na další stranu
Ivan Fontana
ZATRACENÉ BÁSNĚ
PADÁČKY
Básně jsou padáčky pampelišek. Padají
volným pádem, létají v krojích.
Někdy se naopak vznáší a odplouvají
s davem řeky. Kritiku těžce snáší.
Básně jsou spadlé hvězdy, meteority,
tektity a vltavíny, které hoří.
V okamžiku, když letí, přej si něco, přej si
cokoli, ale básní se proboha nedotýkej!
LUĎKOVI MUNZAROVI
Ach, kolikrát jsi umřel na scéně ND
a nikdo se nepřišel rozloučit. Každý ti věřil,
že vstaneš z mrtvých.
Nikdo nevracel vstupenku!
Prosím tě nehraj to na nás.
Nás hned tak neošálíš. Pro divadelního
boha, proč tedy nyní ty zástupy?
Ta zvláštní děkovačka.
HVĚZDNÁ NOC
Noc plná snů je pohár s hvězdami.
Astronomové Tycho Brahe a Johannes
Kepler sní o novém pořádku, o inventuře
Nového světa. Zkrátka sní o novém řádu.
Pracovat na samém kraji vesmíru a navíc
pro císaře, to je velká čest, ale je to také
poněkud nebezpečné. Mnohé hvězdy,
ne-li všechny, vyhoří. Komu se poštěstí
spočítat hvězdy a dát je do tabulky císaři?
TANK
Tank, který osvobodil Prahu, byl zesměšněn,
pomalován, popliván a dlouho vláčen
smíchovskou ulicí. Pásy musel sundat
a kanón otočit. Proboha proti komu?
Vnuky jsme okradli o atrakci, o historickou
památku, o hračku s kamenným podstavcem,
o vzpomínku, o portál moci.
ATOMIUM
Bruselské atomium je modelem prvku
Fe i s orbitou Urbi et Orbi i s jádrem pudla.
Verš k verši stavíš jako hádanku.
Hned jak se doba usadí, odloží kabáty.
Šup s nimi zpátky do divadelní půjčovny,
nebo je obrátíme na líc. Policie už některé
hvězdy zatýká. Už vyrazila do ulic.
Je to první šťára kolem Hvězdonic.
JISKRY
Jiskry jsou nadějí vloženou do inkoustu.
Jiskra je nadějí vytažená z lahvičky džinu.
Máš to černé na bílém, můžeš tomu věřit!
Klidně vsaď na svou hlavu.
KDYŽ
Když kvetou šeříky, září tisíce míst
a probouzí vzpomínky. Když kvetou
bledule, čas opravuje jarní cedule.
Když kvetou magnolie, vyfoť si je. Vítr jim
strhává voskové listy. Když kvetou
sedmikrásky máš zaděláno na vrásky.
Když kvete mateřídouška, víš dobře, že
přijde další zkouška. Když kvetou hořce,
vyletí modrásek nebo spadne koniklec.
Když vyletí moudrá slova, neber slova
sovy zase tak vážně. Je to mameluk,
v noci nespí a nad ránem poletuje.
Když kvetou šeříky, nemůžeš si je splést
s krystaly ametystů, s jejich
tmavomodrými plameny.
DVĚ PEŘINY
Zdál se mi živý sen. Měl jsem křídla
a létal nad Pražským hradem
(nemám to daleko).
Jak letím, zavázím o křížek a pravé
křídlo jsem si poškodil. Peří lítá,
jako by sněžilo, už je ho celá peřina.
Po chvilce letím znovu, tentokrát nad
Jiřským klášterem a vše se opakovalo…
a hned bylo na dvě peřiny.
ZKOUŠKA SIRÉN
Ve dvanáct hodin SEČ se najednou
roztočila siréna a dvě minuty
zoufale a vytrvale houká.
Všichni vědí, že jde o zkoušku. Jen planá
jabloň, která už zapomíná,
propadla panice. Rázem shodila ovoce
i s listy a z hořkých vzpomínek sadař Mára
postavil pod její korunou pyramidu.
ÚČTENKA
Účtenka za hotové básně: Tisíckrát slova
lásky (účtováno podle Ottova naučného
slovníku). Třistakrát nenávist
(podle ceníku z poslední války).
Stokrát přátelství (podle klubu přátel
poezie). Padesát partnerství (podle Pen klubu)
Třináckrát pohřeb, včetně smutečních
řečí a proslovů. A konečně sedm ran
lískovkou (honorář básníkovi).
KARTA
Kreditní karta vrávorá na poslední štaci.
Najednou je prázdná jako bankovní dvůr
se zákopy vojenského sektoru.
Platební karta má svůj osud,
už dávno propadla a mává zvoncem.
ROZHLEDNA
Rozhledna patří akademii věd. Co schod
to doktorát! Výhled záleží na počasí.
JERUZALÉME
Jeruzaléme, v tvých patrech se skrývají
tři tisíciletí. Stará modlitebna
v druhém suterénu je nepřístupná.
POUTNÍK
Poutník Ahasver se v labyrintu světa točí.
Kráčí cestou necestou, hledá štěstí.
Na křižovatce se rozhlíží a hledá směr.
Křižovatky jsou růžice světových stran.
Via Flaminia, Via Appia,
Via Dolores a Via Vitae.
Poutník se v labyrintu ztrácí. Co by byl bez
majáku, bez hole a hvězdného pole.
DAVIDOVA VĚŽ.
Věž krále Davida stojí za hradbami
Jeruzaléma už po tisíciletí. Mohli bychom
říci od nepaměti. Stojí hrdě vzpřímena
z bílých kvádrů žádné straně se neuklání.
Věrna je jen svému králi.
KARANTÉNA
Totální odříznutí od světa.
Operace virus, včetně ptáků-pěvců,
dravčíků a dravců. Separace města.
Opera mundi, opera grandi.
Výřez z katastrální mapy.
Kdo s kým letěl a kdo koho políbil
kdo podal mu ruku.
Pár vystřižených filmových okýnek.
Totální karanténa. Střelba bez diváků.
LOTOSOVÝ KVĚT
Zelený talíř v klidné zátoce Nilu.
Jak se vody válí a líně převrací raci.
Lotosový list unáší královské dítě
a pohání rotující vesmír.
Tyrkysový talíř a na něm čerstvě
otevřený lilkově zářící lotosový květ.
Plovoucí vír.
HYBRID
Svět stojí na kraji válečné propasti
a balancuje na hranici možností.
Zkouší alternativní zdroje, přetahuje síly,
řadí rychlosti a má nejméně dva světlé
obzory. Zkouší pevnost nových stavebních
dílů, kamenů a látek.
Hybridní stroje dál doletí.
LUDOLFOVO ČÍSLO
Nic není přesně fifty fifty. Ludolfovo číslo
má za desetinnou čárkou téměř nekonečno -
pět miliard míst. A kolik ještě k stání!
Jazýčky vah touží se políbit, ale život
je míjí. Život se učí šermovat.
STŘEPY
Ach ty střepy a odkud se vzala ta pohádka,
ta báje, že přináší štěstí.
Sklenička praskla při prvním přípitku.
Pohár vítězů přetekl na dívčím turnaji.
Co zbývá v posledním verši básníka?
Kolik světla a ticha se v něm obráží. Kolik
záblesků a stínů obnáší stínohra.
CESTY VATIKÁNU
Pryskyřice starých pinií voní na cestě
k Vatikánu. Probouzejí Římské právo
a pod mostem přes Tiberu rozlévají
vůně podél vodní cesty.
Božská příroda vede boj, všemi prostředky –
pestrými květy zbrojí, zákon džungle
nevyjímaje. Příroda má ohromnou vitalitu.
V KABINĚ BEINGU
Co se to děje v kockpitu proudového
letadla? Křídla nemají lokty
ani nejsou velká, nemají ramena.
Autoprogram řízení Max 8, selhal
a musí být na zemi opraven.
BEZDOMOVCI
V sadě skví se jara květ, pupava s mečíky
vyráží na zteč. A to je ta krásná země
domov tisíců bezdomovců. Otevírají se
hyacinty, petrklíče a kudly skvoterů.
POZDRAV BÁSNÍKA FLORIÁNA
Dá se psát na bílou oblohu, je dosud
nepopsána, ač jsou jí celé nerozřezané
archy, ale pošta dopisy nedoručuje.
Nemá vývozní práva, ani licenci.
Z hlediska věčnosti není o co stát -
slova básníků platí a nemají žádnou inflaci
jak na zemi, tak v nebi. Kapky deště padají
z nebe, mrholí a padá peří.
Jednou za čas Bůh spustí liják, kroupy
a rozhazuje kusy ledu. Z ptačí perspektivy
je nevybuchlá bomba jen tříska viny.
INVENTURA
Inventura nebo audit. Šit.
Tak jak jsme na tom? Povídej, vyprávěj.
Komu padne, tomu padne. Bůh suď.
BRÁNA
Brána se otvírá a zavírá sama jako
otevřená náruč. Vrže jako skřipky.
Mřížovým okénkem pozoruje vnější svět.
Popisné číslo jedno sto: brána vět.
DANĚ
Srážky daní kazí naše výplatní pásky.
Kolik procent mají činit, o tom jsou
vedeny velké pře a spory.
Na pomoc přichází minulost
s demokratickou diskusí.
V JERUZALÉMU
V Jeruzalému snadno zabloudíš
spleteš si čtvrť, ulici, podlaží, chodbu
a nakonec i dům.
Svaté město leží v objetí kamenných
hradeb, brány a věže mu vévodí.
Z generace na generaci se jeruzalémští
modlí u Zdi nářků.
V Jeruzalému snadno zabloudíš.
Ztratíš-li se, hledej cestu ke Kristu,
k Aláhovi či Haré Krišnovi.
HŘÍCHY
Východní brána nebývá uzavřená
a chrám je přístupný,
vždyť tři hříšníci jdou ke zpovědi.
Bezbožníci jen zevlují.
SVATÝ NIKOLASI
Ztratil jsi berlu, kštici i dobrou reputaci,
mitra se ti kácí. Andělé tě neposlouchají.
Koš máš prázdný a k tomu tě tíží nové hříchy.
Neboj se příteli Armáda spásy
a cizinecká legie tě podrží.
ULICE A CO VÍCE
Ulice nám dává uličníky a grázly,
mnozí z nich jsou velcí lotři. Umějí loktovat,
kopat, ohánět a rvát se.
Lelkují a spí na náplavce.
LITÁNIE
Litánie, ach ty nekonečné zpěvy o tisíci
slokách. Texty, co se na povrchu doby bliští,
ale rychle blednou. Filmy ve smyčkách
kolem běží.
HRADNÍ VYNÁLEZ
Poklad na Hradě slouží k úhradě
královských výdajů. O tom nemůže být sporu.
Zlaťáky ze třináctého století se sypou z hrnce
přímo do sejfu ČNB a skanzenu pokladů.
LES TEBOU STVOŘENÝ
Les tebou stvořený má svůj podrost,
žákovskou kategorii a dorost.
Les modřínový je jako načechraný,
les borový, jen samé jehličí.
Les smíšený – statné listnáče s vykrajovanými
listy hodnými zemského archivu.
Slunce pálí, vítr mává jedlovými větvemi
jako čínskými vějíři. Panebože nedej,
aby blesk z čistého nebe uhodil
tuto lesní krajinu do tváře.
Lesní jezírko odráží tvé borůvkové oči.
MOZAIKA
Mozaika zpráv se tříští, která Jobova
zvěst bude ta příští?
Která je aktuální, která je barevná,
která s námi ještě dnes zamává,
která bude mít velkou ozvěnu,
a která ji už mít nebude!
Mozaika barevných sklíček ze staré sklárny
na cestě láme světla světové scény.
Láme letité rekordy.
NIC NIC NIC
Nic nevím a ničeho si nevážím.
Jsem nicka, ovšem s vyznamenáním.
Jsem nula, jsem dalekoletící šíp.
Jsem zbloudilá střela - bumerang.
Jsem dešťová kapka vody. Jsem nobody,
tečka, jsem nic, jsem reservoir nepohody.
Jsem loďka rozbouřené řeky, uvázaná
u mola. Jsem koníček mořský,
sasanka průhledná, krajka na pobřeží.
Třikrát nic a nikdy víc.
Jsem vlnou, co živoří.
Jsem dým. Jsem stéblo poslední.
KORONA VIRUS
Korona virus se tváří jakoby spadl z měsíce.
A přitom nosí tmavé sluneční brýle
a je takhle prťavý. Kdo ví, odkud přišel,
říká se, že vylétl z jeskyně jako netopýr
něco ví i o hadovi z pohádky ráje.
Rouška z nanovláken, něco jako filigrán
z pavoučí sítě, tě zachrání.
JARNÍ
Pár kaštanů náměstí rozsvítí. Milión svícnů,
kolik je to asi sluncí?.
Kouzelná noc vzdává se, dva kroky
od Letohrádku Královny Anny.
MÍŠENEC
Takový bastard. Přechází na nové vlny
a přitom nemá žádné záchranné čluny.
Je to takový míšenec. Červeno-modrý a žlutý.
SVĚTOVÁ KRIZE
Světová brynda, bahno, rašelina. Ubohá
bludičko, kde jsme se to octli!
Kam jsme došli.
RYBÁŘ A RYBA
Ryba si měří síly s vodními víry. Rybář
na břehu se pod vousy usmívá.
Času však nemá nazbyt.
VDOVA
Vdova po tom pavoukovi, po tom soudci
v taláru bez srdce, co odsoudil Ježíše.
|
