na další stranu
Karla Cikánová
SEVERKA
Dobrý den
říkávám jí večer
a myslím na zítřek
Dobrou noc
říkám Velkému vozu
Ať šťastně dojedeš
v čase mezi vlaštovkou a sýčkem
a nezlomíš bukovou loukoť kola
s paprsky světel mužných jasanů
co věky touží po Severce
Než zmizí hvězda v úsvitu
vždycky ji pozdravuj
jak s úctou a vděkem
dělávají námořníci
co ještě v noci našli si
svou bližší lásku v přístavu
Severka vzlykne rosou
a k ránu studem
trochu pobledne
UMĚT BÝT
Umět být stromem
ve sporu s bleskem
vzdorovat vichru
v údělu krupobití
Ustrnout v tichu
než ptáci přistehují
hnízda nití
v rozkvetlé koruně
Ctít bzukot včel
hrát na harfu větví
na buben letokruhů
Přijímat vzkazy
posílat je druhům
Unést i bolest
v koruně v kořenech v kůře
umět stát v pokoře
zatnout suk v pěst
a se vzkazem vůně dřeva
rozdýchat dýhy na stole
|