na další stranu
Miluška Emilie Zítková
Ilustrace autorka básní
LÉTO BUDIŽ POCHVÁLENO...
Léto, začínající,
v náručích květů všeho druhu,
duší i tělu, jdoucí k duhu...
Rodící se v radosti a vůních
nebe modré zrcadlí se v tůních,
našich duší...
Které tuší...
Hojnost bytí.
HRAJI SI
pro život...
Starých poškrábaných desek.
Bylo mi vyhodit jich, líto...
a zdi prorostlé břečťanem tu v stínu mlčí.
Chtěla jsem zazdít to zelené ticho...
Jen
Překřičet vytí vlčí
Pro potěchu uší, očí...
Hraji si pro život.
DOMA...JE DOMA, JE DOMA
Život je krásný ,avšak někdy bolí,
jizvy se v západech slunce hojí,
klidní dech...
Je ti dnes kolik, kolik dnes?
Raneček dní a snů tvých...
...Dál jen nes.
Zítřek se v dnešek s ránem spojí,
na cestu sem ,ty měl jsi dojít...
Do ráje klidné všednosti.
Jsi doma , DOMA!!!...
...A dětský smích i pláč,
za plotem Bytí...
Všecičko trápení nitkou spojí
...
Do klubka radosti.
VÝHLEDOVĚ ( MARIA MILOSTIPLNÁ)
Svatá Marie milostiplná...
Jen se díváš...
A v myšlenkách jej vyprovázíš...
Syna svého.
Tělo svého těla,
krev své krve...
Duše své duše...
Zní v uších mantra
Srdce tvé letí s ním.
Prostince a jednoduše.
Za štěstím...
MALÁ MOŘSKÁ VÍLA
Malá mořská,
z pěny dní...
Teskné bylo,
Všední odezní...
Z mořské pěny,
lásku prodá
po oblázku ...
Na noc chystá,
sebejistá,
dvojí pásku výplatní...
Všem ji vyplatí...
Proti proudu,
němá,
prostá.
Z kaše hroudu...
V srdce poslepí.
Jde smrti údolím...
Jež slilo zlé,
v kořeny chrámu...
a listy stromů,
modrou změní v lila,
za rozbřesku,
k ránu...
Už ne malá.
Už ne mořská.
Byla...
Víla.
DOBRO A ZLO...
Ranní šou na sociální síti...
Příběhy dění, optikou reality.
Ku zveřejnění.
Kdo kde byl a s kým,
nic tu nevlastním..
Proč tebe a tebe ,
mám zde míti?
Zdání klame, radost svítí
lampami jevištními.
Je to jen Lež?
Jak jenom chceš.
Někdo je klaunem...
Jiný králem, s ohromným dvorem.
Robinson s Pátkem,
s rozbitým vorem...
A nebo kol a kolem,
bavíme se jak vůl s volem...
O politicích.
Je to či není Pravda?
Toť důvod k bytí.
Má Krásná společnosti...
Sejdeme se po hraní,
v rovině reálný...
Na hradbách od Věčnosti .
PŘEKONANÁ (DVĚ V JEDNÉ...A VÍCE)
Hledala se,
hledá,
bude zase,
život celý...
Mezi řádky života.
V hlubinách věků,
v knize knih,...
se nenachází.
Žila jen z frází
v příbězích,
být jednou z nich
a v přáních předků
svých hrát prim.
Jaká, že vlastně
má být,
proč stále hledá ?
Věčný rým ?
Chvíli je...
A chvíli neví.
Někým byla...
Čím už není...
Osudu si vyprosila,
nutkavosti citu, chtění...
Láskyplné ševelení,
srdce plné, zranitelné
vášně chvění,
sladkost nocí...
Probuzení.
Nebála se ...
Zas se bojí,
rozhodnutí.
Zač jen stojí...
Nyní neví.
Kudy dál...
Neví...
Zatím...
Stále
v pnutí...
Ač nic nemá...
Sebou sama.
Žena.
|
