na další stranu
Lukáš Jůza
Poetický démon
Text nebyl redakcí redigován
MEZI DVĚMA HŘBITOVY
mezi dvěma hřbitovy
ryzák pod bičem
jiskry brousí podkovy
smrt je o ničem
mezi dvěma hřbitovy
tryskem ostruhou
mládeneček jalový
za samodruhou
mládeneček jalový
jalovější krávy
mezi dvěma hřbitovy
láska chlapce dáví
VELIKONOČNÍ
strašně bych chtěl věřit
mám však víry nežit
jsem nekřesťan
nežid
nebudhista
nemuslim
nelyžuju
nebruslím
AUTOPORTRÉT
za mýma očima smutek hnízdí
trní a péra krkavčí
rozbité ulity hlemýždí
kapradí obtisklé v kameni
HELP/BUFET/DESK
pařížský salát
ze zbytků
zvětralé pivo
ze slitků
vyhlíží Krista a záchytku
pult s tácy oltář
umakart helpdesk
CESTOU DO NEVÍM KAM
pták
nevím jak se jmenuje
sedl si na strom
nevím jak se jmenuje
u cesty do vesnice
nevím jak se jmenuje
u potoka
nevím jak se jmenuje
nevím kdy
v bezčasí
potom pták
co nevím jak se jmenuje
vzlétl a zamířil nevím kam
a cesta u potoka
co nevím jak se jmenuje
do vesnice
co nevím jak se jmenuje
ležela v bezčasí
skrápěná
deštěm sněhem parnem
vojenskými botami
nevím kdy
v bezčasí
DUŠIČKY
dvě šičky v cukrárně
na dušičky
po směně v továrně
jedí špičky
tváří se jinak než normálně
smrtelně vážně fatálně
KONEČNÁ
asi tak jako ötzi
člověk pravěký
až zemřu
budu mrtvý
na věky
asi tak jako ötzi
člověk pravěký
až zemřeš
v kosmické lodi
s tutanchamonem se sejdeš
a budeš mrtvý
mrtvý
na věky
asi tak jako každý
budeme mrtví navždy
ALKOHOLY DĚTSTVÍ
kameny, kořeny
zdi mě drží
dlažba pod nohama je klenba dětských strachů
kompoty, kořalky, ovocná vína
pavouci, brikety, čerpadlo, studna
v síni před zrcadlem nadechnutí
za zrcadlem tajná podzemní říše trpaslíků a nitro sopky
vůně vlhkosti a jemné plísně
ztracené dětství
jediný domov
hlína, ze které jsem rostl
SVĚTA PÁN
na hlavě kokrhel
v mozku šle
ulicí mloků
strážník jde
nese se hrdě
třese se
na hlavě kokrhel
v mozku šle
ZABRAŇUJE TAK ČETNÝM ÚRAZŮM
v rodném domě mojí maminky
jsou prastaré kamenné schody
vedoucí z patra dolů
či naopak z přízemí do patra
předposlední schod
jdeme-li shora dolů
anebo druhý schod odspoda
stoupáme-li do patra
je dřevěný
respektive
jeho kámen
je obložen
šedě nalakovaných dřevem
až ve svých šestatřiceti letech
jsem přišel na to proč
jdeš-li v noci potmě dolů
schod tě dřevěným zvukem upozorní
že je předposlední
zabraňuje tak četným úrazům
ZA NOCI DĚSIVÉ
toto jsou Králové noci
toto jsou Kimovi mloci
toto jsou Joeovi oči
toto je podivný pocit
toto není sen
což platí ve snu jen
toto jsou Noční králové
toto jsou mločí Kimové
toto jsou oční Joeové
za noci podivné
děsivé
TICHO
v těhotných ženách je mír
smysl mají
často jen mlčky spočinou
zatímco jindy povídají
AŽ SEM
za ta léta ztracená
na sebe se zlobím
za ta léta zmarněná
teď ti o nich povím
vložen do lihovin
po putykách spodin
sta zplanělých hodin
mrhal časem
až sem
VĚROZVĚSTKY
sedí dvě cikánky na lavičce
vozíky s košťaty bokem
kouří a vzdávají bohu díky
že v létu se sešel rok s rokem
reflexní vesty je nehřejí
ale nechladí ani
sedí a kouří lelkují
zhaslé zápalky v dlaních
DĚDICTVÍ
ani pes už na tom dvorku neštěkne
ani ten čokl
šoupli ho do útulku
pozůstalí
ZÁVĚREM KRÁTCE O MNĚ:
- *1979 v Karlových Varech
- vystudoval jsem DAMU – činoherní herectví
- jako autor pro děti a mládežspolupracuji s Českým rozhlasem
- V roce 2008 jsem za své verše získal Čestné uznání v Literární soutěži Františka Halase. Od té doby píšu poezii „do šuplíku“, ovšem rád bych s ní vylezl na denní světlo, o což se chci pokusit na vašich stránkách, pokud dostanu příležitost.
L.Jůza
|