na další stranu
Zdeněk Janas
ŘEKNI TO…
Někdo se spokojí s pěšinou v lese
jinému úzká je autostráda
Někdo své srdce na dlani nese
jiný zas pohříchu citově strádá
Někoho šlépěje po tomto světě
vtisknou se do věčné paměti
a mně ti
pomalu dochází
kolik vře – pulsuje tajených extází
v nevyřčené větě
METEORICKÝ ROJ
Rotující šutry depresí
k šílenství zpité gravitací těla
drze mne oťukávají jako piraně
jednoznačnou morseovkou
A pak se řekne
signály z kosmu
Trosky oněmělých letadel
vymazaných z obrazovek radarů
šroubují plástve ozónu
k hladinám oceánů
Ještě stačím koutkem oka zahlédnout
uhelnatět přesličky a plavuně
a už vážka v myocénu pocitů
nastavuje ligotavá zrcátka
(pokračují v nekonečné řadě za ohybem světla)
Jsem vyprázdněn jako půllitr v červenci
Jako když se svleče pod kamenem zmije
S rukama za hlavou proplouvám vesmírem
Bezvýznamný
malý Magellanův oblak poezie
DROBNÝ PŘESTUPEK
Láska jak plejtvák obrovská
už se mi nevejde ani do lebky
Tvé srdce se svým cítím v spáncích bít -
dva půlkruhy lipové kolébky
Jak antracit v dlaních chamtivce
co po hrstech krade písek na poušti
tebe se mi v náručí lásko má cítit chce
(Touha se snad ještě odpouští…)
V MOLL I DUR
(Jiřímu Lukešovi)
Dostal jsem obraz od přítele:
barevné valéry mapy a flíčky
v mollových tónech a i v těch dur
Jsou jako noty pro písničky
jež zpíval Charles Aznavour
Dostal jsem obraz od přítele
Jako bych obdržel od milé list
Do mého srdce vešel se skvěle
Duše když stůně mi
začnu v něm číst
DUHA
Jak mohu kritizovat potkana
krokodýla
žirafu či slona
a klást jim přitom za vinu
že se podobají sobě
Asi jak mohu jsa uvězněn v sněžném hrobě
jediným prstem zvednout lavinu
Stojím na soklíku s kápí na hlavě
všech poetických nálad prost
Vyslovit mám přání poslední –
nezvládám však dikci
Duha se rozklenula po nebi jak most
mezi přítomností a fikcí
KOHOUTÍ VEJCE
Občas se ze sna probouzím
a přistihuji se jak kokrhám
na velkém náměstí
Protože v každém dřímá vejce
kokrhám
žel
nikdy ze mne nebude
pořádná slepice
Kokrhám
zatímco někde mimo mne
tuhne a sesychá
žloutek a bílek
PŘEDČASNÝ POHŘEB
Předlouho plakali
rukama lomili
Průvod jich šel
Aniž nás pohřbili
po cestě pomřeli
Zástupy jdou
Jsou nové začátky v prastarém ději
Jdou v modrém za dálkou
jdou v rudém za láskou
v bílém jdou krajinou za nadějí
GLADIOLY
Gladioly
stejně jako meče
patří do rukou rytířů
V předtuše vyhrané milostné seče
před oltářem tvého cudně přisprostlého chrámu
všem Venuším a Afroditám rád vzdávám hold vkleče
Málokdy při tom
lásko
klamu
INTERCITY
Jsme herci na cestách
V kostýmu šitém na míru
hrajeme každý svoji roli
S drzostí vyšší Pamíru
přísahali bychom na cokoli
že je to role epizodní
Ta opravdová role rolí
ta prý přijde někdy příště
Za okny vlaku míhá se den po dni
jako prázdná nástupiště
|
