na další stranu
Zdeněk Janas
AUTOPORTRÉT
Havraní černí našepsuji plátno
Někde v rohu vytyčím si bod
a udělám tam patetickou tečku
Ten obraz nikomu neprodám
Autoportrét – jsem na něm sám
Kometa co cestou ztratila svou vlečku
Milý LU, omlouvám se, ale nemohu mít kladný vztah k dnešku, který vlastně Česko připravil o vše, v čem jsme vynikali. A nebylo toho málo. Zmizely kravíny, vepříny, všude je logistika, voltaické elektrárny, sklady a supermarkety. Zkrátka - dostali nás tam, kam chtěli... Jsme jen pohůnci pro jejich odbyt a levná pracovní síla... Mladým to už nic neříká, jim je to šuma fuk, ale my, starší generace, co jsme žili v jiném prostředí, to nebereme zrovna s jásotem... Nezlobte se za upřímnost... Hezký příští týden...
TVAROVÁNÍ
Na kovadlině dneška
ohýbáme páteř
Kladivem do nás buší až okuje srší
Hroší kůže hlouposti je extrémně odolná
Hasičské přístroje nejsou potřeba
Kovář
zdá se
to ustojí
RÁNO
Než otevřu oči
připoután k posteli drátky snění
chvíli se ještě cukám
jak králík na vratech
Smyčky kolem pacek
neutažené
a ze mne už stahují kůži
zprávy které nechci slyšet
sekání která nechci absolvovat
role kterou nechci hrát
Ráno jako každé jiné
Chci vůbec ještě vstát?
POKŘIVENÉ ZRCADLO
Měníme ponožky
spodní prádlo
a dokonce i společenské klíma
Všechno co zítra nastane
už dopředu nás nezajímá
Máme své mobily
twitry a facebooky
hambáče do ruky
své Penny
Billy
Teska
Doba ta není jiná
Vypadli jsme z mateřského klína
My stále mladí
Pilíře kdysi hrdého Česka
|
