na další stranu
Karla Cikánová
ČAS ŘEKY
Jsou řeky
s modrýma očima,
jak mívají lásky plavců.
I s očima hnědýma jak tůně,
kde rybaří tuláci.
V těch zelených
rusalčích zablýsknutích
kluk zapytlačí
a příjde o rozum.
Jen dvakrát za den
zrudnou oči řeky,
když zarybaří slunce
při západu i v úsvitu
a řeka
brouzdává se nocí,
kdy rybáři spí v bezčasí.
Jen ona čas posouvá
v svém temném nespaní
a ráno bez paměti
už nepoznává rybáře,
své lásky včerejší.
KŘÍŽEK NA ČELO
Kdo nesl kříž,
mnoho ví.
Kdo nikdy nenesl,
nepochopí.
Kdo o něm ví,
i v trávě uvidí
zkřížená stébla
v děsu před kosou,
zkřížené trámy,
co krov ztěžka unesou,
zkřížený let ptáků
před dravcem
jak zjevení znaků
lidských bludných cest.
To pro ta stébla, trámy,
cesty lidí, ptáků
vím,
proč babička
mi kreslívala
křížek na čelo.
|