na další stranu
Jiří Žáček
VY MNĚ TAKY
Celá kniha ve formátu PDF
ÓDA NA KOHOUTA
Zakokrhej zplna hrdla, kohoutku,
ranní hymnu pozemského míru!
Jen se nenech zahnat nikam do koutku,
fanfarone z rodu mušketýrů.
Dokud ještě kokrhají kohouti,
život nám jde přenáramně k duhu;
na světě je veselo jak na pouti,
fanfarone z rodu dobrodruhů.
Zpívej ráno, v poledne i k večeru,
třeba fanfáru a třeba operu;
ještě tu je místo pro básníky.
Až dozpíváš, zatleská ti celý dvůr,
pro mě vždycky budeš první trubadúr –
fanfarone kokrháči, díky!
NOČNÍ JÍZDA ČESKÝM STŘEDOHOŘÍM
Plavím se nocí s nohou na plynu,
jak loď, jež opustila pevninu.
Hlubinné ryby světélkují tmou,
hlubinné ryby všude přede mnou,
hlubinné ryby letmých souznění,
hlubinné ryby věčných blouznění,
hlubinné ryby bludných osudů
všech dobrodruhů, rváčů, pobudů.
Odysseové hledající břeh
putují temným oceánem Čech,
kde Penelopa s něhou ve zraku
zvolna se mění v rodnou Ithaku,
tvůj ráj, tvé peklo, dům i hrad,
a v její náruči je sladko umírat.
RŮŽE
Snivá růže opadává,
pyšná růže opadává,
lstivá růže opadává,
něžná růže opadává,
opadává, sladce voní,
jenom vůně zbude po ní,
dávná píseň, ržání koní,
výskot dětí pod jabloní.
Každá růže, marná sláva,
vadne, chřadne, opadává,
zvolna, plátek po plátku.
Opadají všechny plátky;
život nejde vrátit zpátky
k zázračnému počátku…
SEN O MISTROVI
Dnes ráno cestou z jarmarku
potkal jsem Fráňu Petrarku.
On do mě začal hučet v chůzi,
svíraje ňadro mladé múzy:
„Kdo chce mít vavřín poety,
musí psát vzletné sonety
své Lauře, Sandře nebo Biance
ku věčné slávě renesance.“
Mladičké múze Anděle
psal prstem sonet po těle
- a převelice mě tím prudil -
a ještě volal zdaleka:
„Sonety šlechtí člověka…“
Pak jsem se díkybohu vzbudil -
P.S.
( - a začal čmárat sonety…)
|
