na vozové hradbě
Husitů lítý boj
Cep je lepší
Než těžká křižáka zbroj
Hluboký příkop plní se
Mrtvými křižáky
Střetá se cep
S mečem a bodáky
Křižácký útok ochabuje
Prokop Holý rozkazuje:
„Hradbu rozpojit!
Do útoku s cepy!“
Křižáci s brněním
Hodně těžcí
Splašení obrnění koně
Zakopávají o mrtvé
Bojiště krví provlhlé
Husité útočí
Křižáky ženou
Prchá křižák z bojiště
S u úst pěnou
Prchá Neohlíží se
Prchá o sto šest
Dříve než ho sejme
Selský cep
Na patnáct tisíc
Křižáků pobitých
Neponese víc brnění
Meč Kříž
Čerti je odnáší
Z bojiště do pekla
Neb jim svatá
Trpělivost přetekla
(16. 6. 1426)
BITVA U TACHOVA
Znovu táhnou
Křižáci do Čech
Loupí Vraždí Znásilňují
Pálí kde co o sto šest
U města Tachova
Proti nim husité
Strhne se bitva
Křižáčtí bandité
Snaží se prolomit
Husitskou hradbu
Naráží opět
Na husitskou palbu
Pod kterou křižák klek
Sráží je selský cep
Nejednoho křižáka skolí
Husitský hejtman Prokop Holý
Po čase nařídí: „Otevřít hradbu
Útokem křižáky vzít!
Cepy křižáky bít!“
Rozvíjí se husitský výpad
Utíká rychle z bojiště křižák
Utíká Utíká co mu síly stačí
Za ním selské cepy kvačí
Dříve než ho sejme cep
Dříve než uslyší zpěv:
„Kdož su boží bojovníci
a zákona jeho...“
(3. - 4. 8. 1427)
BITVA U DOMAŽLIC
Znovu táhnou křižáci do Čech
Loupí Vraždí Znásilňují
Pálí kde co o sto šest
Přiblíží se k Domažlicím
Hordy loupící vraždící
Není jim ouzko
Když ale spatří
Husitské vojsko
Uslyší zpívat:
„Kdož su boží bojovníci...“
Jako praví výtržníci
Na útěk se dají
Kardinálu Cesarini
Na nervy zahrají
Zpočátku se je
Snaží zadržet
Pohled však prý
Nešlo vydržet
Jeho vojsko
Převeliké prchá
Co když ho stihne též
Kacířská ruka
Dostane strach
O svou hříšnou hlavu
Přidá se též
K prchajícímu davu
Ač ve velké
Početní přesile
Prchá vojsko
Křižácké zběsile
Legátský klobouk
Mu z koně padá
I papežskou bulu
Husita dostává
Jíž byla vyhlášena
Křížová výprava
(14. 8. 1431)
Postěžoval si
Papežský legát
Že průměrná
Česká selka
Zná Bibli líp
Než italský kněz
Do kacířské
Země vlez
Modlí se
Kardinál Cesarini:
„Ať italští kněží
Nejsou líní
Naučit se Bibli znát
Alespoň tak
Jak česká selka
Česká popelka...“
HUSITÉ NA BALTU
Křižáci znovu poraženi
Z Moravy Čech vypuzeni
Za kruté útoky za hranice bít je běž!
Vyhání husité ze Slezska křižáckou sběř
Do Rakous Saska Bavor Branibor
Zpupné hrady kláštery padnou
(1428-34)
Majetek boháčů pleněn konfiskován
Majeteček skrovný chudáků uchován
Husitské posádky v Likavě Topolčanech
Snahy vyhnat je zanech
Dnes táhnou husité
Do Polska k Baltu
Na křižáky spustí palbu
Řád německých rytířů
Převelice krutých
Po porážce u Grunwaldu
Není ještě mrtvý
Němečtí rytíři
Se jim vyhýbají zdaleka
Stačila jim prý veliká
Grunwaldská paseka
(20. 4. – 13. 9. 1433)
PANNA JOHANKA Z ARKU
Panna Johanka z Arku
Osvoboditelka Francie
Se asi s preláty opije
Píše do Čech divný list
(22. 3. 1430)
Že vojensky na Čechy udeří
Neb války provází potoky krve
Boží trest na husity přihrne
Ve francouzských válkách
Asi krev neteče
Sama se vzápětí dostane
Do kacířské veteše
Katolíci ji zajmou
Upálí v Rouenu na hranici
Neb prý šlo o čarodějnici
(30. 5. 1431)
NA KONCIL BASILEJSKÝ
S husity bojovat mečem
Je prý marné
Neb zákeřně užívají
V bitvě zbraně palné
Křižáci prchají
Sotva je uvidí
Takhle je do pekla
Sotva kdy uklidí
Rozhodnou se papeženci
Je na koncil pozvat
Argumenty z Bible
Se o pravdu poprat
Pokusit se zasít
Rozkol mezi ně
Rozvrátit je zevnitř
Mazaně
Všemocný Řím
Se před husity skloní
Argumenty z Bible neustojí
Husité hájí své učení skvěle
V Bibli svaté mají učitele
(18. 5. 1432 v Chebu, 1. - 4. 1433 v Basileji)
NEBYLA JEN SLAVNÁ VÍTĚZSTVÍ
Nebyla jen slavná vítězství
Byla i malá sobectví
Občas i smůla
V bojích umírá
Vrchní hejtman Jan Hvězda
(10. 1425)
Opevnění Mladé Vožice šlo ztěžka
Vrchní hejtman Bohuslav ze Švamberka
Při dobývání Retzu zranění smrtelná
(25. 11. 1425)
Občas byla i porážka
Ne všude řádila vojska křižácká
Byla i uražená ješitnost
Diviš Bořek z Miletínka zlobil dost
Sesazen v Králové Hradci
Rebelií v Kolíně si uraženost marně mastí
(7. 1423, 12. 1427)
Byť pomáhají výpravy za hranice
K tomu neúroda vyje Pranice
Svatotrojický sněm
(12. 6. – 3. 7. 1433)
Dobýt odbojnou katolickou Plzeň
Však obléhání se vleče
Zásobovací oddíl Němec seče
(pol. 9. 1433)
Černý sen
Prokop Holý sesazen
(9. 1433)
Formuje se druhá panská jednota
Přibík z Klenové se zrádně zaprodá
Tajně zásobuje obleženou Plzeň
Problémy se vršej
Tábor panské jednoty se zmocní Prahy
(5. a 8. 5. 1434)
Utíká z ní Prokop Holý ne nahraný
Znovu v čele táborských vojsk
Ukončeno obléhání Plzně
Bratrovražedný uragán může dout
PROČ JSTE SE ROZKMOTŘILI?
Proč jste se rozkmotřili?
Proč jste se poprali?
Proč jste se na svou
Jednotu vysrali?
Že je země zplundrovaná
Patnácti let války?
Takže své vítězné hlavy
Dáte do oprátky?
Husité proti husitům
Obrací své zbraně
Místo aby v jednotě
Vítězili slavně
Mohli dobýt věčný Řím
Staleté sídlo antikrista
Čistit Augiášův chlív
Mohla šelma ryšavá
Jen vřískat
Teď tady u Lipan
Bratrovražedná bitva zuří
Pražané s katolíky proti táborským
Se velice tuží
Vojsko pražských husitů
S tábory a sirotky se bije
V Římě V Němcích
V Uhrách nepřítel
Si ruce krvavé myje
Hejtman Prokop Holý
Neodhadl správně
Protiútok předčasný
Ukrutně je dáven
Rozbita hradba
Vozová sirotků
Prokůpek i Prokop zabit
Rozbitý šik táboritů
Diviš Bořek z Miletínka
Může slavit
Dva tisíce zajatých
Upálí ve stodolách
Vznáší se kol Lipan dým
Vstříc dalším pohromám
(30. 5. 1434)
HUSITSKÝ ŠLECHTIC
Husitský šlechtic
Jakoubek z Vřesovic
Kope za husity ze Žlutic
Dnes obléhá hrad Sukoslav
Slav vítězství! Slav!
Sní že bude velký pán
Nebojuje u Lipan
Vyrazí k Lipanům pozdě
Smrtící lipanský odstřel
Vrátí se Sukoslav dobije
Šlechtický titul si povije
Sní o dobití Lokte
Když sirotci s tábority poraženi
Nejde s kopce
Novou píseň pěje:
„Husitský pán je! Je!“
PO LIPANSKÉ TRAGÉDII
Po lipanské tragédii
Vítězové trochu šílí
Jednají s šelmou ryšavou
S šelmou tuze proradnou
Tábor a tři další města
Odmítají zrzavého zmetka
Za českého krále
Úder přijde náhle
Zbylé táborské vojsko zabíjí
Vojsko Oldřicha z Rožmberka
(v bitvě u Skřeče 19. 8. 1435)
Jednají o Příběnicích
Příběničkách
Rýsuje se kompromis
Vesnice kolem Tábora
Může Tábor mít
Příběnické panství
Vrátí Rožmberkům
Příběnice Příběničky
Půjdou k čertům
Tábor je zbourá
Obnova se zakazuje
Hrad s hrádkem ostrouhá
(3. 6. 1437)
JIHLAVA JIHLAVA
Jihlava Jihlava
Císaře přísaha
(14. 7. 1436)
Na husitská kompaktáta
Slibuje si šelma zrádná
Kacíře do oprátky
Přísahy trapné hrátky
Pražané pro změnu doufají
Že ve zdraví dva tři roky
Se Zikmundem přečkají
Evropa uzná tak
Čtyři pražské artikuly
Nedočkají se množství škod
Šelmy ryšavé kulí
Dnes už dosti stařecké
Bez dědice zralé
Pro síly pekelné
BALADA SIÓNSKÁ
Není to o špionu
Když zůstáváš na Siónu
Riskuješ oprátku
Na nepevném hrádku
Nad říčkou Vrchlicí
Po peřejích se řítící
Ke Kutné Hoře
Zemí jde hoře
Sirotci táboři pobiti u Lipan
Čechy zvládne panský klan
Sirotků spálené kosti
Zemí další ukrutnosti
Zajatce upalují ve stodolách
Pobita vojska táborská
I Hradec kapituluje
Mrazivý vítr duje
Jen ty se nepoddáš
Nejsi na přísaze
Když zrádní uznají
V Jihlavě císaře
Věrolomnou šelmu ryšavou
Nesmíříš ses s černou tmou
Neuznáš Zikmunda za císaře
Kacířů hlav štípače
Vedeš symbolický boj
Oblehne tě Zbyňka Ptáčka
Ozbrojenců voj
Oblehne tě Neútočí
Politický vír se točí
Zemře či nezemře císař
Starý nemocný?
Přežije či nepřežije
Pán Jan Roháč rovný?
Císař ještě neumírá
Uherský voj Ptáčkovi posílá
Prý ať se s hradem nesere
Zaútočí Lapnou je při obědě
(6. 9. 1937)
Je to prý však pěkná zrada
Jan Roháč a jeho parta
Deset Patnáct lidí
Císař jim za to vyčiní
Chytají sedláky
Po okolních vsích
Nasadí jim masky psí
Vydají je za druhy
Jana Roháče
I nevinný si to odskáče
Ač dal Zikmund
Ptáčkovi záruku
Že Roháče nepopraví
Když mu dá pouta na ruku
Věrolomnost zase slaví
Glejt neglejt věší na zdraví
Pořádek prý musí být:
Kat všechny pověsí!
Pitomost?
Hrdinství!
Tak jak má být!
Churavějící císař se
Před hněvem lidu
Musí skrýt
Odjíždí Utíká z Prahy
Chvatně do Budína
(11. 11. 1437)
Český národ
Kacířský proklíná
Na Znojemském hradě
Ho zastihne smrt
Zemím se uleví
Netruchlí pro něj
Čech ni chrt
(9. 12. 1437)
ROMANCE BLANICKÁ
Tajemný Blaník
Jak jen ho najít
Očarovaný přírodou
Očarovaný lidmi
Člověk hrádek postaví si
Brání se v něm sirotci
Po porážce u Lipan:
„Oprátku jim dá sám pán!“
„Zlámat jim kosti!
Upálit ve stodolách!“
Smrt nechodí po horách
Jedné bezměsíční noci
Zmizí sirotci
Z Malého Blaníka
Pány chytá rýma
Vyroste časem pověst:
Sirotků vojsko užilo lest
Ukrylo se v nitru hory
Železným pánům parohy
Až bude České zemi nejhůř
Dopustí-li Pán Bůh
Otevře se hora
Vojsko husitské vyjde
Nepřítel ukrutný
Si pro smrt přijde
Nepřítele zdolá
Zatím však vojsko
Bude spát...
Bělohorský sen se zdá
Císařští zardousí
Království české
(8. 11. 1620)
Krveprolití nepřeberné
Loupeže Vraždy
Znásilňování
Drancování
Vypalování
Ukrutné rekatolizování
Třicetiletá válka
Nese strašný hlad
Vyjde husitské vojsko
Pomoc nám?
Nevyšlo!
Katolické břicho
Nasadilo krutý vtip
V čele husitského vojska
Svatý Václav musí být!
Ten si však poklidně
V hrobě chrní
Historie nevrní
Historie šílí
Podřezává žíly
Prolévá naši krev
Co na to náš svatý rek?
Václave svatý
Ochránče náš
Vždycky jsi zůstal
V hrobě spát
Když království České
Vraždili císařští
Na Bílé hoře
Když třicetiletá válka
Nesla strašná hoře
(1618–48)
Když nám Sasko
Odervalo Lužici
Prusko Slezsko
(1635, 1740)
Chrněl jsi ve svém hrobě
V Blanické jeskyni přesto
Když náš národ hnali
Na jatka první světové
(1914–18)
Když házeli nás v chřtán
Spojenci v Mnichově
(28. - 29. 9. 1938)
Nacistické genocidě
Spinkal jsi klidně
I v srpnu osmašedesát
I když přišel listopad
Osmdesát devět
Tentokrát nás prodal
Velký ruský medvěd
Lhostejnost naše
Bezmezná naivita
Neschopnost bránit se
Útočí štika
Václave svatý
Tys patron náš?
Zůstaň radši
Ve svém hrobě spát
Tvůj bratr Boleslav
Náš patron je a bude
Nepřátele země České
Hubil tenkrát
A zas hubit bude
Vnější i domácí
Není to k zasmání
Pokud si nepomůžeme sami
Ani svatá voda nezachrání
Český národ Českou zem
Zasypána bude popelem!“
|
