na další stranu
Emilie Zítková
Pouze výstřižek ze sešitu...
MALÁ ŽENA JING
"Jangu! Kdepa si ?"
Škvírou pode dveřmi ze kterých barva prýská, vklouzne spolu se světlem zlatavým s nádechem mahagonu,
z chodby ...
lístek vytržený z diáře ...
V chvatu poskládaná písmena místy vyrytá
..."Nerýmuje se,však zcela upřímně:
Poskládám peří z andělských pírek
Do tvaru okvětí, tolik je bran do nebe
semínek z klíčových dírek
vyklíčí z podsvětí,
na světlo Boží.
V podobě růží
do klína složíš... své prosebné ruce
v gotických obloucích
v modlitbě čistější
než běloba jejich... Titanová...
Maluj prosím ... Jang."
JING ČEKÁ
V prázdném domě, v chladivé prázdnotě vpletena do soukolí spirál kovového zdobeného zábradlí.
Na studené dlažbě místy prochozené šachovnice.
Kamenného úlu.
Dlaně zaháknuté za dřevěné madlo, hlavu svěšenu,
Na srdci bradu, šíji strnulou... A slyší všechny možné zvuky, skrz jantarovou vatu, lavinu vin i lásek...
Zvuky ulice života.
Jež nejdou proniknout jednoduchou myslí.
Na šachovnici let.
Tam venku bzučí svět...
Mechanický stroj, strojek v srdci...
Tik tiká... ale i ...
Rozbuška v závaží!
Setinou sekundy ztuhne v bodu
Milimetr nad zemí...
Nekonečno.
Pohledem smířeným
Jing oči zvlhnou.
A
Zastaví čas.
Ve kterém na věky věků
Jing čeká
Na Janga
JANGU.
Jing dumá... "Od absolutního odmítnutí,
K absolutnímu přijetí..."
Boláky mokvají.
Pod mastí sebeklamu.
Vyčistím ty rány
S tebou v objetí.
A Pak ?!
Zasypu ty brány
dokořán, pochopením.
Odhodláním planu
V peří bílé vrány.
Smutek odletí.
A mezitím...
Apollón stále pálí ...
Žene koně tryskem,
však trať svou změnil v okruh ,
ohnivou obruč.
Žhne velmi, v tomto čase.
A vítězí.
Vsaď na něj a nebruč...
...,než si odletí...
A přetrhá svůj popruh.
Proudem lávy, citem,
vůlí, tvou proletí...
Cílovou páskou prokletí...
Jing křičí...
Hubuji a nadávám a křičím... Dupu jak malé děcko, v hlavě třídím archív vzpomínek vzdálené, toulavé, nechtěné, bráněné matkou... Do těch ran sypu si sůl, nic nepomáhá kozlík lékařský... třezalka, konopí, nic nepomáhá než vykřičet to nocí ve skalách karltýnských , tu hořkost jež v sobě zapíjím radostí z ponaučení: "Lépe ponejprv poznat hořkých bylin , bychom vychutnali sladkost té nejkouzelnější" - laskafky něhule, rostlinky křehké a běžné co bílí, všude vůkol... Probouzející lásku ke všemu živému, v detailu obrazu zhmotňujíce se víc a víc v naší hlavě... Raději poznat zlo, bychom dobra v sobě si vážili... Tu na této planetě... Modrozelené paletě barev k utišení... Dobrou noc Jangu.
Milý Jangu.
Chtěla bych mluvit o bohu,
však cosi mne brzdí
V soukolí myšlenek.
Nalézti nemohu...
Ta správná slova.
Není jak vyjádřit
hloubku citu k němu.
Vděčnost a vědomí,
jež dovolí vnímat jej
v přírodě, v překrásném okolí...
Děkovat jemu
...
Pouze vzdech.
Kdopak z nás umí a ví?
Vše bylo o něm napsáno
A přeci nic.
Jing vnitřně věří...
Proč pátrat víc.
MELANCHOLIK JING
Den další a je konec léta
Jeden další den,
narozen
z letního parna,
jež
je rezavou kotvou
na vyschlém mechu,
kterou je třeba opustit.
A plout vodami neznámými
řekou zpěněnou,
barvy okrové,
v žalobě včerejšího
petroleje.
Jen s plachtami
napnutými nadějí...
Vlaštovka tě povede...
Netrpělivě vyčkávaje
podzimu větru.
Na ráhnu
sítě...
Déšť ji skrápí.
Však ona ví...
V děravém
vetchém síťoví...
Jeden další den v životě
... Jangu.
|
