literární časopis založený v roce 1964

Emilie Zítková

GALAXIE RZI

Rozpukaná vrstva
stříbřenky,
života běhu laku.
V časobytí vlivů,
pálenky,
příliš mnoho soli.
Pachuť zvláštní doby...
ve stálém tlaku...
A rozežraných plicních laloků,
z dýmu cigaret.

Bláznivé stařenky...
Co v každém zasnění
vidí Boha...Vážení...

Opřena stařena,
stále je zasněna z toho, co vidí.
Na plátně malíře pocitů.
Času.
Na vratech
samoty, hájenky.
Stranou od žraloků, lidí...
účtů a reklam,
a od všech, co
chtějí jen nacpanou kasu.
Pluje si
zasněna.
Vesmírem pohody
...Uprostřed Českého Krasu.

Když místo srdce
černá je díra.
Na to se ještě neumírá.
Lokne si frajerka z cukřenky.
zkontroluje stav
v zrcátku pudřenky.
Není krásná?!
Nevadí.
V galaxii Rzi
kde se na skok zastaví,
vede ji... Víra.
A ta
se
neunaví…

ZÁŘ

Na slunečné straně.
V zrcadle žití.
V oknech minulosti.
Nezbylo moc k zlosti.
Vyprchala v duze.
V záři...
V lásce naději...
Bohu tváří...
V tvář.
Komu dávat vinu...

Husákovic dcérenky zmatený pláč.
Směli jsme býti
Sví?!
Ne.
V určených krabicích
podnikových bytů,
králíkárnách jistot.
Ulice byla sociální sítí.
A rudá hesla
na vratech
protiatomových krytů.
A každý víkend
z města ven.
Však nežilo se smutně.
Směli jsme básnit
v zahulených putykách.
A nebýt moc slyšet.
Nic moc nechtít.
Opít se u bigbítu.
Hlavně se opít.
Vypadnout z města ven.
K rodičům na chatu.
Pomilovat ve chvatu.
Směli jsme milovat,
poznávat lásky
na sedadlech
prostorných žigulíků.
Nesměli cestovat.
A když tak se sváčou
v pytlíku.
Cítím ten...
plesnivý mikroten.
Na cestu do Zlatých písků.
...Raději zvyknout si
na rodnou vísku.
A když ani v milování
útěchu jsme nenalezli.
Věřili v samet raději
nežli
v nenávist a lež.
V naději...
Jakpak se to pivo potom pilo..?
Stejně.
Však o krapet dráž. Dříve než
zvítězila lež.
Rozkradlo se vše,
co hodnotné bylo.
A na hranicích
žádná stráž.
Pravda, něco se i opravilo.
Veksláci a děti politruků
podali si mezi
dveřmi ruku.
Kapsy plné
víc než milo.
To se nám to krásně žilo!!!
No nevím.
...Mládí je v háji
A copak to zbylo...
Z nás?
Jak život běžel
co hřebec v plném letu.
Za zdí hor...
Bez moří.
Bez obzorů světů.
Bez peněz i bez želez.
Vyzbrojení kovbojové
různých ráží koltů.
Policejních vodních
kulometů.
A při nárazu
dvě stě dvacet voltů.
To málo co mám, dám ...
Na plný pecky.
Na plný céres.
Vezměte vzpomínky...
Upravte je..
Svobodu však ne.
Pod kamerami, pod kontrolou
vše přestává být hrou.
Dávám.
Ty bereš,
Osude.
Modlím se
za naše děti
a zpívám si...
Co bude
Až tady nebude... Co bude
Až tady nebude...
Ta dojemně pitomá šou...


Mám kliku...
status "Fejsbůkový"

Potkávám vám tolik klik -
- nutí ku kliknutí.
Za které vám dík.
Povolují tlaku pnutí, neomrzí do zblbnutí?!
...
Pohádky jsou pro klid v duši
a kliky,
myslím, tuším
pro únik z reality...