na další stranu
Jiří Žáček
AVAŘI
Všichni jsme vlastně Avaři,
jak potvrzují naše geny.
Podívejte se na sebe -
a nespatříte žádné džentlmeny.
Jsme potomci těch hrdlořezů,
co triumfálně přicválali
z dalekých stepí jako rány boží
a povraždili všechny muže,
vítězně vtrhli do všech dívčích loží
a rozsévali krvelačné spermie.
Byly to horrory - a žádné humoresky.
A přece prohráli. Ti krutí zabíječi
podlehli měkké ženské řeči.
Jsme Avaři, co spolu mluví česky.
KAŽDÝ DEN RÁNO V PĚT
Každý den ráno v pět mě ochromí
mé černé svědomí.
Nic po mně vlastně nežádá,
jen připomíná, kdy jsem zalhal,
nač jsem nestačil,
jak jsem zhřešil nedůvěrou,
žárlivostí,
pohrdáním,
kdy jsem zradil sebe sama
i své nejbližší.
Je to mé ranní psychodrama –
kdo z vás mi odpustí a kdo mě vyslyší?
To neví ani vševěd.
Každý den ráno v pět mě ochromí
mé černé svědomí…
Nemohlo by mě probouzet až v devět?
MISS DOBRÉ NADĚJE
Ten odedávný lusthaus Čech,
kde to čpí oslí močí,
kde ze stromů se drolí rez,
kde práská bičem podnapilý kočí
a všechny cesty vedou do nebes,
je vlastně pouhýmočálzkyslé nudy,
kde kromě bratrovražd
se nic moc neděje,
kde nikdo neví kam a proč a kudy,
kde nevěřící věří na obludy,
kde klauni v talárechnám vyprávějí bludy,
v té pustině, kde vládnou averze a pudy,
jsi moje jediná
Miss Dobré naděje.
|
