|
na další stranu
Ivan Fontana
Kolečkové brusle a mýty
ÚSPORY
Svatá církev počala očividně šetřit.
Důvodů je víc. Taktně o nich pomlčíme.
Každý svatý si musí sám zmenšit
svatozář a zvýšit produktivitu.
Sám papež František jde příkladem,
nevolá zbytečně mobilem, nemrhá slovy,
zvyšuje úspory Vatikánu a hraje ruletu.
Štěstí se drží na jeho straně.
RODOKMEN
Rodokmen psaný černou tuší
na ručním papíru již koncem XII. století.
Psán byl ještě brkem divokých husí,
inkoustem z duběnky. Ze subtropů
byl přestěhován do Lanžhotu.
LOGISTIKA
Bývalé sklady v Karlíně a v Nuslích.
Krámek kvetoucí na nábřeží
povýšil o tři podlaží.
IDEÁLY
Pohřbené ideály podle Platona vstávají
po čtyřech desetiletích z mrtvých…
Nech je spát.
Po digitalizaci jsou nám zase o fous bližší,
a přitom nejsou nikomu na obtíž.
Digitální vážky, šídla, modrásci i dráčci
prohání se na horské dráze.
TROJSKOK
Přes hory a doly, z bláta do louže
přes Blata, Blatnou a Loučeň.
PRAMEN SLOVA
Vše pochází z jednoho slova.
Z jednoho kořene mandragory.
Světová literatura ho dodnes hledá.
Vypsaná je i tučná odměna.
Snad proto všichni píšou jako diví,
s otevřeným hledím.
Povídky, novely, romány.
Prózu i poezii.
Slova se otáčí na nebeské báni,
těžko je odlišíš od burácení Niagáry,
od bouřky s blesky, od spršky a přeháňky.
Vše pochází z jednoho slova, i ozvěna.
Slova se točí kolem světla Polárky.
BURLACI NA VOLZE
Na dolním Donu i na Volze
táhnou Burlaci,
břehy zpevňují hatí.
BEZ ČIPU
Bez čipu dnes nedáš ani ránu.
Neprojdeš dveřmi, nevzletíš, neuvaříš,
ztratíš se v labyrintu divných věcí.
Najednou nejsi.
Věř mi.
Tak vezmi čip a otevři Ištařinu bránu.
V POMPEJÍCH
Ohňostroj nad Vesuvem,
Hádám, že už tu dlouho nebudem.
Zaliti slávou, usneme na vavřínech.
PŘEDPOVĚĎ POČASÍ NA NE. A PO.
Pařák s teplou sprchou.
Vanička s vařící vodou.
Studená fronta vyniká nad Azory.
Roztáčí Šalamounovy ostrovy
a zasáhne Antily a Bermudy.
V pondělí brutálně změní ráz počasí
na celé severní polokouli.
JULIÁNSKÝ KALENDÁŘ
Kalendář přeskočil den, i to se stane,
má-li být soukolí vyrovnané.
Povoleny jsou jen ztráty v rámci
statistické chyby.
UPOZORNĚNÍ LESNÍ SPRÁVY
Oprava lesní cesty.
Objížďka pěšinkou, ostružiním a maliním.
Platí až do odvolání.
V KARVINÉ
Nemůžeš se celý život vymlouvat na jiné.
Přestanou ti věřit, jak by ne.
STARÉ PRAVDY
Zapomínáme na ně.
Vzpomeneme, až když jsme na dně.
NA SV. VRŠKU
Na Jánském vršku rozbili mu držku.
Zuby sbíral na chodníku.
Na sv. Jána vstal z mrtvých.
Na sv. Ignáce, jak poradil mu rádce,
všem všechny hříchy odpustil.
Na sv. Hilgardu podal návrh
na svatořečení.
KAMERAMAN
Přibližuje nám obrazy na dosah ruky.
Občas něco zaostří a něco rozmázne.
Nemusíme vidět vrásky.
Kamera občas zavrní.
Něco se občas stane i mimo záběr.
Je to věcí perspektivy.
Žluté slunce polévá svět citronovou polevou.
LIMETKA
Vice-prezidentka pro lidové vrstvy.
Kandidátka kyselých věd.
Rozdává volební úsměvy.
KONEC VÁLKY
To se jen přepočítal jeden starý setník,
v civilu jinak poctivý účetní,
když na konci války počítal ztráty,
seknul se o dvě desetinné čárky.
Vše musí sedět, bez debat,
i ztráty, na pětník!
FINANČNÍ OTŘESY
Velké i malé obnosy tahají nás za šosy.
Velké i malé otřesy
vymítají z nás ďábla.
Jednou nám vymetou i duši.
Velké i malé opusy, dílka i veledíla
tahají nás za uši.
Velké i malé obrazy celý svět přehlíží.
X X X
Kdepak Klabzbova jedenácka,
ta doba je dávno pasé.
Dnes jedna velká sportovní rodina
kope v ofsajdu. Rohy nešetří,
občas hlavou dá branku,
ani přitom nepřemýšlí.
Vápnem natírá fotbalový stánek,
na zelenou barví trávník
a uctívá psychoanalytika.
DUŠIČKY
Duši nech laskavě stranou, nech ji
na pokoji. Duše, ta tuze ráda riskuje
a roztáčí ruletu.
Celý týden neúnavně vypisuje tikety,
sází sportku, sazku a navštěvuje
koňské dostihy.
S vodníky hraje canastu, mariáš
a bridž. Tajně nahlíží pod pokličky.
Z hrnečků hltá adrenalín.
Nenávidí splín.
KALHOTY DOLŮ
Za všechno se platí,
připustila guma z gatí.
RADA NAD ZLATO
Za všech okolností zachovej si
svatozář a dodržuj příměří.
ZKOUŠKA ALARMŮ
zpravidla jim pak nikdo nevěří.
Kyvadla a mýty
DIVOKÁ ORLICE
Bože, kdo ji zkrotí. Rozlévá se jak chce
po lukách, do širokého kraje,
po všech cestách, po stezkách.
Povodňová vlna navštívila už i náměstí.
Zalévá zahrady a vše mezi ploty.
Okrádá všechny o všechno.
Drží je v šachu.
V noci řádí v cizí ložnici.
Divoká Orlice (Ta cizoložnice).
VLASY BERENIKY
Bože, Bereniko v jaké jsi nesmírné dálce,
oddělují nás milióny světelných let.
Zdá se, že je to na věky,
a už to není přes ulici.
Přesto cítím vůni tvých vlasů, směs fialek,
máty a majoránky,
jako v době našich školních let.
Ostatně lázeň zde zůstala, vana
se mění v Černé jezero.
Vím, že se denně či spíše v noci
češeš, hřebenem ze želvoviny.
Má dvanáct zubů,
a zatím mu žádný nechybí.
HŮL DEMOKRACIE
Volba, která jedním hlasem získává vše
na svou stranu, opírá se o křehkou
demokracii jako o naštípnutou hůl.
Podobně se tonoucí stébla chytá
a chytá se každé plovoucí třísky.
V Hyde Parku, v té londýnské
demokratické puncovně,
nikdo slovy nešetří.
Občas i slova padnou do trávy.
Nepočítá se tu ani s pápěřím.
Demokracie je limitem rovnováhy.
Demokracie Quo vádis s tou holí?
OSTROVNÍ ALIANCE
Odečteme-li ostrovy, jež byly k pevnině
připojeny mosty, zbude jich žalostně málo,
mizivý počet, žalostný výsledek,
prostě k pláči.
Možná Alcatraz, Ostrov pokladů,
Tajůplný ostrov Julese Vernea, možná
Jamajka, Kuba, Haiti, Portoriko, Mauritius
nebo pražská Kampa,
Ostrovní asociace už tvoří novou alianci.
ČERNÉ BEZY
Na počátku června vás zvu na letní
zahradní slavnost.
Na slavnou garden párty se světelnou
fontánou a finskými jezírky.
V tabuli plné krémových talířů
se odráží vesmír.
Keř jako žonglér točí pugetem talířků
na všech prstech jedné ruky.
Úbor je doporučen večerní a dlouhý.
Motýlek je vítán.
Vstup je, nejen pro školní děti, volný.
OBRÁTIT
Zvrátit život. Překlopit ho jako dřevěné
necky, převrátit ho na ruby.
Vyrvat ho z rukou chladného osudu,
ze spárů doby, či ze chřtánu
špatného plánu.
Bezpodmínečně zrušit všechny ploty
v této hladové a žíznivé zemi.
Na padrť rozbít zdi. Zavřít zbrojovky
a herny. Alespoň na chvíli provětrat
všechny skuliny a zbavit se přetížení.
EVELÍNO
Tvůj sladký život si Evelíno natočím.
Kamerou zn. Minolta.
Trošku lesku možná ti uberu,
no, tak se ohlédni.
Světlo emanuje, vyzařuje z nitra země.
Kde máš ty blikající majáky,
kde jsou ty bílé skály?
No tak se otoč a prohlédni.
Tvůj život je jako cukrová vata,
růžový korál na špejli, vyplavený na
mořském pobřeží.
Ten film si dobře prohlédni.
Tvůj sladký život si Evelíno natočím,
jsi jednička, jsi prvočíslo, jež nemá stín.
Jsi závorka světa, celá povýšená na druhou.
Jsi moje malá i velká násobilka.
KAMERAMAN
Přibližuje nám obrazy na dosah ruky.
Dá se tomu vůbec věřit?
Občas něco zaostří, něco rozmázne,
a něco dokonale zmastí.
Kamera (občas) zavrní jako malé kotě.
Boží mlýny začnou klapat (potřebují
živou vodu, jako ty pozemské).
Někdy se něco stane i mimo záběr.
Náš kameraman musí stát nad věcí.
Něco vystřihne a něco zahodí.
To vůbec nevadí. Je to věcí osudu,
perspektivou času a nezměrné dálky.
Také věcí cti.
Žluté slunko polévá placku světa
limetkovou šťávou s tající polevou.
Náš kameraman vše zachytí,
a přidá lékořici a skořici.
ÚSPORY
Svatá církev počala očividně šetřit.
Důvodů je víc. Taktně o nich pomlčíme.
Každý svatý si musí sám zmenšit
svatozář a zvýšit produktivitu a rentabilitu,
ušetřit energii, zmizet ze scény nebo odejít.
Sám papež František jde svým ovečkám
příkladem. Nevolá zbytečně mobilem,
nemrhá slovy, zvyšuje úspory Vatikánu,
kadidlem spoří, zháší svíce kde může
a hraje ruletu. Štěstí se drží na jeho straně.
Svátost je odvěká. Svatořečení má však
přesná a přísná pravidla.
Nové svaté, mohou jmenovat jen
Sv. Michal, Sv. Anna a Sv. Markéta.
PARUKA
Vzala sis zelenou paruku, jako drůžička
vodníka a oklamala jsi mě.
Nejen barvou, ale i hustým kudrnatým
vlasem a nastavenými řasami.
Marně jsem tě hledal v centru města,
mezi neóny, červenými lampióny,
u divadelní pokladny, na rampě muzea,
u Paukrta i ve Slávii, mezi batáty
a melouny v městské tržnici,
u Rotta, mezi běžícím tiskem a Novou
scénou, ztrácela ses mi.
Možná ses topila v bazénu na předměstí,
v Šárce, v Podolí. Možná ve Džbánu.
Možná jsi vzala roha, možná do zaječích.
Možná jsem tě jen nepoznal.
SURFING
Surfovat na internetu z čisté nudy,
na dlouhých vlnách TSF,
jako básník Jaroslav Seifert a jen
lehce se přitom v moři smočit.
Jen lehce se usmívat.
Proletět zprávy a přistát na Lanzarotě,
na Seyšelech, na Tenerifě ležeti
dlouho na slunci, nebo jako želva
skončit na Galapágách.
ČTVERO ROČNÍCH OBDOBÍ
Jaro na Bertramce s květinovým koncertem,
pod taktovkou Amadea Mozarta.
Léto, vše pod sluncem je nažhavené,
stodoly a sýpky jsou naplněny zlatem.
Modrý srpek šíleného měsíce brousí
sekačky a kosy.
Podzim, předehra zimních dnů. Pilný vítr
uklízí listí, všech druhů, třídí je podle barev
(podle normy). Dvory jsou vymetené.
Zima, jakoby se nic nestalo, jakoby se
nechumelilo. Vše je zasněžené a ledové,
v ledové kře odráží se mladé hvězdy,
jak hrají si s trpajzlíky.
V zimě, když nelyžuješ, nebruslíš
a neskáčeš na snowboardu, nejsi nic.
KULHAVÝ ORFEUS
Bílá velryba se žlutým gejzírem, Dalího
stádo divokých koní, planoucích velbloudů
a žíraf,
Leonardova Gioconda, stolistá růže
Umberta Ecca a Kulhavý Orfeus Jana
Otčenáška. Uprostřed vesmíru řeší
novou apokalypsu, spásu života.
Oheň pochází ze srdce a z lásky.
Vyvěrá jako horký pramen z nitra země.
Všichni se setkávají v kokpitu lodě.
Pilotka Naomi Mayová, kapitánka
vesmírné lodě posádce sděluje:
Není jiné možnosti než pomodlit se
v památníku Noa na kraji vesmíru
a uvěřit ve věčnost.
JEDNA BÁSEŇ
Báseň je reflektor hledající hvězdy
dalekých vesmírů. Virgule tančící
nad vydatným podzemním zdrojem,
nad léčivým pramenem.
Báseň je hyena, kojot, mršina a zdechlina.
Báseň je bludný kruh kolem trpké pravdy,
ruské kolo kolem tvého pasu
a marnivá (akademická) otázka.
Báseň je dálniční křižovatka, uzel
bez ukazatelů směru.
Labyrint planoucích keřů.
Kruhový objezd s laserovou výsečí.
Báseň je hedvábný turban kolem hlavy,
kapesníček s bystou panny.
Báseň je akvárium, plné červených rybiček,
skákající míček. Kamínek věštkyně,
možná kříšťál, s průhledem do budoucnosti.
Báseň je žirafa čtoucí román,
žíznivá karafa.
Báseň je kmenový šaman.
Báseň je létadlo mistra Leonarda
s pohádkovým nákladem.
Báseň je padající oko hvězdny
a podanná ruka teleskopu.
Voliéra se zpěvným ptactvem, mávající křídly.
Báseň je veršované čtyřspřěží
s černými koňmi a ty jsi jeho vozka
s dlouhou opratí.
Boží zastavení s čerpací stanicí.
Báseň je mramor, s ukrytými sochami.
Báseň je orosená šestka.
SEDM DNÍ
Doba je v rejži (v hajzlu), to se musí říct,
ale nechci být sprostý.
Je ukecaná, lživá, vykloubená a mstivá,
počmáraná a hustě popsaná,
stojí na krajíčku katastrofy.
Řekl bych, že má na kahánku.
Týden je, aspoň jak se mi zdá, příliž krátký.
Sedm dní. Bože jak rychle čas utíká.
Během pár dnů se inkoust dvakrát zdraží,
a sem tam se vyleje či odpaří.
Modrá jsou jezírka i kaňky,
modří jsou i chameleóni.
Popíšeš stohy papíru a pak je
zmačkáš a spálíš.
Ani se neohřeješ a dny jsou pryč.
Z veršů býváš nadšený, ale vzápětí se
stavba ukáže křehká a vratká
a obvykle už druhý den sesype se.
Napíšeš sice několik básní, ale všechny
najednou propadnou se, kamsi.
Ani rým je nezachrání. Napíšeš-li báseň
v pondělí či v úterý, má funus už v pátek.
Básně ze středy a čtvrtka umírají
na konečné, v lazaretu.
Básně z pátku přežívají sice sabat,
ale jen proto, že nikdo nehne brvou,
nikdo nechce makat a je předepsaný klid.
Pracovat na verších v tuto chvíli znamená
hřešit. Žádná báseň psaná v týdnu
před Bohem neobstojí.
V ZRCADLE AFORISMU
- Metafora, frekventovaná a známá turistická cesta vyjadřování. Nepomůže-li vám obraz, pořád zůstává panoráma a boží scenérie. Můžete si připadat jako v zemi Carrolla Lewise nebo na půdě Oxfordu.
- Když barometr stoupá nebo klesá, začíná pohyb vzdušných mas, v podstatě se zvedá vítr.
- Mišík. Mluvčí myší královny.
- Svoboda, to je rozkoš překračovat hranice vlastního plánu.
- Začátky a konce se mnohdy mísí dohromady, někdy dokonce splývají, už samo narození obsahuje konec.
- Ve dne se blíží noc, a v noci očekáváme ráno. Přijde-li spánek, snad přinese sen.
LITERÁRNÍ PRACH
- Přebíral cizí myšlenky, jakoby šlo jen o přebírání provázků z ruky do ruky.
- Vaše aforismy mají sílu starého stromu a svěžest bylin.
- Zkus si něco, cokoli, zapsat za uši, je to horší než salto mortále, pirueta, kotrmelec nebo si sedět na uších.
- Jedna báseň unese jen několik slok, jinak je to balada.
- Zkus si něco (cokoli), zapsat za uši, je to horší než udělat salto mortále, piruetu, přemet, stojku, kotrmelec nebo si sednout na uši.
- Aforista si musí čas od času (aspoň jednou za rok) vystřelit sám ze sebe, aby zkontroloval poměry a váhu.
- Věta, která má hlavu a patu, může mít i náušnice.
CHYBY VESMÍRU
- Něco urvat z blízkého vesmíru, už se rozděluje mezi Čínou, USA, Indií, Francií a Ruskem. Kolik zbyde Bohu? Možná mu zůstane sem tam nějaká kolonie.
- Mraky a mlhoviny: záclonky božího království.
- Svět se zrychluje, soudím aspoň podle tvého dechu. Lásko, už jsi chytla druhý dech?
- Umělá intelligence, snaha vytvořit bezhlavého člověka.
- Pořádek dělá přátele; nevyrovnané účty trhají partnerství.
- Jak přibývá televizních kanálů, ztrácíme půdu pod nohama, orientace je stále těžší a v tomto směru bohužel zatím neexistuje GPSka. Tisk i noviny kopírují stejný osud.
OSUD
- Osud v lidské podobě letí na chůdách nad tůní, nad bažinou a mokřadem.
- I labyrint zákonů, má své tajné převaděče.
- Všechny legendy byly psány do písku.
- Jen čas určuje směr, díky tomu býváme dříve doma.
- Proč v době energetické krize, nezdražily kostelní svíčky?
- Sčítání lidu, mohli bychom je ztotožnit se “sčítáním hříšníků”.
- Ředitelství státních rezerv s pobočkou ve Stodolní.
- Veřejné mínění je jako valná hromada myší, výroční shromáždění, konvoj. Nejvíc se projeví v úrodných letech, kdy myši mají pré.
|
