Lukáš Jůza

Poetický démon

Text nebyl redakcí redigován

MEZI DVĚMA HŘBITOVY

mezi dvěma hřbitovy
ryzák pod bičem
jiskry brousí podkovy
smrt je o ničem

mezi dvěma hřbitovy
tryskem ostruhou
mládeneček jalový
za samodruhou

mládeneček jalový
jalovější krávy
mezi dvěma hřbitovy
láska chlapce dáví

VELIKONOČNÍ

strašně bych chtěl věřit
mám však víry nežit

jsem nekřesťan
nežid

nebudhista
nemuslim

nelyžuju

nebruslím

AUTOPORTRÉT

za mýma očima smutek hnízdí
trní a péra krkavčí
rozbité ulity hlemýždí
kapradí obtisklé v kameni

HELP/BUFET/DESK

pařížský salát
ze zbytků
zvětralé pivo
ze slitků
vyhlíží Krista a záchytku

pult s tácy oltář
umakart helpdesk

CESTOU DO NEVÍM KAM

pták
nevím jak se jmenuje
sedl si na strom
nevím jak se jmenuje
u cesty do vesnice
nevím jak se jmenuje
u potoka
nevím jak se jmenuje

nevím kdy
v bezčasí

potom pták
co nevím jak se jmenuje
vzlétl a zamířil nevím kam
a cesta u potoka
co nevím jak se jmenuje
do vesnice
co nevím jak se jmenuje
ležela v bezčasí

skrápěná
deštěm sněhem parnem
vojenskými botami

nevím kdy
v bezčasí

DUŠIČKY

dvě šičky v cukrárně
na dušičky
po směně v továrně
jedí špičky

tváří se jinak než normálně
smrtelně vážně fatálně

KONEČNÁ

asi tak jako ötzi
člověk pravěký
až zemřu
budu mrtvý
na věky

asi tak jako ötzi
člověk pravěký
až zemřeš
v kosmické lodi
s tutanchamonem se sejdeš
a budeš mrtvý
mrtvý
na věky

asi tak jako každý
budeme mrtví navždy

ALKOHOLY DĚTSTVÍ

kameny, kořeny
zdi mě drží
dlažba pod nohama je klenba dětských strachů
kompoty, kořalky, ovocná vína
pavouci, brikety, čerpadlo, studna

v síni před zrcadlem nadechnutí
za zrcadlem tajná podzemní říše trpaslíků a nitro sopky

vůně vlhkosti a jemné plísně
ztracené dětství
jediný domov
hlína, ze které jsem rostl

SVĚTA PÁN

na hlavě kokrhel
v mozku šle
ulicí mloků
strážník jde
nese se hrdě
třese se
na hlavě kokrhel
v mozku šle

ZABRAŇUJE TAK ČETNÝM ÚRAZŮM

v rodném domě mojí maminky
jsou prastaré kamenné schody
vedoucí z patra dolů
či naopak z přízemí do patra

předposlední schod
jdeme-li shora dolů
anebo druhý schod odspoda
stoupáme-li do patra
je dřevěný

respektive
jeho kámen
je obložen
šedě nalakovaných dřevem

až ve svých šestatřiceti letech
jsem přišel na to proč

jdeš-li v noci potmě dolů
schod tě dřevěným zvukem upozorní
že je předposlední

zabraňuje tak četným úrazům

ZA NOCI DĚSIVÉ

toto jsou Králové noci
toto jsou Kimovi mloci
toto jsou Joeovi oči
toto je podivný pocit

toto není sen
což platí ve snu jen

toto jsou Noční králové
toto jsou mločí Kimové
toto jsou oční Joeové

za noci podivné
děsivé

TICHO

v těhotných ženách je mír
smysl mají

často jen mlčky spočinou
zatímco jindy povídají

AŽ SEM

za ta léta ztracená
na sebe se zlobím
za ta léta zmarněná
teď ti o nich povím

vložen do lihovin
po putykách spodin
sta zplanělých hodin

mrhal časem
až sem

VĚROZVĚSTKY

sedí dvě cikánky na lavičce
vozíky s košťaty bokem
kouří a vzdávají bohu díky
že v létu se sešel rok s rokem

reflexní vesty je nehřejí
ale nechladí ani
sedí a kouří lelkují
zhaslé zápalky v dlaních

DĚDICTVÍ

ani pes už na tom dvorku neštěkne
ani ten čokl

šoupli ho do útulku
pozůstalí

ZÁVĚREM KRÁTCE O MNĚ:

  • *1979 v Karlových Varech
  • vystudoval jsem DAMU – činoherní herectví
  • jako autor pro děti a mládežspolupracuji s Českým rozhlasem
  • V roce 2008 jsem za své verše získal Čestné uznání v Literární soutěži Františka Halase. Od té doby píšu poezii „do šuplíku“, ovšem rád bych s ní vylezl na denní světlo, o což se chci pokusit na vašich stránkách, pokud dostanu příležitost.


L.Jůza